ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.566.2020.1
sp. zn. 7 Tdo 566/2020-417
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 10. 6. 2020 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. K. , nar. XY v XY, Slovenská republika, státního příslušníka Slovenské republiky, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2020, sp. zn. 5 To 326/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 2 T 74/2019, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2020, č. j. 5 To 326/2019-370, a rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 30. 7. 2019, č. j. 2 T 74/2019-332.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 30. 7. 2019, č. j. 2 T 74/2019-332, byl obviněný uznán vinným pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1, §145 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §145 odst. 1, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na čtyři roky a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
2. Obviněný se podle skutkových závěrů soudu prvního stupně měl dopustit přečinu a pokusu zločinu v podstatě tím, že dne 20. 10. 2018 kolem 16:45 hod. v Novém Městě na Moravě, okr. Žďár nad Sázavou, řídil osobní automobil zn. Fiat Fiorino, RZ XY, po vedlejší pozemní komunikaci na ulici XY ke křižovatce s ulicemi XY, XY a XY, kde odbočoval doleva na ulici XY, ovšem zde nedal přednost v jízdě z pravé strany po hlavní silnici jedoucímu cyklistovi poškozenému V. R., nar. XY, který jel na svém silničním kole zn. SUPERIOR X-ROAD, čímž došlo k omezení jízdy poškozeného, na což reagoval tak, že na ulici XY téměř dojel obviněného a gestikulací mu naznačil, že toto jeho jednání nebylo v pořádku. Na to obviněný začal brzdit, až téměř vozidlo zastavil, čímž jej poškozený zleva objel, přičemž mu pravou rukou udeřil do levého zpětného zrcátka, které tak poškodil. Následně poškozený odbočil doprava na účelovou komunikaci – štěrkovou, nezpevněnou cestu vedoucí podél Cihelského rybníka a spojující ulice XY a XY, kam za ním obviněný se svým vozidlem odbočil, a to i přes to, že vjezd na tuto pozemní komunikaci je motorovým vozidlům zakázán a je zde umístěna dopravní značka B11 – zákaz vjezdu všech motorových vozidel, přičemž v následném stoupání na popsané komunikaci s podélným sklonem 12,5 % a v rychlosti převyšující 33,8 km/h jej dojel a svou přední částí vozidla úmyslně narazil do zadního kola poškozeného. V důsledku toho byl poškozený i s kolem sražen na zem, přičemž utrpěl vícečetné zranění, což si vyžádalo převoz RZS do Nemocnice v Novém Městě na Moravě, kde byl hospitalizován do 26. 10. 2018 a byl nucen podstoupit dva operační zákroky v celkové anestezii, a byl podstatně omezen v obvyklém způsobu života po dobu nejméně čtyř týdnů. S ohledem na zjištěnou rychlost, rozdíl mezi váhou silničního jízdního kola a předmětného vozidla a na způsob, jakým bylo sražení provedeno, musel být obviněný minimálně srozuměn s tím, že při najetí vozidla na některou část těla nebo nekontrolovaném pádu poškozeného mohlo dojít k závažným až život ohrožujícím stavům, které mohly být v rozsahu vážné a delší dobu trvající poruchy zdraví. Poškozenému popsaným úmyslným jednáním způsobil poškozením jízdního kola, cyklistického vybavení a osobních věcí škodu v celkové výši nejméně 9 830 Kč.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 8. 1. 2020, č. j. 5 To 326/2019-370 podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že rozsudek soudu prvního stupně a stejně tak usnesení soudu druhého stupně zcela zásadním způsobem stojí na jediném procesně nepoužitelném důkazu. S odkazem na judikaturu dovodil přípustnost a důvodnost dovolání. Skutkový závěr o tom, že měl vozidlo řídit, učinil soud pouze z jeho kvazivýpovědi „vpašované“ policistou do protokolu o vydání věci ze dne 22. 10. 2018. Z žádného jiného důkazu takový závěr nevyplývá. Trestní stíhání pak bylo zahájeno až usnesením ze dne 14. 2. 2019 a předmětný protokol tak byl vyhotoven před zahájením trestního stíhání. Policejní orgán se pokusil obejít příslušná ustanovení trestního řádu tím, že jeho podání vysvětlení vtělil do dokumentu, který k takovému procesnímu použití není určen, a to výlučně ve snaze pokusit se takové vysvětlení učinit procesně účinným. Takový postup lze přirovnat k postupu řešeném v rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 268/03. S odkazem na §207 odst. 2 tr. ř. není omezení procesní využitelnosti limitováno toliko na úřední záznamy o podaném vysvětlení, nýbrž se vztahuje na jakoukoli dřívější výpověď obviněného bez ohledu na skutečnost, v jak nazvaném dokumentu by měla být obsažena. Kromě toho nebyl v tomto směru ani náležitě poučen, když předmětný protokol obsahuje toliko poučení podle §78 tr. ř., což jsou pouze práva a povinnosti týkající se vydání věci, nikoli podmínek výpovědi a jejích důsledků v trestním řízení. S odkazem na publikované rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 3 To 112/2005 namítl, že tam uvedenou argumentaci týkající se protokolu o prověrce na místě, je nutné vztáhnout na veškeré způsoby dokazování, tedy i na protokol o vydání věci. Vzhledem k tomu, že nalézací soud zahrnul do svých skutkových zjištění také nepřípustný důkaz, zatížil dokazování závažnou vadou. Z důvodu absence jiného důkazu o tom, že se měl projednávaného skutku dopustit, tak bylo namístě jej zprostit obžaloby. Odvolací soud se přitom v tomto směru vůbec nevěnoval procesní nepoužitelnosti vyjádření obsaženého v protokolu o vydání věci.
5. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že námitky obviněného stojí mimo rámec vytýkaných dovolacích důvodů, neboť je opravný prostředek postaven výlučně na výhradě proti skutkovým zjištěním nalézacího soudu. Obviněný ve svém dovolání neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by skutková zjištění nenaplňovala znaky trestných činů, kterými byl uznán vinným a v podstatě jen zaměňuje dovolání za další řádný opravný prostředek. Vyloučení přezkumu skutkových zjištění v řízení o dovolání však není absolutní a rozvedl, kdy tomu tak je. K námitce obviněného, že soud neměl zohlednit jeho „kvazidoznání“ zachycené v protokole o vydání věci a učiněné v postavení podezřelého, skutečně nelze přihlížet. Nesouhlasí však s obviněným, že ho provedené důkazy z trestné činnosti neusvědčují. Existuje totiž řada nepřímých důkazů, které závěr o vině obviněného spolehlivě a logicky odůvodňují. Rozsah zranění poškozeného a okolnosti průběhu nehody vyplynuly ze znaleckých posudků, jakož i z protokolu o nehodě a k tomu připojené fotodokumentace. Z výpovědi svědků vyplynulo, že řidič vozidla byl muž, svědkyně policii rovněž sdělily registrační značku vozidla, jejíž lustrací bylo zjištěno, že majitelem vozidla je obviněný, který pak na výzvu policie vozidlo vydal. Obviněný se v rámci procesně využitelných důkazů odmítl k věci jakkoliv vyjádřit a odmítl tak poskytnout vlastní věrohodnou verzi, kterou by bylo možno porovnat s dalšími důkazy. S odkazem na čl. 40 odst. 4 Listiny obviněný nesmí být žádným způsobem k výpovědi nucen, a to ani s výhružkou či nátlakem v tom ohledu, že neuvede-li nic na svou obhajobu, bude obžaloba automaticky považována za pravdivou. Na druhé straně je třeba uvážit, zdali je tento princip absolutní a do jaké míry může mlčení obviněného hrát roli v rozhodování soudu. Naznačenou otázkou se opakovaně zabýval Evropský soud pro lidská práva, na jehož rozhodnutí odkázal, kdy vyložil, že je neslučitelné s právem mlčet, aby bylo odsouzení založeno výlučně nebo hlavně na mlčení obviněného, resp. na jeho odmítnutí odpovídat na otázky či jeho rozhodnutí nevypovídat. Současně ESLP upozornil, že toto právo obviněného nemůže bránit tomu, aby se jeho mlčení vzalo do úvahy při hodnocení přesvědčivosti usvědčujících důkazů v situacích, které vyžadují vysvětlení z jeho strany. Jinak vyjádřeno, rozhodnutí obviněného mlčet po celou dobu řízení může mít následky v rámci toho, když soud posléze hodnotí usvědčující důkazy. S odkazem na judikaturu zdůraznil, že obviněný v posuzované věci neposkytl žádné logické vysvětlení k okolnostem případu a obecným soudům, proto nelze vytýkat, pokud v rámci hodnocení dalších provedených důkazů i při zohlednění postoje obviněného, který nechal všechny otázky bez odpovědí, neměly pochybnosti o jeho vině, neboť takový jejich závěr odpovídá zásadám formální logiky. Proto lze považovat závěr soudů o pachatelství obviněného za logický, správný a provedeným důkazům odpovídající, přičemž se zjištěným jednáním koresponduje i soudy užitá právní kvalifikace.
7. Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
8. K vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podal obviněný repliku, ve které nesouhlasí se stanoviskem státního zástupce a setrval na důvodnosti a přípustnosti svého dovolání. Zásadní je, že i státní zástupce potvrzuje nepřípustnost protokolu o vydání věci ze dne 22. 10. 2018 jako důkazu. Na druhou stranu nesouhlasí se státním zástupcem v tom, že ze spáchání předmětného skutku je usvědčován jinými důkazy. Z faktu, že měl předmětné vozidlo v držení dne 22. 10. 2018, nevyplývá, že by jej musel mít v držení i dne 20. 10. 2018, tím spíše během předmětné události. Skutečnost, že v průběhu řízení nevypovídal, je důsledkem jeho ústavně zaručeného práva a nelze mu jeho realizaci jakkoliv přičítat k tíži. Pokud státní zástupce odkazoval na judikaturu, pak tato není přiléhavá. Nikdo není povinen vypovídat v případě, že by tím mohl přivodit nebezpečí trestního stíhání osobě blízké, a proto domněnka, že nevypovídal pouze proto, že by tím mohl přivodit negativní důsledky sobě, není úplná. Vzhledem k procesní nepoužitelnosti hlavního důkazu o jeho vině a současné absenci jiných skutkových zjištění svědčících o jeho pachatelství, nelze postupovat jinak, než napadená rozhodnutí zrušit a vrátit věc nalézacímu soudu.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
10. Nejvyšší soud zjistil, že nejsou dány podmínky pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a proto podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání obviněného je důvodné.
11. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
12. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
13. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
14. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
15. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
16. Stěžejní námitkou dovolání je, že nalézací soud dospěl ke skutkovým zjištěním o vině obviněného na základě jediného procesně nepoužitelného důkazu, a to protokolu o vydání věci, resp. do něj včleněného vyjádření obviněného k projednávanému skutku. K tomuto obviněný namítl, že protokol byl vyhotoven před zahájením trestního stíhání a navíc nebyl náležitě procesně poučen o právech obviněného, ale jen ve vztahu k vydání věci podle §78 tr. ř. Zdůraznil, že ačkoliv přiléhavou argumentaci vtělil již do svého odvolání, odvolací soud se ani jednou větou nevěnoval procesní nepoužitelnosti protokolu o vydání věci ze dne 22. 10. 2018 v naznačeném směru.
17. Nejprve je třeba konstatovat, že posouzení otázky, zda vyjádření obviněného v rámci protokolu o vydání věci k okolnostem projednávaného skutku je či není procesně použitelným důkazem, je procesní otázkou, kterou obecně vzato nelze subsumovat nejen pod důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani pod žádný jiný dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b tr. ř. Na druhou stranu dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze vykládat formalisticky a restriktivně a v rámci jeho interpretace je třeba mít vždy na zřeteli především ústavně zaručená základní práva a svobody, tedy i právo na spravedlivý proces; tj. přihlížet i k závažným vadám řízení, které zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Jestliže jsou vytýkána zásadní procesní pochybení, je třeba v konkrétní věci vždy vyhodnotit, zda skutečně měla nebo alespoň mohla mít podstatný význam pro konečné hmotněprávní posouzení věci. Za tohoto předpokladu pak lze výjimečně připustit, že i procesní (skutkové) námitky mohou být způsobilé založit dovolací přezkum.
18. Je nutno konstatovat, že námitka obviněného je důvodná. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně trpí takovou vadou, která je způsobilá zasáhnout do práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Je přitom třeba zabývat se jak otázkou, zda vyjádření obviněného k projednávanému skutku v rámci protokolu o vydání věci je procesně použitelným důkazem, a zda závěr o vině obviněného byl učiněn pouze na základě tohoto důkazu (tj. skutečností vyplývajících z protokolu o vydání věci), či zda byl dostatečně podložen i dalšími provedenými důkazy. Z rozhodnutí soudů obou stupňů přitom vyplývá, že omezily dokazování toliko na objasnění, jakým vozidlem došlo ke spáchání projednávaného skutku a kdo je jeho vlastníkem, avšak již se nezaměřily na spolehlivé objasnění osoby, která vozidlo v inkriminovanou dobu řídila, a je tak pachatelem trestného činu. Je třeba konstatovat, že právě jediným důkazem, ze kterého soudy obou stupňů dovodily, že pachatelem by měl být obviněný, je protokol o vydání věci (automobilu) a informace v něm sdělené obviněným. Nelze přitom přehlédnout ani skutečnost, že k projednávanému skutku došlo 20. 10. 2018 a k vydání automobilu obviněným o dva dny později. Soudy obou stupňů přitom rezignovaly na provedení dalších důkazů k prokázání, kdo předmětné vozidlo řídil v inkriminovaný den. Lze přitom souhlasit s obviněným, že nebyl v rámci vydání věci poučen o procesních právech obviněného, když z protokolu o vydání věci (č. l. 162) vyplývá, že byl poučen pouze podle §78 tr. ř. V tu dobu totiž ještě proti němu ani nebylo zahájeno trestní stíhání. Předmětný protokol je ze dne 22. 10. 2018 a usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 14. 2. 2019 bylo obviněnému doručeno dne 22. 2. 2019. Vyjádření obviněného k věci, zachycené v protokole o vydání věci tak nelze použít, jako by se jednalo o jeho procesní výpověď a není tedy procesně použitelným důkazem. Tudíž z něj nelze vycházet a ani z něho dovozovat jeho vinu. Jakýkoliv další důkaz o jeho vině přitom zcela absentuje.
19. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, který byl soudy dovozen z neprocesního důkazu, a je dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Protože byl dán tento dovolací důvod již v řízení, které předcházelo napadenému rozhodnutí, je naplněn i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě.
20. V posuzovaném případě tedy Nejvyšší soud zjistil zásadní nesoulad mezi obsahem procesně použitelných důkazů a skutkovými zjištěními soudů, když jako jediný důkaz svědčící o vině obviněného nelze procesně použít. Ačkoli Nejvyšší soud do skutkových zjištění zásadně nezasahuje, je povinen tak výjimečně učinit, jestliže to odůvodňuje porušení práva na spravedlivý proces nebo extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu nezbytný k ochraně ústavně zaručeného základního práva obviněného na spravedlivý proces (čl. 4 a 90 Ústavy). Taková situace nastala v posuzovaném případě. Napadené usnesení a odsuzující rozsudek nalézacího soudu proto nemohly obstát.
21. Nejvyšší soud proto zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně i rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, jako součást řízení předcházejícího napadenému usnesení. Zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím pozbyla podkladu, a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž je podle §265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud. Soud prvního stupně v rámci nového projednání doplní dokazování ke zjištění osoby pachatele, přičemž se nabízí pokus o konfrontaci obviněného se svědkyní M. B. (která popsala řidiče automobilu v podaném vysvětlení č. l. 134-136), výslech svědkyně L. H. (která uvedla kdo ji vezl v inkriminovaný den krátce před projednávaným skutkem dotčeným automobilem č. l. 137-138), případné ztotožnění řidiče dotčeného vozidla z kamerových záznamů Nového Města na Moravě, když z úředního záznamu ze dne 20. 10. 2018 (č. l. 243) vyplývá, že toto vozidlo bylo zachyceno kamerovým systémem a ve vozidle se nacházel pouze řidič. Tento kamerový záznam by mohl být v kvalitě, která by umožnila identifikaci řidiče. Kromě toho je tam konstatováno též, že tyto záznamy ze systému jsou zálohovány, takže by měly být i nyní dohledatelné. Nabízí se rovněž doplnění dokazování stran toho, kdo obvykle užíval předmětné vozidlo, zda bylo více osob, které jej užívaly, zda v předmětnou dobu mohl řídit vozidlo někdo jiný než obviněný, případně provedení i dalších důkazů, jejichž potřeba v průběhu řízení vyvstane (§2 odst. 5 tr. ř.). Poté soud prvního stupně provedené důkazy řádně zhodnotí (§2 odst. 6 tr. ř.) a učiní skutkové závěry mající oporu v obsahu provedených důkazů. Zjištěný skutkový stav následně přiléhavě právně posoudí, znovu ve věci rozhodne a své rozhodnutí řádně odůvodní (§125 odst. 1 tr. ř.). Jelikož o dovolání bylo rozhodnuto v přiměřené, nikoli dlouhé době po předložení spisu Nejvyššímu soudu, nebyl důvod před tímto rozhodnutím odložit výkon rozhodnutí ve smyslu §265o odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. 6. 2020
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu