ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.348.2020.1
sp. zn. 7 Tdo 348/2020-405
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 1. 4. 2020 o dovolání, které podal obviněný J. B., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2019, sp. zn. 61 To 409/2019, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 58 T 70/2019 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 24. 9. 2019, č. j. 58 T 70/2019-295, byl J. B. uznán vinným přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Trestné činnosti se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že dne 13. 6. 2019 kolem 12:20 hodin v Praze 6 – Řepích, před domem na adrese XY slovně a fyzicky napadl poškozenou M. N., po které vulgárními slovy požadoval styk s jejich společnou dcerou, ačkoli ten mu byl předběžným opatřením soudu zakázán, a bránil poškozené v odchodu a odvedení dcery pryč. Když poškozená vytáhla mobilní telefon s tím, že zavolá policii, vytrhl jí ho a hodil na zem, čímž vznikla škoda ve výši 1 500 Kč. Následně ji chytil za levou ruku a začal s ní lomcovat, než z domu vyšla sousedka. Poté při svém odchodu poškozené vyhrožoval, že pokud dostane zákaz styku s dcerou, poškozené podřízne hlavu, že má na to lidi z kriminálu.
Odvolání obviněného (kterým napadl rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu) Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 11. 2019, č. j. 61 To 409/2019-326, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný dovolání, kterým je napadl v celém rozsahu, a odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Uvedl, že skutková zjištění jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Poukázal na obsah své výpovědi a jím předložené důkazy s tím, že poškozená s jeho návštěvou souhlasila. K jeho styku s nezletilou docházelo od konce dubna až do června 2019 i přes nařízené předběžné opatření se souhlasem poškozené. Styk obviněného s dcerou poškozená připustila až po konfrontaci s SMS komunikací a fotografickou dokumentací, kterou obviněný předložil. Její výpověď tak není věrohodná. O vině obviněného přitom soud rozhodl pouze na základě výpovědi poškozené. Jde o situaci tvrzení proti tvrzení. K tomu obviněný poukázal na judikaturu Ústavního soudu. Lékařská zpráva předložená poškozenou nesvědčí o tom, zda se skutek stal. Poškozená trpí vadou krve, v důsledku čehož se jí snadno tvoří modřiny. Lékaře navíc navštívila až po čtyřech dnech. Znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie rovněž skutek neprokazují. Svědčí pouze o osobnosti poškozené, která podle obviněného zakládá pochybnost o věrohodnosti její výpovědi. Okruh důkazů pak podle obviněného nelze uzavírat ani poukazem na jeho předchozí trestnou činnost. K usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 26. 4. 2019, sp. zn. 0 Nc 18010/2019, obviněný dodává, že dceři nijak neublížil, k incidentu došlo nedopatřením na dětském hřišti. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a zprostil jej obžaloby.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), bylo však podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Především Nejvyšší soud připomíná, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě v zákoně výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu, nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Námitky proti hodnocení důkazů soudy a skutkovým zjištěním nespadají pod tento ani žádný jiný z dovolacích důvodů.
Dovolání obviněného je založeno výhradně na námitkách směřujících proti skutkovým zjištěním, resp. hodnocení a rozsahu provedeného dokazování, tudíž uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nepřezkoumává procesní postup orgánů činných v trestním řízení ani nezasahuje do skutkových zjištění soudů. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces (čl. 4, čl. 90 Ústavy).
O takový případ v posuzované věci nejde. Mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 6, z nichž v napadeném usnesení vycházel i Městský soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé žádný extrémní rozpor není. Zjištění soudů mají v provedených důkazech odpovídající obsahový podklad, byť obviněný spáchání činu popíral.
Dovolací námitky jsou více méně opakováním námitek odvolacích. Porušení svého práva na spravedlivý proces obviněný spatřuje v hodnocení důkazů, s nímž nesouhlasí, a předkládá vlastní verzi skutkového děje. Jeho námitky se tak ocitají mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu. Žádný případ extrémního rozporu skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů obviněný v podstatě ani neoznačuje, resp. ho spatřuje v hodnocení důkazů jako celku. K tomu lze říci, že soud prvního stupně vysvětlil, jak k daným skutkovým závěrům dospěl, a i když se odůvodnění jeho rozsudku pro svou nadměrnou délku (přes celkovou jednoduchost případu) blíží hranici nesrozumitelnosti, jeho závěry ve výsledku nebudí žádné pochybnosti. Ztotožnil se s nimi i odvolací soud a své rozhodnutí řádně odůvodnil. Nejde o situaci, že by výpověď poškozené byla jediným usvědčujícím důkazem a stála tak osamoceně proti tvrzení obviněného. Výpověď poškozené je sice jediným přímým důkazem průběhu samotné události, je však podpořena dalšími důkazy, jako lékařskou zprávou potvrzující zranění ruky poškozené, komunikací poškozené s její matkou bezprostředně po incidentu, ale také řadou důkazů o domácím násilí, kterého se obviněný vůči poškozené dopouštěl a které svědčí pro věrohodnost její výpovědi. Oproti tomu bylo prokázáno, že obviněný opakovaně vypovídal nepravdivě, např. ohledně požívání alkoholu v době, kdy měl v péči nezletilou dceru.
Soudy prvního a druhého stupně tedy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Právo obviněného na spravedlivé řízení nebylo nijak porušeno tím, že na podkladě provedených důkazů soudy učinily závěr, že obviněný je pachatelem činu. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný založil na existenci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v předchozím řízení. Jelikož svými námitkami nenaplnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tomu stejně i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Vzhledem k tomu, co bylo uvedeno výše, Nejvyšší soud dovolání obviněného J. B. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. 4. 2020
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu