ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.46.2020.1
sp. zn. 7 Tdo 46/2020-252
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 4. 2. 2020 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného D. M. , nar. XY, trvale bytem XY, okres Znojmo, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2019, sp. zn. 9 To 213/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 18 T 89/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 12. 12. 2018, č. j. 18 T 89/2018-190, byl obviněný uznán vinným přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku a byl za to odsouzen k trestu odnětí svobody na 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 15 měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Uvedeného přečinu se obviněný podle skutkových závěrů soudu prvního stupně dopustil jednáním spočívajícím v tom, že v době od 18:00 hod. do 20:00 hod. dne 30. 10. 2017 v Miroslavi na ulici XY, v kanceláři čerpací stanice, při jednání týkajícím se vzájemných obchodních vztahů, v jehož rámci akceptoval svoje finanční závazky vůči R. L., a za přítomnosti dalších osob, opakovaně vyhrožoval R. L., že jej zastřelí v případě, že jej připraví o benzínovou čerpací stanici GULF Bantice 109.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 13. 6. 2019, č. j. 9 To 213/2019-218, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že učiněná skutková zjištění nemohou být podkladem pro kvalifikaci jeho jednání jako trestného činu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku, a to z důvodu absence objektivní stránky tohoto trestného činu. Z popisu děje ve výroku rozsudku soudu prvního stupně nijak neplyne, že by měl vyhrožovat poškozenému takovým způsobem, aby v něm jeho jednání mohlo vzbudit důvodnou obavu, příp. zda taková důvodná obava u poškozeného skutečně nastala. K tomu měl být ve výroku uveden nejen vlastní obsah jeho slovního prohlášení, ale tyto výhružky bylo také nutné popsat ve spojení s dalším jeho konáním, tedy s projevem doprovázejícím výhružky, aby mohl být učiněn závěr, že se jedná o výhružky způsobilé vzbudit důvodnou obavu z jejich uskutečnění vzhledem k povaze výhružky, její intenzitě, ke způsobu jejího provedení, k fyzickým a charakterovým vlastnostem pachatele ve srovnání s fyzickými a povahovými vlastnostmi poškozeného a vzhledem k jejich vzájemnému vztahu. Závěrem konstatoval, že jednání uvedené ve výroku napadeného rozhodnutí není trestným činem, ale mohlo by být pouze přestupkem proti občanskému soužití.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a rozhodl o postoupení věci jinému orgánu k projednání, neboť se nejedná o trestný čin, ale skutek by mohl být posouzen jako přestupek.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že lze připustit, že popis skutku je značně strohý, když kromě verbálních výhružek nejsou zmíněny okolnosti týkající se způsobilosti těchto výhružek způsobit důvodnou obavu u poškozeného. Skutečnost, že výhružky byly proneseny v souvislosti s jednáním týkajícím se vzájemných obchodních vztahů mezi obviněným a poškozeným, by sama o sobě patrně okolností zakládající důvodnost obavy nebyla. Skutek jako událost v objektivním světě však nelze zaměňovat s jeho slovním popisem ve výroku rozsudku. Ze skutkových zjištění rozvedených v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně vyplynulo, že situace, se kterou obviněný své výhružky spojoval, mohla reálně nastat a posléze také nastala. Dále bylo soudem prvního stupně konstatováno, že způsob, jakým obviněný vyhrožoval poškozenému zastřelením, a to v kontextu své obtížné finanční situace, předpokládané ztráty zdroje příjmů a předchozího jednání vůči svědkovi D. Z., vzbudil u poškozeného důvodnou obavu, že své výhružky uskuteční. Na shodné okolnosti poukázal též odvolací soud, který navíc zmínil situaci v rodině poškozeného, v níž v minulosti došlo k vraždě přítele jeho matky. Lze tak učinit závěr, že předmětné výhružky, byť nebyly doprovázeny žádnými násilnými projevy, byly způsobilé vzbudit v poškozeném důvodnou obavu, že obviněný v případě nepříznivého vývoje vzájemných majetkových a obchodních vztahů s poškozeným může své výhružky realizovat. Objektivní znak předmětného přečinu byl naplněn. Za situace, kdy měly soudy obou stupňů potřebná skutková zjištění k dispozici, není přílišná strohost až kusost popisu skutku ve skutkové větě důvodem ke zrušení napadeného rozhodnutí.
Státní zástupce závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Toto vyjádření bylo zasláno obhájci obviněného k případné replice, čehož však nebylo využito.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze námitku týkající se nenaplnění objektivní stránky přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku podřadit. Uvedenou námitku obviněný založil na tvrzení neúplnosti skutkové věty ve výroku o vině, tedy že neobsahuje úplný popis skutečností rozhodných pro naplnění skutkové podstaty přečinu nebezpečného vyhrožování, konkrétně pokud jde o její objektivní stránku.
Přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí, kdo jinému vyhrožuje usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu.
Důvodnou obavou se rozumí vyšší stupeň tísnivého pocitu ze zla, kterým je vyhrožováno. Důvodná obava nemusí vzniknout, ovšem její vznik musí být reálný, proto je třeba pečlivě hodnotit povahu a závažnost vyhrožování, neboť je třeba odlišit nebezpečné vyhrožování od projevů, při kterých bylo použito silných slov, ale ve skutečnosti o nic závažnějšího nešlo. Přitom se nelze omezit jen na vlastní obsah slovního prohlášení pachatele, ale výroky je třeba hodnotit ve spojení s dalším konáním pachatele. Závěr, zda jde o výhrůžky způsobilé vzbudit důvodnou obavu z jejich uskutečnění, je nutné posuzovat na základě komplexního posouzení situace, zejména s přihlédnutím k povaze výhružky, k fyzickým a charakterovým vlastnostem pachatele ve srovnání s fyzickými a povahovými vlastnostmi poškozeného, k jejich vzájemnému vztahu aj. (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 3285 a 3286 a rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 3 Tdo 1360/2017).
Je třeba rozlišovat pojmy „skutek“ a „popis skutku“. Skutek je to, co se ve vnějším světě objektivně stalo. Naproti tomu popis skutku je slovní formou, jejímž prostřednictvím se skutek odráží ve vyjadřovacích projevech lidské komunikace. Pro rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení je významný samotný skutek a nikoli jeho popis, protože trestní stíhání se vede ohledně skutku a nikoli ohledně popisu skutku (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 8 Tdo 179/2010). Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002, nesprávné hmotněprávní posouzení skutku nelze dovozovat z toho, že skutek nebyl popsán zcela v souladu s ustanovením §120 odst. 3 tr. ř., které jako procesní ustanovení upravuje náležitosti rozsudku, když jinak je podle odůvodnění rozsudku evidentní, že soud zjistil skutek v rozsahu, který znaky trestného činu zcela pokrývá (srov. dále i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. 4 Tdo 983/2013 a ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1311/2016).
V návaznosti na uvedené je namístě konstatovat, že skutková věta v rozsudku nalézacího soudu je poměrně stručná a bylo by možné ji naformulovat i precizněji, nejedná se však o vadu, která by měla za následek nesprávné právní posouzení skutku. V zásadě totiž obsahuje dostatečný popis všech rozhodných okolností, z nichž lze dospět k závěru o naplnění objektivní stránky přečinu nebezpečného vyhrožování, tedy že obviněný vyhrožoval poškozenému takovým způsobem, že to u něj mohlo vzbudit důvodnou obavu. Nejvyšší soud rovněž zdůrazňuje, že závěr o naplnění jednání obviněného, jež bylo způsobilé v poškozeném vzbudit důvodné obavy, byl pak dále konkretizován a vysvětlen v odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně a následně doplněn v rámci odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně.
Soud prvního stupně v rámci odůvodnění rozsudku zcela jasně rozvedl, že obviněný svoji výhružku, tedy že poškozeného zastřelí či nechá zastřelit, pokud přijde o benzínovou čerpací stanici, sdělil v kontextu vážného jednání o jejich vzájemných obchodních vztazích, které byly zatíženy určitými problémy, tedy nikoli v rámci např. tematicky odlehčeného posezení, v němž by zmíněné vyjádření mohlo mít zřetelné znaky přehánění. Realizace pohrůžky měla být podmíněna vznikem situace, která reálně a pravděpodobně mohla nastat a posléze také nastala. Současně si byl poškozený vědom, že obviněný již násilně, prostřednictvím jiných osob, vůči jinému jednal, a že se nachází ve špatné finanční situaci. Stav věci vygradoval až k tomu, že svědek V. H. hlídal poškozeného jako jeho osobní strážce. Jmenovaný svědek, přítomný jednání dne 30. 10. 2017, taktéž popsal, jak vnímal vážnost jednání, resp. absenci jakéhokoli žertu, a to i proto, že obviněný již takto (výhružně) jednal vůči jinému (svědku D. Z.).
Nejvyšší soud tak zcela souhlasí s tím, že objektivní stránka přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku byla naplněna, neboť obviněný vyhrožoval poškozenému usmrcením, a to takovým způsobem, že to vzhledem ke kontextu mohlo u něj vzbudit (a také vzbudilo) důvodnou obavu. Zásadní podklad pro popsaný hmotně právní závěr je dán ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, přičemž odůvodnění tohoto rozhodnutí i usnesení odvolacího soudu, celý stav věci podrobně rozebírají a vysvětlují a v dalším je možné na ně plně odkázat.
Hmotně právní posouzení jednání obviněného tak bylo učiněno správně a bez vad. Současně vzhledem k tomu, že předmětný skutek byl (důvodně) kvalifikován jako trestný čin a obviněný byl pro jeho spáchání uznán vinným, nemůže být jeho jednání posouzeno jako přestupek (jak se domáhá v dovolání).
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. 2. 2020
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Radek Doležel