ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.609.2020.1
sp. zn. 7 Tdo 609/2020-4276
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. 6. 2020 o dovolání obviněného P. N. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 1. 2020, sp. zn. 5 To 22/2018, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 81 T 1/2017 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. N. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. 12. 2017, č. j. 81 T 1/2017-2978, byl obviněný P. N. uznán vinným přípravou zvlášť závažného zločinu vraždy podle §20 odst. 1, §140 odst. 2 tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání třinácti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a trest propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných.
2. Uvedeného zločinu se podle zjištění nalézacího soudu dopustil v podstatě tím, že v době od 26. 10. 2015, kdy prostřednictvím G. S. převzal usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 6. 10. 2015, č. j. 21 E 16/2015-8, kterým soud ve věci oprávněného M. N., zastoupeného opatrovnicí J. S., nar. XY, proti obviněnému, který v této věci vystupoval v procesním postavení povinného, nařídil podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 22. 1. 2015, č. j. 10 C 164/2012-79, výkon rozhodnutí vyklizením domu č. XY v Přerově na ulici XY, mimo jiné v místě svého bydliště ve shora označeném domě zamýšlel a plánoval úkladně usmrtit J. S., kterou Okresní soud v Přerově usnesením ze dne 18. 12. 2009, č. j. 0 Nc 1029/2009-7, ustanovil opatrovnicí M. N. k ochraně jeho zájmů, oprávněnou a povinnou činit za jmenovaného nezbytné právní úkony související se správou a nakládáním s jeho movitým i nemovitým majetkem, do kterého spadal i výše označený dům, neboť obviněný J. S. vnímal jako překážku bránící mu v nerušeném užívání předmětného domu, jelikož věděl o její snaze jej z domu vystěhovat a jejím záměru následného prodeje domu, přičemž k uskutečnění svých plánů využíval G. S., nar. XY, které již dříve umožnil, aby s ním v uvedeném domě bydlela. Nejprve uvažoval o tom, že by J. S. jako chodkyni srazil odcizeným automobilem, opatřeným registračními značkami pocházejícími z jiného vozidla, které pro něj na jeho žádost zajistila G. S., a následně by vozidlo odklidil do řeky, aby z něj nebylo možné odebrat kriminalisticky využitelné stopy. Poté vymyslel, že by po J. L. poslal J. S. otrávenou bonboniéru, když ji půjde jmenovaný požádat, aby jej ještě nechala v domě i přes hrozící vystěhování bydlet. Avšak vzhledem k obavě, že by takový způsob nemusel vést ke kýženému cíli, zvolil jako vhodný způsob pro uskutečnění svého záměru ubití J. S. kovovým předmětem, a začal činit kroky k jeho naplnění tak, že vyslal G. S., aby ve večerních hodinách sledovala, kde se J. S. pohybuje. Dále G. S. podle pokynů obviněného v Přerově zakoupila na různých místech dvě paruky, dále zakoupila v prodejně kuchyňských potřeb hmoždíř určený obviněným k rozdrcení semen tisu, dále zakoupila v prodejně domácích potřeb jednak za účelem zajištění úkrytu věcí pákové kleště a tři visací zámky a jednak ocelovou trubku o průměru cca 3,4 cm a délce cca 200 cm, kterou obviněný hodlal mimo své bydliště, aby v něm nezanechal stopy po obrábění, s využitím elektrické centrály zkrátit, navrtat do ní hřeby a zhotovit z ní vražednou zbraň v podobě palcátu, do jehož rukojeti zhotovené z plastové omotávky chtěl za účelem zmatení policejního orgánu umístit klamnou stopu v podobě vlasu, vedoucí k dalšímu obyvateli předmětného domu J. L., kterému chtěl rovněž odcizit boty a nastražit je jako další klamnou stopu. G. S. rovněž na žádost obviněného nasbírala z keře plody tisu. Samotný útok na J. S. by podle instrukcí obviněného měla vykonat G. S. tak, že by nejprve kvůli svému alibi opustila Přerov a odjela na předem určené místo, následně by se však vrátila do domu obývaného obviněným, odcizila by zde boty J. L., poté by v tmavém oblečení a tmavé paruce na nepoužívaném jízdním kole dojela na místo, kde by počíhala na J. S., načež by odvedla její pozornost tím, že by psovi, kterého bude venčit, předhodila obviněným připravenou návnadu otrávenou rozdrcenými semeny tisu, a jakmile by se J. S. sehnula k psovi, usmrtila by ji úderem palcátu do hlavy, po té by její krví potřísnila boty J. L., které by přinesla s sebou, a ujela by z místa činu. L. krví potřísněné boty by spolu s palcátem vyhodila do kontejneru, aby tak prvotní podezření padlo na J. L. Následně by se na jiném místě zbavila tmavého oblečení a tmavé paruky a nasadila si světlou paruku. U nádraží by ponechala nezajištěné kolo a odjela by z Přerova zpět do místa, odkud k provedení činu vyrazila, zatímco obviněný by kvůli alibi po dobu provedení činu dočasně pobýval mimo Přerov a také měl prostřednictvím výpočetní techniky zajistit, aby byl počítač G. S., který by byl v místě jejího dočasného pobytu mimo Přerov, v činnosti i po dobu páchání činu, čímž by navodil dojem, že u něj jmenovaná byla fyzicky přítomna. K uskutečnění zamýšleného násilného usmrcení J. S. však nedošlo, neboť G. S. dne 7. 12. 2015 od obviněného utekla a následně učinila o plánovaném jednání oznámení policejnímu orgánu.
3. K odvolání obviněného směřujícímu do všech výroků rozsudku Vrchní soud v Olomouci nejprve rozsudkem ze dne 9. 5. 2018, č. j. 5 To 22/2018-3295, podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výrocích o trestech a nově rozhodl tak, že obviněnému podle §140 odst. 2 tr. zákoníku za použití §58 odst. 5 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou, a trest propadnutí věci.
Proti tomuto rozhodnutí podali obviněný a v neprospěch obviněného nejvyšší státní zástupce dovolání. Na základě dovolání nejvyššího státního zástupce Nejvyšší soud usnesením ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 7 Tdo 395/2019, rozsudek Vrchního soudu v Olomouci podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
5. Při novém projednání věci pak Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 15. 1. 2020, č. j. 5 To 22/2018-4190, odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání, kterým je napadl v celém rozsahu, a odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a), b), l) tr. ř. Namítl, že bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu, neboť se odvolací soud náležitě nevypořádal s jeho námitkami. Jako první dovolací námitku označil netransparentní výběr přísedících u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci. V podrobnostech k tomu odkázal na své podání z 8. 1. 2020. Uvedl, že v jeho věci nebyli přísedící určeni v souladu s rozvrhem práce a došlo tak k porušení jeho práva na zákonného soudce. Podle rozvrhu práce mají být přísedící přidělováni v pořadí, jak jsou zde uvedeni. Ve skutečnosti však podle obviněného nelze z faktického přehledu přidělení žádný řád vysledovat. Nejedná se tak o transparentní a ústavně souladný postup.
7. Jako druhou dovolací námitku označil obviněný existenci dvou protichůdných rozhodnutí, a to č. j. 1 To 34/2016-5129, které vylučuje předsedu senátu JUDr. Aleše Vašků z projednání věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 29 T 1/2011, a č. j. 5 To 16/2017-2272, které JUDr. Alešovi Vašků přikazuje projednat obžalobu v nyní projednávané věci, jejíž součástí byla v popisu skutkových okolností také zmínka o tom, že obviněný je pod sp. zn. 29 T 1/2011 u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci stíhán pro vraždu svého otce a jeho manželky. Obviněný je toho názoru, že JUDr. Aleš Vašků v rámci nyní projednávané věci na různých stranách rozsudku věc vedenou pod sp. zn. 29 T 1/2011 hodnotil a opíral se o ni a dokonce ji využil ke stanovení výše trestu.
8. Další námitkou obviněného je tvrzení, že měl odvolací soud při hodnocení jeho osoby v bodě 18 usnesení odkázat na dvě probíhající trestní řízení. Mimo výše zmíněného šlo o řízení u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 4 T 117/2017, kde byl obviněný stíhán pro přečin krádeže a podvodu. To však bylo dne 11. 9. 2018 pravomocně zastaveno, což mohl odvolací soud zjistit. Při hodnocení osoby obviněného pak soudy podle jeho názoru pominuly závěr znalce prezentovaný u hlavního líčení dne 10. 11. 2017 spočívající v tom, že má křehké sebevědomí. Obviněný připomněl, že po posledním rozhodnutí odvolacího soudu doplnil do spisu důkazy přesvědčivě zpochybňující věrohodnost G. S. Závěrem uvedl, že mu od 11. 4. 2017 nebylo umožněno nahlédnout do spisu, což je porušením jeho práva na obhajobu. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že napadené rozhodnutí je bez vad a respektuje právní názor vyslovený v kasačním rozhodnutí Nejvyššího soudu. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Vyjádření neobsahovalo žádné nové skutečnosti či argumenty.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), je však zjevně neopodstatněné.
11. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je dán v případech, kdy ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně.
12. Předmětné zákonné ustanovení tedy počítá s možností podat dovolání mimo jiné tehdy, jestliže soud „nebyl náležitě obsazen“. Tak tomu bude zejména v případech, kdy obsazení soudu neodpovídalo ustanovením §27, §31 a §35 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích; tzn. když rozhodoval ve věci samosoudce namísto senátu, když byl senát soudu složen z předsedy senátu a přísedících, přestože měl věc rozhodovat senát složený výhradně ze soudců, nebo opačně, dále pokud senát rozhodoval v neúplném složení, na rozhodování se podílel soudce, který nebyl náhradním soudcem podle §197 tr. ř., nebo soudce, který byl v době rozhodnutí dočasně přidělen k jinému soudu (rozhodnutí č. 36/2012 Sb. rozh. tr.), nebo se na rozhodování nepodílel zákonný soudce stanovený rozvrhem práce (srov. čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
13. Tomuto dovolacímu důvodu odpovídá námitka týkající se údajně netransparentního výběru přísedících, jde však o námitku pouze formální a zjevně neopodstatněnou, s níž se již vypořádal odvolací soud v bodě 12 svého rozhodnutí. Judikaturou Ústavního soudu bylo potvrzeno, že zákonné požadavky na rozvrh práce soudu stran určení konkrétních přísedících jsou méně specifikované než na určení soudce, což – jak Ústavní soud opakovaně konstatoval – není v rozporu s ústavním pořádkem. Pokud byli přísedící ke konkrétní kauze vybíráni z více osob vyjmenovaných v rozvrhu práce, nelze z tohoto pohledu postupu soudu nic vytknout. Požadavky na zákonného soudce (přísedícího) nelze absolutizovat. Je třeba rozlišovat rozsah konkrétnosti určení mezi soudci a přísedícími, a to především s ohledem na rozdíly v povaze jejich funkcí a v jejich postavení (odlišné požadavky na kvalifikaci, způsob uvedení do funkce, délka funkčního období, kárná odpovědnost, finanční odměna aj.). Ústavní soud poukázal i na praktickou stránku věci, kdy přísedící jsou povoláváni k rozhodování jednotlivých věcí podle svých časových, pracovních a zdravotních možností a délky mandátu, a to především tak, aby nedocházelo k prodlužování řízení. Pokud tedy jsou přísedící pro konkrétní oddělení vybíráni ze jmenného seznamu, obsaženého v rozvrhu práce, který je veřejnosti přístupný, nejde o akt libovůle s tím důsledkem, že by ve věci rozhodoval nezákonný soudce. Tyto závěry uvádí například nález Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2016, sp. zn. II. ÚS 2430/15, kde navíc Ústavní soud rozhodoval za situace, kdy přísedící Krajského soudu v Brně v letech 2012 a 2013 přímo v rozvrhu práce nebyli zařazeni do jednotlivých oddělení.
14. Oproti tomu v posuzované věci je zřejmé, že rozvrh práce Krajského soudu v Ostravě v roce 2017 přesně specifikoval seznam přísedících zařazených do senátu 81 T, z něhož navíc nemohly být konkrétní osoby pro danou věc vybírány nahodile, ale podle pořadí, v němž byly v rozvrhu práce uvedeny, s přihlédnutím k jejich časovým možnostem zdravotnímu stavu, k době zbývající do konce jejich funkčního období a k jejich případné odbornosti. Nedodržení pořadí vyplývajícího z rozvrhu práce měl vedoucí kanceláře poznamenat do přehledu, který vedl, a to včetně důvodů. Jedinou pochybnost ohledně pořadí přísedících by mohlo eventuálně vzbuzovat jejich seřazení do tří odstavců, z čehož může plynout otázka, zda se má postupovat v pořadí po sloupcích či po řádcích. Nicméně z vyhotovení publikovaného na internetu je patrné, že jednotlivé řádky na sebe přesně nenavazují a sloupce jsou navíc odděleny svislou čarou. Každopádně ani tato případná drobná nejasnost (která byla nyní již v rozvrhu práce pro rok 2020 odstraněna) nenasvědčuje tomu, že by byli přísedící vybírání ad hoc účelově. K tomu by ostatně skýtala jen velmi omezené možnosti. Lze tedy uzavřít, že Krajský soud v Ostravě měl v době nařizování hlavního líčení a tedy povolávání přísedících jasný vnitřní systém přidělování přísedících k jednotlivým kauzám a je možné učinit obecný závěr, že přísedící nebyli vybíráni nahodile nebo účelově.
15. Konkrétně obviněný neuvádí žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že právě v jeho věci došlo k libovůli. Jeho námitka je založena právě jen na obecných tvrzeních týkajících se znění rozvrhu práce v daném období a je tudíž zjevně neopodstatněná. Je třeba ještě připomenout, že v dovolání nelze odkazovat na text jiných (byť i ve spise obsažených) podání, a učinit je tak součástí dovolacích námitek (viz rozhodnutí č. 46/2013 Sb. rozh. tr.). Obsahem podání z 8. 1. 2020 se proto Nejvyšší soud nezabýval.
16. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze uplatnit, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Zákon tedy s možností podat dovolání z tohoto důvodu spojuje naplnění dvou podmínek, které musejí být dány současně. První z nich, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, je dána tehdy, pokud rozhodnutí napadené dovoláním učinil soudce (samosoudce, člen senátu nebo předseda senátu), který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v §30 tr. ř., aniž bylo rozhodnuto o jeho vyloučení podle §31 tr. ř. Jde o orgán, který je z řízení vyloučen a který ve věci samé vydal dovoláním napadené rozhodnutí. Druhou z podmínek je, že uváděná okolnost nebyla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa, anebo že již byla dovolatelem před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.
17. Podle §30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen mimo jiné soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení.
18. Existenci tohoto dovolacího důvodu obviněný zakládal na skutečnosti, že součástí obžaloby v nyní projednávané věci byl v rámci popisu skutkových okolností také odkaz na probíhající řízení ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 29 T 1/2011, z jejíhož projednávání byl předseda senátu JUDr. Aleš Vašků vyloučen. To by podle představ obviněného mělo vést k jeho vyloučení i v nyní projednávané věci. S touto námitkou se však nelze ztotožnit. V nyní posuzované věci nebylo prováděno žádné dokazování týkající se smrti otce obviněného a jeho manželky a v obžalobě původně zařazený odkaz na probíhající řízení nebyl do rozsudku soudu prvního stupně převzat. Veškeré zmínky uvedené v odůvodnění rozsudku pak pouze konstatují, že toto řízení probíhá. Je zjevné, že ani soud prvního stupně ani odvolací soud při ukládání trestu k tomuto řízení nijak v neprospěch obviněného nepřihlížely, to by ani s ohledem na zásadu presumpce neviny nebylo možné. Toto z obou rozhodnutí jednoznačně vyplývá.
19. Odvolací soud při úvahách o trestu nepřihlížel ani k řízení u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 4 T 117/2017, kde byl obviněný stíhán pro přečin krádeže a podvodu. To jasně vyplývá z odstavce 18 odůvodnění napadeného usnesení.
20. Jestliže obviněný dále uvedl, že má křehké sebevědomí, není zřejmé, o čem by to mělo svědčit. K této námitce se tak nelze vyjádřit. Námitky, jimiž se obviněný snažil zpochybnit věrohodnost G. S., se vztahují k výroku o vině a Nejvyšší soud se k nim vyjádřil již ve svém předchozím rozhodnutí v této věci. Pokud jde o nahlížení do spisu, mohlo by se jednat o procesní pochybení, nicméně v dovolacím řízení by mohlo nabýt významu pouze v případě, že by obviněný doložil jeho konkrétní dopad na právní posouzení skutku či výkon jeho práva na obhajobu a spravedlivý charakter řízení jako celku. Jaké konkrétní úkony v rámci své obhajoby obviněný nemohl včas provést v důsledku nemožnosti nahlédnout do spisu, však neuvádí.
21. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obsahuje dvě základní alternativy: Dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, tj. dovolateli bylo v odvolacím řízení odepřeno meritorní přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně (někdy se zde rozlišují ještě dvě podalternativy – zamítnutí opravného prostředku z formálních důvodů a jeho odmítnutí pro nesplnění obsahových náležitostí), nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
22. Obviněný uplatnil tento dovolací důvod patrně v jeho druhé alternativě, kterou založil na existenci důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. a), b) tr. ř. v předchozím řízení. Vzhledem k tomu, že je dovolání obviněného z pohledu dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a), b) tr. ř. zjevně neopodstatněné, je tomu stejně i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
23. Vzhledem k tomu, co bylo uvedeno výše, Nejvyšší soud dovolání obviněného P. N. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 6. 2020
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu