ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.714.2020.1
sp. zn. 7 Tdo 714/2020-1525
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 1. 7. 2020 o dovolání obviněného O. K. , nar. XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 2. 2020, sp. zn. 3 To 22/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 2 T 183/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného O. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 21. 11. 2019, č. j. 2 T 183/2016-1390, byl obviněný O. K. uznán vinným pod body 1–10 výroku o vině přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a dále přečiny porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Za všechny tyto přečiny byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Výroky podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 1, 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody. Naproti tomu byl podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutky označené pod body 1, 3 a 5, v nichž byl spatřován přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a ve skutcích pod body 1 a 3 i přečiny porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tyto skutky spáchal obviněný. V návaznosti na zprošťující výrok rovněž bylo podle §229 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody.
Jednání obviněného spočívalo podle zjištění soudu prvního stupně v tom, že v období od 22. 1. 2016 do 6. 5. 2016 v obcích Ostravice a Malenovice, okr. Frýdek-Místek, celkem v 10 případech po překonání překážky spočívajícím ve vypáčení vstupních dveří či okna, vypáčení sklepních dveří, překonání oplocení či rozbití skleněné výplně okna, odcizil (až na skutek uvedený pod bodem 10, v rámci kterého nebylo nic neodcizeno) z vnitřních prostor hospodářské budovy, v několika případech z rekreačních chat a ze samostatně stojícího skladu u restaurace i samotné restaurace předměty blíže specifikované ve výroku o vině a způsobil tak škodu odcizením věcí v celkové výši 166 930 Kč a poškozením věcí v celkové výši 40 540 Kč, a tohoto jednání se dopustil, přestože byl rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 19. 6. 2014, sp. zn. 81 T 82/2014, odsouzen mj. za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, který vykonal dne 6. 12. 2014.
Odvolání obviněného směřující proti všem výrokům odsuzující části rozsudku soudu prvního stupně bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 2. 2020, č. j. 3 To 22/2020-1432, jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání, ve kterém uplatnil důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. c), g) a l) tr. ř. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. poukázal na §36 odst. 2 tr. ř., čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a namítl, že v řízení byl v několika případech proveden jeho výslech (tj. dne 20. 5. 2016 a výslech konaný při vazebním zasedání dne 22. 5. 2016) bez přítomnosti obhájce, ačkoliv byly dány důvody nutné obhajoby podle §36 odst. 2 tr. ř. Zdůraznil, že sám není schopen náležitě realizovat své právo na obhajobu. Soud druhého stupně se podle něj vůbec nevypořádal s jeho právními námitkami a zasáhl tím do jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. Připomněl vybraná rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího soudu zabývající se právem na obhajobu. Dále poukázal mj. na některé ze závěrů znalců MUDr. Mgr. Marka Peréze, Ph.D., PhDr. Petra Vavříka a PhDr. Mgr. MUDr. René Gregora, Ph.D. a Mgr. Gabriely Zajacové. Připomněl, že znalec nemůže posuzovat otázku, zda bylo či nebylo porušeno základní právo na obhajobu. V rámci této námitky se také věnoval jednotlivým aspektům práva na obhajobu (srov. §33 tr. ř.), jichž údajně v důsledku nezákonného postupu soudu nemohl využít. Je přesvědčen, že obhájce mu měl být ustanoven i přesto, že se jednalo o skutkově jednoduchou trestní věc. Ustanovení §36 odst. 2 tr. ř. nebylo vykládáno ústavně konformním způsobem. Doznání získané při shora uvedených výsleších považuje proto za procesně nepoužitelné.
Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl, že pokud byl protokol o jeho výslechu procesně nepoužitelný z důvodu porušení práva na obhajobu, pak nelze dovozovat jeho vinu jen z prověrky na místě. Soudy se nezabývaly tím, zda provedením prověrky na místě před zahájením trestního stíhání nedocházelo k obcházení zákona (např. ustanovení trestního řádu o nutné obhajobě). Pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, že tento úkon (tj. prověrka na místě) nebyl neodkladný, jedná se i v tom případě o procesně nepoužitelný důkaz. V závěru obviněný dodal, že i kdyby byl protokol o jeho výslechu procesně použitelný, je jeho obsah natolik neautentický a neverifikovatelný, že postavit na něm závěr o vině je v rozporu s právem na spravedlivý proces i zásadou in dubio pro reo . Uzavřel, že v řízení došlo k porušení ustanovení čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 Listiny, čl. 6 odst. 1, odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“).
Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. uvedl, že námitky obviněného lze pod toto ustanovení podřadit, jde však o námitky zjevně neopodstatněné. Touto výhradou se Nejvyšší soud již zabýval v usnesení ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 7 Tdo 484/2019, a dospěl k závěru, že v řízení nevyšly najevo skutečnosti zakládající důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 2 tr. ř. Co se týče dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zde obviněný uplatnil pouze výhrady procesní povahy (zpochybňoval hodnocení důkazů soudy a tvrdil, že neexistuje žádný zákonný a procesně využitelný důkaz, který by ho ze spáchané trestné činnosti usvědčoval), které však stojí mimo rámec jakéhokoli dovolacího důvodu. Napadené usnesení podle státního zástupce není vadné ani ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
Podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.
Nejvyšší soud připomíná, že v této věci obviněného O. K. již jednou rozhodoval, a to na základě jeho dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 3 To 462/2018, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 31. 7. 2018, sp. zn. 2 T 183/2016. O dovolání rozhodl usnesením ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 7 Tdo 484/2019, tak, že obě rozhodnutí nižších soudů zrušil (včetně dalších rozhodnutí na ně obsahově navazujících), a přikázal Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Obviněný přitom v původním dovolání uplatnil prakticky stejné námitky jako v dovolání nyní projednávaném. Nejvyšší soud však shledal důvodnými pouze ty námitky, které se týkaly tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů ohledně skutků pod body 1, 3 a 5 výroku o vině výše uvedeného rozsudku soudu prvního stupně, v důsledku čehož vydal zmiňované kasační rozhodnutí. Naopak obsáhlou námitku týkající se údajné existence důvodu nutné obhajoby podle §36 odst. 2 tr. ř. od počátku trestního řízení, v důsledku čehož měly být výpovědi obviněného učiněné v přípravném řízení procesně nepoužitelné [viz dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř.], shledal zjevně neopodstatněnou.
Dovolatel tak ve vztahu k důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. prakticky jen opakuje své výhrady, s nimiž se Nejvyšší soud (stejně jako oba soudy nižších stupňů) již v předchozím řízení zabýval a uzavřel, že se jedná o námitky zjevně neopodstatněné. Dovolatel přitom neuvedl žádné nové skutečnosti či argumenty, na které by bylo možné reagovat. Vzhledem k tomu může dovolací soud jen stručně shrnout závěry uvedené ve svém předchozím kasačním usnesení ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 7 Tdo 484/2019, že pokud byl obviněnému ustanoven obhájce až v souvislosti s jeho vzetím do vazby dne 22. 5. 2016 [kdy nastal důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř.], postupovaly orgány činné v trestním řízení v souladu se zákonem, neboť v řízení nevyšly najevo skutečnosti, které by založily důvod nutné obhajoby obviněného podle §36 odst. 2 tr. ř. Jeho výpověď učiněná při výsleších v přípravném řízení dne 20. 5. 2016 a při vazebním zasedání dne 22. 5. 2016 (v rámci kterých se ke skutkům označeným v rozsudku soudu prvního stupně pod body 1-10 v plném rozsahu doznal) je procesně použitelná (viz strana 5 předmětného usnesení Nejvyššího soudu). Dovolateli nelze přisvědčit ani v tom směru, že by se soudy nižších stupňů s jeho výhradami nezabývaly. Jak vyplývá z odůvodnění jejich rozhodnutí, oba soudy se touto opakovanou námitkou zabývaly naopak velmi pečlivě a zcela dostačujícím způsobem své závěry odůvodnily (k tomu lze odkázat především na strany 13 až 24 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je tak dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný výslovně uplatnil v návaznosti na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., tedy v alternativě, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože byl v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jestliže je však dovolání ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. zjevně neopodstatněné a ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bylo podáno z jiného než zákonného důvodu, plyne z logiky věci, že stejné závěry platí i z hlediska důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného O. K. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. 7. 2020
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu