ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.41.2020.1
sp. zn. 7 Tdo 41/2020-465
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. 1. 2020 o dovolání obviněné Š. R. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 5. 2019, sp. zn. 5 To 130/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 39 T 64/2018 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné Š. R. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 11. 2. 2019, č. j. 39 T 64/2018-390, byla obviněná Š. R. uznána vinnou přečinem opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku, za který byla podle §360 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s §146 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Dále jí bylo uloženo ochranné léčení psychiatrické v ambulantní formě.
Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustila obviněná v podstatě tím, že
1. dne 15. 8. 2016 v době od 20:30 do 21:15 hodin v Budišově nad Budišovkou poté, co se vlivem duševní poruchy a zároveň požitím alkoholu, jehož účinky na její organismus jí byly známy, uvedla do stavu, kdy nebyla schopna své jednání ovládat a její schopnost rozpoznat následky svého jednání byla snížena o dvě třetiny, nejprve před restaurací U H. na XY napadla A. B. vulgárními výrazy a následně ji udeřila otevřenou dlaní do obličeje, a poté před večerkou U Č. na XY kopla do rozkroku a udeřila otevřenou dlaní do obličeje R. B. Uvnitř restaurace U H. pak opět napadla A. B. vulgárními výrazy, byla proto provozovateli restaurace vykázána ven, kde se pokusila R. B., který přišel k restauraci se záměrem obviněnou uklidnit, stříknout do obličeje pepřový sprej, což se jí nepodařilo. Při následném zákroku ze strany strážníků městské policie ve vulgárním pokřikování a nadávání pokračovala.
2. Dne 17. 9. 2016 kolem 23:30 hodin v Budišově nad Budišovkou, poblíž domu č. XY na ulici XY, poté, co se vlivem duševní poruchy a zároveň požitím alkoholu, jehož účinky na její organismus jí byly známy, uvedla do stavu, kdy nebyla schopna své jednání ovládat a její schopnost rozpoznat následky svého jednání byla snížena o dvě třetiny, napadla I. D. tak, že ji tahala za vlasy, a přitom ji strhla k zemi, kde ji udeřila betonovou dlaždicí do levé části hlavy. V dalším napadení se jí snažili zabránit manžel poškozené L. D. a R. B., kterého kousla do palce levé ruky. V napadání poškozené pokračovala i po příjezdu zasahující hlídky Policie ČR. V důsledku uvedeného jednání utrpěla I. D. zranění s dobou léčení do 7 dnů, a R. B. utrpěl zranění s dobou léčení v trvání 12 dnů, přičemž po uvedenou dobu byli poškození omezeni v obvyklém způsobu života zejména bolestivostí uvedených zranění a poškozený R. B. částečně ve zvýšené fyzické zátěži levé ruky a byl nucen omezit pobyt v horkém, vlhkém a prašném prostředí.
Odvolání obviněné (kterým napadla rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině a o trestu) Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 3. 5. 2019, č. j. 5 To 130/2019-415, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí podala obviněná dovolání, kterým je napadla v celém rozsahu, a odkázala na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedla, že mohla otevřenou dlaní napadnout paní B., ale popírá, že by udeřila pana B. otevřenou dlaní a do rozkroku, a že by vulgárně křičela na policisty. Pokud jde o skutek v bodě 2, byla panem B. odtažena ze svého pozemku, přičemž ho kousla do palce, aby se dostala z jeho sevření. Odmítá, že by napadla paní D. Má za to, že ve vztahu k panu B. se jednalo o nutnou obranu.
Znalkyně MUDr. Kateřina Černeková podle obviněné v hlavním líčení připustila, že její ovládací schopnosti v době spáchání trestného činu mohly být vymizelé i bez předchozího požití alkoholu. Má proto za to, že měla být zproštěna obžaloby, v bodě 1 z důvodu nepříčetnosti a v bodě 2, protože šlo o nutnou obranu. Závěrem svého dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a zprostil ji obžaloby, případně aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání obviněné uvedl, že jde o stejné námitky, které byly již uplatněny v řízení před soudem prvního i druhého stupně, na něž již soudy ve svých rozhodnutích zareagovaly a které navíc vycházejí z jiného skutkového stavu než toho, k němuž na podkladě úplného dokazování dospěl soud prvního stupně. Je tudíž bezpředmětné se blíže věnovat podmínkám, za nichž lze určité jednání posoudit jako jednání v nutné obraně ve smyslu §29 tr. zákoníku, neboť obviněná vůbec neodvracela něčí útok na zájem chráněný trestním zákonem.
Na vyhodnocení ve věci provedených důkazů, a to nejen dovolatelkou označeného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, spočíval i závěr soudů o tom, že se obviněná uvedla do stavu nepříčetnosti spočívajícího v úplném vymizení ovládacích schopností krom jiného i požitím alkoholu. Nicméně po konstatování, že s jistou mírou tolerance lze tuto námitku pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, se státní zástupce podrobně námitkou zabýval, shledal ji však zjevně neopodstatněnou. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), bylo však podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí v zásadě vycházet ze skutkového stavu zjištěného soudy prvního a druhého stupně.
Dovolání obviněné je založeno výhradně na námitkách směřujících proti skutkovým zjištěním, resp. hodnocení a rozsahu provedeného dokazování, a uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá.
Do skutkových zjištění soudů dříve ve věci činných Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nezasahuje ani nepřezkoumává procesní postup orgánů činných v trestním řízení. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces (čl. 4, čl. 90 Ústavy).
O takovou situaci se však v posuzované věci nejedná a obviněná to ani nenamítla. Její dovolací námitky jsou přitom takřka doslovným opakováním námitek odvolacích, s nimiž se již vypořádal Krajský soud v Ostravě, a ostatně i soud prvního stupně. Na odůvodnění jejich rozhodnutí proto lze odkázat. Obviněná vyjádřila nesouhlas se skutkovými závěry vyvozenými z provedeného dokazování, a to částečně bez podrobnější argumentace (tvrzení, že jí nebylo prokázáno napadení I. D., a tvrzení, že R. B. ji napadl jako první a ona se kousnutím do jeho palce pouze bránila, z čehož pak vyvozovala, že šlo o nutnou obranu).
V další části dovolání obviněná vyjádřila nesouhlas s hodnocením závěrů znaleckého posudku MUDr. Kateřiny Černekové a výslechu znalkyně v hlavním líčení. Znalkyně sice na dotaz obhajoby v závěru svého výslechu (viz protokol na č. l. 387) nevyloučila, že by u obviněné mohlo dojít k vymizení ovládacích schopností i bez požití alkoholu (např. v důsledku nadměrného stresu), šlo však zjevně o hypotetickou možnost bez vazby na konkrétní situaci, která se odehrála v projednávaném případě. Toto vyjádření pak obviněná vytrhla z kontextu celého výslechu znalkyně, z obsahu písemného znaleckého posudku i z jeho hodnocení v souvislosti s dalšími důkazy. Znalkyně přitom k projednávanému skutku jednoznačně uvedla, že bez požití alkoholu by k vymizení ovládacích schopností nedošlo. Znalecký posudek je v souladu také s výpovědí svědka R. B., který je bývalým manželem obviněné a její chování pod vlivem alkoholu popsal. Z provedeného dokazování ostatně nevyplynulo, že by se obviněná v minulosti chovala agresivně ve střízlivém stavu. Oproti tomu pod vlivem alkoholu k tomu někdy docházelo, čehož si byla vědoma.
Jak rovněž připomněl státní zástupce ve svém vyjádření, soud i znalecký posudek hodnotí podle svého vnitřního přesvědčení a v souhrnu dalších provedených důkazů jako kterýkoli jiný důkaz. Soudy uvedené otázce věnovaly náležitou pozornost. Nepřehlédly, že jmenovaná znalkyně v návaznosti na prohlášení, že bludná psychotická produkce zjištěná u obviněné je alkoholem velmi potencována, k dotazu, zda by ovládací složka byla za stejných okolností vymizelá i v případě, že by se obviněná před svým jednáním nenapila, uvedla, že by k vymizení nedošlo. Právě alkohol byl tou „poslední kapkou“ k vymizení ovládacích schopností (viz č. l. 386). Znalkyně také uvedla, že obviněná, u níž byla v rozhodné době zjištěna nadměrná konzumace alkoholu v podstatné míře, účinky alkoholu na svůj organizmus znala, vliv alkoholu na své rozpoznávací a ovládací schopnosti také, byť jen částečně. Byla současně v podstatě bez omezení schopna odolat prvnímu napití.
Obviněná nevznesla námitky ve vztahu k právnímu hodnocení otázky nepříčetnosti či naplnění skutkové podstaty trestného činu opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku (v tomto případě nedbalostního), nýbrž skutkové námitky, týkající se hodnocení výpovědi znalkyně a obsahu znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Stejně tak nevznesla námitky týkající se právního posouzení otázky případné nutné obrany, nýbrž námitky zpochybňující skutková zjištění soudů o okolnostech napadení R. B. Nejde tudíž o námitky podřaditelné pod uplatněný (ani jiný) zákonný dovolací důvod.
Nejvyšší soud proto odmítl dovolání obviněné Š. R. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 1. 2020
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu