ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.808.2020.1
sp. zn. 7 Tdo 808/2020-1656
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 8. 2020 o dovolání obviněného J. P. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 7. 6. 2019, sp. zn. 31 To 118/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 5 T 144/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 17. 12. 2018, č. j. 5 T 144/2017-1459, byl obviněný uznán vinným zločinem dotačního podvodu podle §212 odst. 1, 2, 5 písm. c) tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství se spoluobviněnou L. S. podle §23 tr. zákoníku, za který byl odsouzen podle §212 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 roky a 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roky a 6 měsíců. Tímto rozsudkem bylo současně rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněné L. S.
2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného zločinu jednáním spočívajícím v tom, že
společně a po vzájemné dohodě se spoluobviněnou L. S. v Liberci, v Praze a jinde jako předseda představenstva občanského sdružení E. M. A., IČ: XY, úmyslně a cíleně a v rozporu s dotačními podmínkami vyhotovil žádost o neinvestiční státní dotaci ve výši 4 500 000 Kč, kterou dne 30. 8. 2012 zaslal na Ministerstvo mládeže, školství a tělovýchovy České republiky, ačkoliv termín pro podání žádostí byl stanoven na 30. 9. 2011, žádost byla vedena pod č. j. 18 813/2011, dne 5. 12. 2012 bylo vydáno rozhodnutí č. 502012_5_083 o poskytnutí neinvestiční dotace ze státního rozpočtu České republiky v oblasti sportu na rok 2012, a to vše přesto, že obviněný J. P. věděl, že žádost nesplňuje náležitosti pro poskytnutí požadované dotace, a to z důvodů, že:
- občanské sdružení E. M. A. nebylo nestátní neziskovou organizací s celostátní působností a nezajišťovalo pravidelnou organizovanou sportovní činnost, ačkoliv dle „Státní podpory sportu pro rok 2012“, Program V., Specifické vymezení, bod a) takovou organizací mělo být,
- v žádosti pro rok 2012 o neinvestiční státní dotaci toto občanské sdružení uvedlo, že hlavním cílem projektu je propagace sportu a dle „Zásad programu V., Organizace sportu“, článek II-Vymezení státní podpory, bodu 4, písm. g) dotace nesmí být použita na reklamní a propagační činnost,
- Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy České republiky nebylo doloženo, že by ve svých stanovách občanské sdružení E. M. A. mělo jako hlavní předmět činnosti realizaci sportovní činnosti, kdy od 27. 11. 2008 byla v původních stanovách uvedena lékařská a marketingová činnost a dne 3. 10. 2012 byla provedena účelová nová registrace stanov po zaslání žádosti o dotaci s tím, že ke změně mělo dojít již dne 20. 4. 2012, ovšem doručena byla na Ministerstvo vnitra České republiky až dne 3. 10. 2012, a změna se týkala pořádání akcí zaměřených na zdravotní prevenci civilizačních chorob, ačkoliv podle „Zásad programu V., Organizace sportu“, článku I-Všeobecné ustanovení, bodu 5 je podpora zaměřená na plnění sportovní organizační a obsahové činnosti jednotlivých nestátních neziskových organizací s celorepublikovou působností, které mají ve svých stanovách hlavní předmět činnosti - realizaci sportovní činnosti,
- žádost byla podána dne 30. 8. 2012, ačkoliv Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky termín pro podání žádostí stanovilo na 30. 9. 2011, tedy zcela evidentně opožděně,
- občanské sdružení E. M. A. nemělo žádnou sportovní členskou základnu, ač v žádosti uvedlo 286 registrovaných dospělých sportovců, a dále
po schválení dotace Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky dne
5. 12. 2012 bylo dne 10. 12. 2012 celkem 4 500 000 Kč vyplaceno na bankovní účet č. XY patřící E. M. A. a spoluobviněná L. S. přesto, že věděla, že poskytnutá dotace je v rozporu se zadáním pro získání dotace, jelikož byla jednatelkou spol. R. f. Č., která měla na starosti projekt „Život je sport”, použila jako členka, účetní a osoba, která měla přístup k bankovnímu účtu E. M. A. tuto částku na úhradu různých nákladů externím dodavatelům za přípravu a realizaci projektu „Život je sport”, kdy se jedná o firmy, ve kterých měla výhradní přístup k bankovním účtům, dotaci obviněná L. S. zcela vědomě a cíleně použila na jiný než určený účel, náklady, které hradila z dotace, byly zaměřené na propagační a reklamní činnost, fotodokumentaci a navržení komunikační strategie, což bylo v přímém rozporu se zadáním dotace, která nesměla být použita na reklamu a propagaci, kdy takto vystavila či nechala vystavit faktury jménem následujících subjektů:
- A. S., IČ: XY, v době od 3. 4. 2012 do 3. 9. 2012 šest faktur v celkové hodnotě 192 000 Kč s předmětem plnění zabezpečení metodicko-servisních podmínek za období 04, 05, 06, 07, 08 a 09/2012 pro sportovní akci „Život je sport”, dispoziční právo k bankovnímu účtu č. XY měla spoluobviněná L. S. a jednatel firmy L. T., který odmítl vypovídat, za jaké služby byly peníze vyfakturované, a tyto finanční prostředky z účtu poté vybrala osobně spoluobviněná L. S.,
- A. C. G., IČ: XY, v době od 9. 5. 2012 do 10. 10. 2012 šest faktur v celkové hodnotě 552 000 Kč, kdy předmětem plnění bylo zajištění velkoformátového tisku, tisk informačních materiálů za období 04, 05, 06, 07, 08 a 09/2012 pro sportovní akci „Život je sport”, dispoziční právo k bankovnímu účtu č. XY měla spoluobviněná L. S. a jednatelka Z. M., členka E. M. A., která jako jednatelka neví, za jaké služby, práci či činnost byly peníze fakturovány, neboť ona ve firmě pouze podepisovala listiny, které ji předkládala spoluobviněná L. S., tyto finanční prostředky z účtu vybrala osobně spoluobviněná L. S.,
- C. i. e., IČ: XY, v době od 10. 4 2012 do 10. 8. 2012 dvě faktury v celkové hodnotě 230 000 Kč s předmětem plnění analýza webu, zadání pro programátory, správa a provoz aplikace I. a II. etapa, jediné dispoziční právo k účtu č. XY, měla spoluobviněná L. S., která tyto finanční prostředky osobně vybrala,
- C. p. I. S., IČ: XY, dne 11. 12. 2012 jednu fakturu v hodnotě 270 000 Kč s předmětem plnění zabezpečení metodických, technicko-servisních podmínek za období 4-9/2012 akce „Život je sport”, jediné dispoziční právo k bankovnímu účtu XY měla spoluobviněná L. S., která tyto finanční prostředky osobně vybrala,
- Č. k. r. m., IČ: XY, v době od 20. 4 2012 do 20. 9. 2012 šest faktur v celkové hodnotě 390 000 Kč s předmětem plnění zajištění a pronájem dopravních prostředků pro sportovní akce „Život je sport”, jediné dispoziční právo k bankovnímu účtu č. XY měla spoluobviněná L. S., která tyto finanční prostředky osobně vybrala,
- e-Č. C., IČ: XY, jednu fakturu v hodnotě 192 000 Kč s předmětem plnění zajištění realizace sportovní činnosti za období 4-9/2012 pro sportovní akci „Život je sport”, kde byla jednatelka společnosti B. G., a dispoziční právo k firemnímu bankovnímu účtu č. XY měli M. S. a obviněná L. S., oba členové E. M. A., tyto finanční prostředky z účtu vybrala osobně spoluobviněná L. S.,
- E. C. & C., IČ: XY, jednu fakturu v hodnotě 178 000 Kč s předmětem plnění vyúčtování - pronájem elektrotechnického zařízení za období 6-9/2012 akce „Život je sport”, jednatelka společnosti M. B., členka E. M. A., která svojí funkci jednatelky nevykonávala, pouze podepisovala listiny, které jí byly předloženy, ale nepamatuje si, kdo konkrétně, dispoziční právo k účtu č. XY měli spoluobviněná L. S., Ch. S. a M. B., výše uvedené finanční prostředky z účtu osobně vybrala spoluobviněná L. S.,
- E. H., IČ: XY, v době od 10. 4. 2012 do 10. 9. 2012 šest faktur v celkové hodnotě 270 000 Kč s předmětem plnění zabezpečení metodických, technicko-servisních podmínek za období 04-09/2012 sportovní akce „Život je sport”, předseda správní rady byl Z. K., členkami byly spoluobviněná L. S. a E. B., obě taktéž členkami E. M. A., dispoziční právo k účtu měla spoluobviněná L. S., která tyto finanční prostředky osobně vybrala,
- I., IČ: XY, v době od 2. 10. 2012 do 12. 11. 2012 čtyři faktury v celkové hodnotě 412 800 Kč s předmětem plnění fotodokumentace, grafické zpracování fotografii, preprint, jednatelkou společnosti byla spoluobviněná L. S., dispoziční právo k účtu č. XY měli spoluobviněná L. S., Š. P., E. M., J. B., M. B. a M. Z., uvedené finanční prostředky z účtu vybrala osobně spoluobviněná L. S.,
- I. d. f., IČ: XY, v době od 15. 5. 2012 do 15. 9. 2012 šest faktur v celkové hodnotě 192 000 Kč s předmětem plnění zajištění realizace sportovní činnosti za období 04-09/2012, jednatelem společnosti byl Z. K., který odmítl ve věci vypovídat, dispoziční právo k bankovnímu účtu č. XY měli spoluobviněná L. S. a M. Z., uvedené finanční prostředky z účtu vybrala osobně spoluobviněná L. S.,
- M. a. Č., IČ: XY, dne 10. 12. 2012 jednu fakturu na částku 240 000 Kč s předmětem plnění vyúčtování služeb-distribuce tiskového materiálu, zajištění komunikační techniky, jednatelem společnosti byla Z. M., která jako jednatelka neví, za jakou službu byly peníze fakturovány, protože ona ve firmě pouze podepisovala listiny, které ji předkládala spoluobviněná L. S., dispoziční právo k bankovnímu účtu XY měly spoluobviněná L. S. a Z. M., uvedené finanční prostředky vybrala z účtu osobně spoluobviněná L. S.,
- P. W., IČ: XY, od 5. 9. 2012 do 8. 10. 2012 tři faktury v celkové částce 612 000 Kč s předmětem plnění pronájem internetové aplikace www.zivotjesport.cz za období 4-6/2012, 7-9/2012, 10-12/2012 sportovní akce „Život je sport”, jednatelem společnosti byla H. M., kterou do funkce dosadila spoluobviněná L. S., H. M. jako jednatelka nevykonávala žádnou faktickou činnost a neví, za jaké služby byly peníze fakturovány, dispoziční právo k bankovnímu účtu č. XY měla spoluobviněná L. S., která uvedené finanční prostředky z účtu osobně vybrala,
- R. f. Č., IČ: XY v době od 5. 10. 2012 do 7. 11. 2012 šest faktur v celkové částce 446 400 Kč s předmětem plnění administrace, řízení projektu akce „Život je sport” za období 04-09/2012, jednatelem společnosti byla spoluobviněná L. S., dispoziční právo k bankovnímu účtu č. XY měla spoluobviněná L. S., která uvedené finanční prostředky z účtu osobně vybrala,
přičemž z takto zjištěných a předložených faktur je zřejmé, že dotace byla použita na zcela jinou činnost a v rozporu s jejím určením, a to na reklamní a propagační činnost, jednatelé firem ani nevěděli, zda byla fakturovaná činnost vůbec provedena nebo k věci odmítají vypovídat a České republice, zastoupené Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, takto byla způsobena celková škoda ve výši 4 500 000 Kč, tzn. v rozsahu celé poskytnuté dotace, která byla získána na základě nepravdivých údajů a nebyla ani zčásti užita určeným způsobem, a shora specifikovanými fakturami je doloženo neoprávněné použití dotace v rozsahu 4 177 200 Kč, kdy tuto celkovou částku vybrala a použila spoluobviněná L. S.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 7. 6. 2019, č. j. 31 To 118/2019-1506, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Odvolání uplatnila i spoluobviněná L. S., přičemž krajský soud z jeho podnětu napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to v části výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. následně znovu v daném rozsahu rozhodl.
4. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci obviněný následně napadl v celém jeho rozsahu dovoláním, opírajícím se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že orgány činnými v daném řízení nebyl zjištěn skutkový stav bez důvodných pochybností, čímž došlo k porušení zásady materiální pravdy a svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu zločinu dotačního podvodu podle §212 odst. 1, 2, 5 písm. c) tr. zákoníku, a to jak po objektivní, tak po subjektivní stránce. Vyhotovená žádost o mimořádnou dotaci obsahovala v době jejího podání pravdivé údaje a splňovala veškeré požadavky Ministerstva školství. Občanské sdružení E. M. A. (dále jen „sdružení EMA“) nebylo povinné v souladu s §236 občanského zákoníku vést seznam členů, který ani nemusel být veřejně přístupný, v den podání dotace však sdružení mělo téměř 300 členů, přičemž počet členů se v závislosti na zájmu občanů či sportovců měnil každý den. Každé sdružení či spolek má pak celostátní působnost ze zákona. Mimořádná dotace nebyla použita na reklamní a propagační činnost sdružení EMA, závěry Národního kontrolního úřadu se opíraly pouze o domněnky a účelovou interpretaci pojmů reklama a propagace. Obviněný by si dále musel být vědom toho, že by tuto žádost vyhotovil v rozporu s dotačními podmínkami, avšak úmyslné zavinění ke všem znakům skutkové podstaty nebylo beze všech pochybností prokázáno. Stejně tak došlo i k nesprávnému posouzení jeho spolupachatelství, od počátku trestního stíhání odmítal jakoukoli cílenou vzájemnou dohodu se spoluobviněnou L. S. Soud druhého stupně také nesprávně posoudil význam platebního výměru finančního úřadu zařazeného ve spisu, neboť z něj plyne, že část dotačních finančních prostředků byla použita v souladu se zákonem, tedy plně v souladu s dotačními podmínkami. Tento platební výměr měl tak důležitý význam pro posouzení způsobené škody. Finanční úřad zde uznal finanční výdaje sdružení EMA v zatímní výši 1 751 200 Kč. Platební výměr navíc není stále pravomocný a je možné, že po podaném odvolání budou ze strany finančního úřadu uznány i další výdaje. Doposud způsobená škoda tak měla být stanovena ve výši 2 748 000 Kč, což mělo vliv i na právní kvalifikaci jeho jednání, neboť mohl být odsouzen pouze podle §212 odst. 1, 2, 4 tr. zákoníku, tedy v podstatně nižší trestní sazbě, navíc v této souvislosti namítl promlčení stíhaného skutku. Závěr soudů, podle kterého nebyl trestně stíhán pro trestný čin zkrácení daně, doplnění dokazování tímto platebním výměrem by bylo nadbytečné a údaj o výši daňové povinnosti není důležitý, nemůže obstát.
5. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, případně i vadné řízení předcházející, zrušil a věc přikázal soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí, případně aby sám ve věci rozhodl tak, že obviněného zprošťuje obžaloby v celém rozsahu.
6. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že obviněný v dovolání, shodně jako v předchozím řízení, rozporuje skutkové závěry soudů činných dříve ve věci, jeho argumentace však nedosahuje takové míry kvalifikovanosti, aby se mohla stát podnětem k přezkoumání skutkových zjištění zatížených vadou jejich extrémního rozporu s provedenými důkazy. Na takový výjimečný důvod revize obviněný ani nijak nepoukázal a své dovolání zaměnil za další odvolání, přestože se otázkou důvodnosti jeho skutkových námitek zabýval soud druhého stupně s odkazem na rozhodnutí soudu prvního stupně, který navíc rozhodl zcela za podmínek podle §2 odst. 5 a 6 tr. ř. Následné zpochybnění právního závěru o naplnění objektivní stránky zločinu dotačního podvodu podle §212 odst. 1, 2, 5 písm. c) tr. zákoníku, za existence zavinění ve formě úmyslu přímého, se pak vztahovalo pouze k části skutkové věty výroku o vině, týkající se výlučně trestné činnosti obviněného ve smyslu §212 odst. 1 tr. zákoníku, ačkoliv jeho spolupachatelství pokrývalo i použití dotačních prostředků jiným než určeným účelem podle §212 odst. 2 tr. zákoníku. V této souvislosti obviněný sice namítl neprůkaznost svého povědomí o nepravdivosti údajů v žádosti o poskytnutí dotace, avšak kvalifikovaně nezpochybnil shodný právní závěr obou soudů, že jednal v trestné součinnosti se spoluobviněnou L. S. za podmínek §23 tr. zákoníku. Pokud jde o stanovisko soudů k vydanému platebnímu výměru, obviněný sice výslovně nenamítl, že ze strany soudů obou stupňů nebyla správně vyřešena otázka výše způsobené škody, kterou je třeba považovat za předběžnou otázku ve smyslu §9 odst. 1 tr. ř., nicméně měl takové tvrzení na mysli. Posouzení určité okolnosti jako předběžné otázky však obecně do rámce uplatněného dovolacího důvodu zapadá. Předmětnému platebnímu výměru ale žádný ze soudů ve věci činných nemohl přiznat obviněným prosazovaný právní význam, neboť se toto rozhodnutí správce daně nevztahovalo k otázce výše škody způsobené spáchaným trestným činem. Bylo totiž vydáno v návaznosti na zprávu o provedené daňové kontrole daňového subjektu, sdružení EMA, ze dne 9. 5. 2018 v důsledku pochybností správce daně o správnosti tvrzení tohoto daňového poplatníka za podmínek §139 a 147 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, a byla jím uložena povinnost odvodu za porušení rozpočtové kázně podle §44a odst. 4 písm. c) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění účinném do 19. 2. 2015, byť výše uloženého odvodu představovala částku, v jaké byla rozpočtová kázeň porušena. Jak uvedly soudy, jednalo se tedy o neuzavřenou daňovou kontrolu, jejíž konečné výsledky mohly být ovlivněny řadou okolností, a tedy bylo zcela namístě samostatné posouzení souvisejících okolností soudy činnými ve věci.
7. Státní zástupkyně navrhla dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.
8. Toto vyjádření bylo zasláno obviněnému k možné replice, čehož však nebylo využito.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
10. Dále je nutné zmínit, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Bylo tudíž namístě posoudit, zda v dovolání tvrzené důvody odpovídají důvodům zařazeným v citovaném ustanovení. Přitom nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
11. Obviněný své dovolání výslovně opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle něj lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., a v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy již v jeho rámci (v rozhodnutí soudu prvního stupně) došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení.
12. Při přezkumné činnosti, zda taková vada nastala, je ovšem dovolací soud vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn během trestního řízení a jak je vyjádřen zejména ve výroku odsuzujícího rozsudku, resp. dále upřesněn v souvisejícím odůvodnění. Naopak se v jeho rámci nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud potom není stupněm třetím, jehož úkolem by byl široký přezkum rozhodnutí druhoinstančních soudů, a to již z důvodu jeho omezené možnosti provádět v řízení o dovolání důkazy (srov. §265r odst. 7 tr. ř.) a přehodnocovat tak důkazy provedené již dříve.
13. Pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [resp. podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] by tak sice bylo možné formálně podřadit námitky obviněného týkající se absence naplnění objektivní a subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu dotačního podvodu podle §212 odst. 1, 2, 5 písm. c) tr. zákoníku, resp. znaků spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, avšak obviněný tato svá tvrzení postavil výlučně na vlastní verzi skutkového děje, která je ovšem diametrálně odlišná od skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a následně potvrzených soudem druhého stupně. Jeho námitky tedy v daném rozsahu směřují proti způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů, což s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. činit nelze.
14. Výjimkou z výše popsaného pravidla, umožňující v daném smyslu zásah Nejvyššího soudu v dovolacím řízení do pravomocného rozhodnutí, je zejména stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením, učiní-li současně dovolatel takový nesoulad předmětem svých námitek. Extrémní nesoulad je nicméně namístě dovodit toliko v případech závažných pochybení, zejména pokud skutková zjištění nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011).
15. Nejvyšší soud konstatuje, že takové pochybení, které nadto obviněný ve svém dovolání nijak blíže nenamítal, v této věci shledat nelze. Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí velmi přehledně a pečlivě vyložil, proč obhajobě obviněného spočívající v podstatě v tom, že do žádosti o dotaci uvedl informace v té době pravdivé, není možné uvěřit, s čímž se Nejvyšší soud plně ztotožňuje. Lze zdůraznit, že nepravdivost tvrzených údajů byla zjištěna téměř ve všech podstatných kvalifikačních předpokladech podané žádosti. Pokud základním předpokladem bylo, že musí jít o nestátní neziskovou organizaci s celostátní působností zajišťující pravidelnou organizaci sportovní činnosti, soudy dovodily, že sdružení EMA takovým subjektem nebylo formálně (co se týče jeho stanov, a to ani po jejich zjevně účelové změně), ani fakticky. Naplnění zmíněného předpokladu se rozhodně neodvíjí od pouhé skutečnosti, že sdružení svoji činnost mohlo vykonávat po celé republice, resp. od toho, že se jejím členem mohl stát kdokoliv z celé republiky, ale zda tomu tak skutečně bylo, což se ovšem nestalo. Obviněný si nepochybně musel být zmíněného, zcela očividného a zásadního rozporu vědom, neboť sdružení EMA podmínky nesplňovalo ani před podáním žádosti o dotaci, ani po jejím podání. Navíc byl (jak sám uvedl) najat přímo na zpracování dotační žádosti spoluobviněnou L. S. a jejím manželem M. S. Za nejzásadnější údaj pak byl soudy považován udávaný počet členů (sportovců), neboť se jednalo o zásadní hodnotící kritérium pro poskytovatele dotace. Pokud obviněný uvedl, že sdružení EMA evidovalo 286 registrovaných dospělých sportovců, avšak při následné kontrole ani v rámci trestního řízení nebyl zjištěn ani jeden takový registrovaný dospělý sportovec, a dokonce sám obviněný v rámci výroční zprávy v souvisejícím vyhodnocení a vyúčtování projektu přiložil seznam pouze 16 stálých členů, nikoliv však sportovců, z nichž navíc někteří o svém členství vůbec nevěděli, nelze učinit jiný závěr, než že obviněný do žádosti o dotaci tyto nepravdivé informace uváděl zcela vědomě. Co se týče námitky obviněného ohledně chybného posouzení jeho účastenství na předmětném trestném činu, kterou nesouhlasil se závěrem, že měl jednat ve spolupachatelství ve smyslu §23 tr. zákoníku s obviněnou L. S., Nejvyšší soud uvádí, že podle učiněných zjištění byl obviněný spoluobviněnou a jejím manželem o administraci dotace požádán, spoluobviněná mu zajistila všechny podklady, které předkládala i následně při kontrole ze strany Národního kontrolního úřadu, tedy jejich spolupráce a dohoda byla zřejmá. Jiné tvrzení, než že taková součinnost nebyla po skutkové stránce prokázána, přitom obviněný nepředložil.
16. V podrobnostech lze pak ke všem popsaným okolnostem odkázat na body 36. až 42. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, neboť není nutno v rámci dovolacího řízení skutečnosti uvedené v jím vyhotoveném odůvodnění plně reprodukovat.
17. Obviněný dále namítl, že soudy obou stupňů neprovedly důkaz platebním výměrem na odvod za porušení rozpočtové kázně č. 4504170/2018 vydaným Finančním úřadem pro hlavní město Prahu, č. j. 4504170/18/2000-31475-110103, z něhož mělo plynout, že část finančních prostředků z dotace byla použita v souladu se zákonem, tedy plně v souladu s dotačními podmínkami, jelikož tímto platebním výměrem byl za porušení rozpočtové kázně vyměřen na základě výsledku daňové kontroly odvod ve výši 2 748 800 Kč.
18. Nejvyšší soud konstatuje, že i citovanou argumentací obviněný brojil proti provedeným důkazům, konkrétně proti jejich rozsahu, což, jak již bylo popsáno výše, uplatněný dovolací důvod, ale ani žádný jiný, neumožňuje. Obiter dictum lze doplnit, že soudy obou stupňů se se zmíněnou námitkou, rovněž uplatněnou již v předchozím řízení, vypořádaly (zejména okresní soud v odst. 51 svého rozsudku), když uvedly, že samotný údaj o daňové povinnosti v tomto platebním výměru není podstatný, jelikož se do výsledku daňové kontroly může promítnout celá řada dalších faktorů (přeplatky, nedoplatky, vratky z předchozích období apod.), které nejsou pro trestní řízení relevantní. Tento platební výměr navíc nebyl ani pravomocný, resp. byl pro údajnou nesprávnost napaden opravným prostředkem. Soudy si tak tuto otázku posoudily samostatně jakožto otázku předběžnou ve smyslu §9 odst. 1 tr. ř., přičemž s jejich závěry ohledně posouzení výše způsobené škody se Nejvyšší soud plně ztotožňuje. Na okraj pak ani není možné přehlédnout, že tvrzení obviněného by ani nemohlo mít jím dovozované důsledky – pokud by byla zjištěna v dovolání tvrzená škoda ve výši 2 748 000 Kč, nadále by byla namístě kvalifikace podle §212 odst. 1, 2, 5 písm. c) tr. zákoníku, protože by nadále byla dána (mimo jiné) její podmínka v podobě škody značné (tj. přesahující 500 000 Kč, srov. §138 odst. 1 tr. zákoníku). Proto by ani nemohlo dojít k promlčení trestní odpovědnosti, v dovolání blíže nijak neodůvodněnému.
19. S ohledem na shora popsané závěry Nejvyšší soud dovozuje, že dovolací argumentace obviněného, která vymezuje rozsahu přezkumné činnosti v dovolacím řízení (§265i odst. 3 tr. ř.), neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [resp. podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], stejně jako kterémukoli z dalších uvedených v §265b tr. ř. Proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
20. Je namístě rovněž poznamenat, že rozhodnutí soudu druhého stupně je ze dne 7. 6. 2019, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu k projednání dovolání až dne
22. 7. 2020 a v dovolacím řízení tak nedošlo k žádným průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 8. 2020
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Radek Doležel