ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.259.2020.1
sp. zn. 7 Tdo 259/2020-452
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 1. 4. 2020 o dovolání obviněného D. N., nar. XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 11. 2019, sp. zn. 7 To 368/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 14 T 13/2019 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 10. 9. 2019, č. j. 14 T 13/2019-391, byl D. N. uznán vinným v bodě 1 zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, 2 tr. zákoníku a v bodech 2-3 přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za které byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti šesti měsíců. Poškozená AAAAA (pseudonym) byla s nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Trestné činnosti se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že
1. přibližně v letech 2015-2016 na chatě v obci XY osahával na holém těle pod tričkem na prsou a poté pod šortkami na přirození svou vnučku AAAAA, nar. XY, které poté zasouval prst do přirození, ačkoli opakovaně jeho ruku odstrkovala a dávala mu jasně najevo, že se jí takové jednání nelíbí,
2. dne 4. 8. 2017 ve večerních hodinách na chatě v obci XY, na posteli, kde oba leželi, osahával na prsou a v rozkroku svou vnučku AAAAA a následně ji nutil, aby mu sahala na obnažené přirození, přestože mu ruku odstrkovala a svoji odtahovala, a
3. dne 6. 8. 2017 v ranních hodinách v bytě na ulici XY v XY, na manželské posteli, kde oba leželi, osahával na prsou a v rozkroku svou vnučku AAAAA, což ji probudilo, řekla mu, že se jí to nelíbí, aby toho nechal, a poté, když se v pokoji převlékala a byla nahá, ji vyzýval, aby se otočila, že si ji chce vyfotit, což odmítla.
Odvolání obviněného (kterým napadl rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu) Krajský soud v Brně usnesením ze dne 14. 11. 2019, č. j. 7 To 368/2019-420, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání, kterým je napadl v celém rozsahu, a odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Uvedl, že jediným usvědčujícím důkazem je výpověď nezletilé. Ostatní svědci měli informace od ní. Výpověď poškozené je podle obviněného nevěrohodná. Tvrdila například, že o jednání v letech 2015-2016 nikomu neříkala, což je v rozporu s tím, co uváděl „kamarád z Komety“. Soud prvního stupně podle obviněného opakovaně poukazoval na to, že se obviněný odmítl podrobit znaleckému vyšetření. Tato skutečnost mu pak byla přičtena k tíži, ačkoli to není v rozsudku výslovně uvedeno. Obviněný má dále za to, že sebepoškozování poškozené mohlo plynout ze situace ve škole nebo rozvodu rodičů. Soudy podle obviněného přehlédly rozpory mezi důkazy. Například z výpovědi rodičů vyplývá, že poškozená je standardní dítě. Soud prvního stupně však vycházel z toho, že poškozená je dítětem nestandardním. Nezabýval se ani tím, že podle poškozené měla její matka s obviněným špatný vztah. Poškozená je přitom lehce ovlivnitelná a jediným silnějším mezilidským vztahem pro ni byl vztah s matkou. Tuto skutečnost soud nezohlednil při posouzení snahy matky o „stažení“ trestního oznámení. V případě obviněného podala matka poškozené trestní oznámení téměř okamžitě. Naopak situaci, kdy poškozenou v minulosti její partner bil a sexuálně obtěžoval, nijak neřešila. Soud prvního stupně hodnotil skutečnost, že rodiče poškozené se následně s obviněným nestýkali, oproti tomu ale pominul, že matka poškozené chtěla vzít trestní oznámení zpět. Zaměřil se tak pouze na chování rodičů svědčící v neprospěch obviněného. Nevzal v úvahu, že matka nezletilé mohla mít obavu o ztrátu výživného na dceru v případě, že by poškozená nebyla v její péči. Nezohlednil ani komunikaci poškozené s I. H. ze dne 6. 8. 2017, kde uvedla: „jsem kráva blbá, to co jsem řekla byla blbost až teď jsem si spoustu věcí uvědomila a přemýšlela nad tím“. Tvrzení svědka I. H., že se s poškozenou zná od března 2017, je pak v rozporu s tvrzením svědka P. K. uvedeným v úředním záznamu, podle něhož byla poškozená partnerkou I. H. již od roku 2016. Poškozená tak žila sexuálním životem již před dovršením patnácti let a dlouhodobě udržovala partnerský a sexuální život se značně staršími muži. Soud se nevypořádal ani s tvrzením svědka I. H., že se poškozená od prarodičů vrátila 5. 8. 2017. Účelově vynechal i skutečnost, že přátelé poškozené u ní žádnou změnu v chování nepozorovali. Znalkyně PhDr. Blanka Špíšková uváděla standardní chování, které následuje po obdobných zážitcích. Chování poškozené podle obviněného vybočuje prakticky ve všech ohledech. Závěr soudu, že odraz jednání obviněného lze spatřovat v sexuálním projevu poškozené, nemá oporu v provedeném dokazování. Znalkyně také uvedla, že případy nepravdivého udávání sexuálního obtěžování u dívek ve věku poškozené jsou velmi časté.
Obviněný dále vytkl, že soud prvního stupně nezohlednil jeho osobnost vysokoškolsky vzdělaného člověka, který nebyl nikdy trestně stíhán a má desítky let fungující manželství. Podle obviněného poškozená sama ve své výpovědi uvedla, že požádala prarodiče, aby s nimi mohla trávit čas o prázdninách. Poté toto tvrzení změnila. Nedostatečně soud přihlédl také k výpovědi manželky obviněného, což byla jediná osoba, která by mohla být uvedenému jednání přítomna. Obviněný s poškozenou sám na chalupě být nemohl. Podle něho bylo zejména s ohledem na znalecký posudek prokázáno, že se skutek nestal. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného uvedla, že je opakováním jeho dosavadní obhajoby, s níž se už soudy vypořádaly. Dovolací argumentace má výlučně skutkový charakter, obviněný považuje za nesprávný způsob, jakým soudy hodnotily provedené důkazy. Uplatněným dovolacím důvodům proto neodpovídá. Napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo možno cestou dovolání napravit. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájkyně [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
Dovolání obviněného je založeno výhradně na námitkách směřujících proti skutkovým zjištěním, resp. hodnocení a rozsahu provedeného dokazování, a uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nepřezkoumává procesní postup orgánů činných v trestním řízení ani nezasahuje do skutkových zjištění soudů. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces (čl. 4, čl. 90 Ústavy).
Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v zásadě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.
O žádný z těchto případů se však v posuzované věci nejedná a dovolací námitky jsou více méně opakováním námitek, s nimiž se již v předchozím řízení soudy vypořádaly. Porušení svého práva na spravedlivý proces obviněný spatřuje v samotném faktu, že byl uznán vinným. Přesto, že je jeho dovolání poměrně obsáhlé, žádná z námitek neodpovídá uplatněným dovolacím důvodům, a neoznačuje ani žádnou takovou vadu, která by odpovídala výše popsaným případům porušení práva na spravedlivý proces. Obviněný de facto nabízí vlastní verzi hodnocení důkazů zdůrazňující fakt, že výpověď poškozené je jediným přímým důkazem, verzi založenou mimo jiné na tvrzení, že bezúhonný vysokoškolsky vzdělaný muž se nemůže dopustit sexuálního zneužívání. Obviněným namítané rozpory v hodnocení dokazování ze strany soudu jsou přitom podružnými detaily jako nepřesnosti v datech, které se ve svědeckých výpovědích běžně vyskytují a odpovídají přirozenému zapomínání, poukazování na to, že změnu v chování poškozené nepozorovalo širší okolí, nebo jde o konstrukce ohledně možných motivací matky poškozené podat na něj trestní oznámení a následně se jej pokusit vzít zpět, či možných jiných příčin sebepoškozování poškozené. Co však obviněný opomíjí, je skutečnost, že poškozená si na sexuální obtěžování z jeho strany stěžovala svědkům již v minulosti, což její výpověď nepochybně podporuje (zde si obviněný všímá pouze výpovědi samotné poškozené v tom smyslu, že o jednání popsaném pod bodem 1 výroku rozsudku neřekla nikomu, což má být podle něj znakem účelovosti výpovědi). Nutno říci, že soud prvního stupně logicky a přesvědčivě popsal, jak k daným skutkovým závěrům dospěl, a jeho zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Pečlivě se na str. 14 svého rozsudku vypořádal i se znaleckým posudkem PhDr. Blanky Spíškové. Závěry nalézacího soudu pak aproboval a upřesnil odvolací soud. Na odůvodnění obou soudních rozhodnutí tak lze odkázat.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obsahuje dvě základní alternativy: Dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, tj. dovolateli bylo v odvolacím řízení odepřeno meritorní přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně (někdy se zde rozlišují ještě dvě podalternativy – zamítnutí opravného prostředku z formálních důvodů a jeho odmítnutí pro nesplnění obsahových náležitostí), nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Obviněný uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě, kterou založil na existenci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v předchozím řízení. Vzhledem k tomu, že svými námitkami nenaplnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tomu stejně i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Z popsaných důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného D. N. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. 4. 2020
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu