ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.585.2020.1
sp. zn. 7 Tdo 585/2020-967
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. 6. 2020 o dovolání obviněného J. R. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 21. 10. 2019, sp. zn. 68 To 180/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 2 T 125/2015 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. R. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 2. 4. 2019, č. j. 2 T 125/2015-920, byl obviněný J. R. uznán vinným přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Poškozená společnost H., byla s nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Přečinu zpronevěry se obviněný podle zjištění soudu prvního stupně vyjádřených ve výroku rozsudku dopustil v podstatě tím, že jako obchodní zástupce společnosti H., s úmyslem získat majetkový prospěch přebíral od července 2011 do června 2012 na základě ústní dohody od jednatele společnosti P. H. v jejím sídle ve Zlatých Horách, okres Jeseník, finanční prostředky, které byly určeny na úhradu mezd domácím zaměstnancům, avšak tyto některým (ve výroku jmenovaným) zaměstnancům vyplácel pouze částečně a část prostředků v celkové výši 174 132 Kč si postupně ponechal pro vlastní potřebu, čímž poškozené společnosti H., způsobil škodu v uvedené výši.
Odvolání obviněného (kterým napadl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině a o trestu) Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 21. 10. 2019, č. j. 68 To 180/2019-941, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný dovolání, kterým je napadl v celém rozsahu, a odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že jeho jednáním nebyl naplněn znak způsobení škody na cizím majetku, neboť společnosti H. žádná škoda nevznikla. I kdyby byla pravda, že si část prostředků na výplaty mezd ponechal, je obviněný toho názoru, že prostředky, které převzal, byly určeny k výplatě třetím osobám, tedy se měl majetek společnosti podle její vůle o ně snížit. Žádný z dotčených zaměstnanců přitom vůči společnosti nikdy neuplatnil jakýkoli nárok na doplatek nevyplacené části mzdy, ani společnost sama doplatky neuhrazovala. Z účetního hlediska jsou závazky společnosti vůči zaměstnancům uspokojeny. Společnost se sice s nárokem na náhradu škody v trestním řízení připojila, soud prvního stupně ji však odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních s odůvodněním, že by náhradu škody mohla poškozená společnost vymáhat až poté, co by doplatila mzdy zaměstnancům. Také soudní znalkyně se vyjádřila v tom smyslu, že škoda vznikla jednotlivým zaměstnancům, nikoli společnosti H. Proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a zprostil jej obžaloby.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání vyložil skutkovou podstatu trestného činu zpronevěry a uvedl, že vlastnické právo k peněžním prostředkům, které byly určeny k výplatám zaměstnancům obchodní společnosti H., by v daném případě na tyto zaměstnance přecházelo až okamžikem jejich předání, tedy faktické výplaty mezd (k tomu státní zástupce přiměřeně odkázal na §142 odst. 3 zákoníku práce). Proto právní závěr soudů obou stupňů, že poškozenou byla společnost H., nikoli zaměstnanci této společnosti, je správný. Tím, kdo peněžní prostředky obviněnému svěřoval, byla (jako jejich vlastník) zmíněná obchodní společnost, nikoli její zaměstnanci. Další argumentaci obviněného pak státní zástupce okomentoval v tom smyslu, že na výše uvedených závěrech nemůže nic změnit. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídají takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
Obviněným uplatněná námitka týkající se znaku škody na cizím majetku sice uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídá, je však zjevně neopodstatněná.
Přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku větší škodu (tou se rozumí podle §138 odst. 1 tr. zákoníku škoda dosahující částky nejméně 50 000 Kč).
Ze skutkových zjištění uvedených ve výroku rozsudku soudu prvního stupně jasně vyplývá, že společnosti H., vznikly závazky vůči jejím zaměstnancům z uzavřených pracovních smluv, které v důsledku jednání obviněného nebyly v plné výši splněny. Toto vyplynulo z provedeného dokazování a je tudíž nepodstatné, že uvedení zaměstnanci písemně potvrdili převzetí celých mezd a v účetnictví společnosti se tak nesplněné závazky neobjevují. Stejně tak na posouzení věci nemá vliv to, zda společnost dodatečně závazky splnila nebo zda je zaměstnanci po ní požadovali nebo vymáhali soudní cestou. Podstatný není ani názor znalkyně z oboru ekonomiky, neboť se jedná o otázku právní.
Na věci nemůže nic změnit ani v původním (zrušeném) rozsudku soudu prvního stupně uvedený názor týkající se výroku o náhradě škody, který již v předchozím řízení označil odvolací soud za vadný, ovšem nemohl být změněn, neboť poškozená společnost nepodala odvolání. Stručně řečeno, majetek poškozené společnosti se zmenšil o finanční prostředky, které si obviněný přisvojil, její závazky vůči zaměstnancům však stále trvaly. Nadto, jak uvedl odvolací soud, poškozená společnost obdržela na předmětné mzdy dotace od úřadu práce, které nebyly využity v souladu s účelem, a je tedy možné, že budou muset být vráceny.
Vzhledem k tomu, co bylo uvedeno výše, Nejvyšší soud dovolání obviněného J. R. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 6. 2020
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu