ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.943.2020.1
sp. zn. 7 Tdo 943/2020-1452
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 9. 2020 o dovolání obviněného M. I. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 12 To 16/2020, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 51 T 7/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. I. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 1. 2020, č. j. 51 T 7/2019-1346, byl obviněný uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §205 odst. 5 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce 8 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Obviněnému byl dále podle §70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu včetně vložené SIM karty, konkrétně specifikovaného ve výrokové části citovaného rozhodnutí a finanční hotovosti ve výši 11 800 Kč a podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1 a 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedených trestných činů jednáním spočívajícím v tom, že v době nejméně od 1:47 hod. dne 10. 3. 2019 do 8:30 hod. dne 11. 3. 2019 v XY, XY ulici, opakovaně přesně nezjištěným způsobem vstoupil do chátrajícího domu č. p. XY, kde po schodišti vyšel do horního patra a vylezl na střechu sousedního domu, ze které seskočil na terasu domu č. p. XY, kde sídlí provozovna společnosti P. K., následně vytrhl jeden kovový kůl tvořící mříž u okna, rozbil skleněnou výplň okna, okno otevřel a vnikl do neobývané bytové jednotky, odkud se dostal na chodbu domu, kde zničil a vytrhal kabeláž vedoucí ke kamerovému systému, v prvním patře na chodbě vytrhl elektrické jističe, následně vytrhl ze zdi kódovací klávesnici a kameru monitorující prostor uzamčených vnitřních dveří do zlatnické dílny, tuto kameru v úmyslu zničit případný záznam hodil do toaletní mísy a spláchl, poté dosud nezjištěným způsobem překonal jistící mříž a vykopl dveře vedoucí do zlatnické dílny, umístěné nad prodejnou, vnikl dovnitř, zde ze zdi vytrhal centrálu a další komponenty zabezpečovacího a kamerového systému, které vhodil do toaletní mísy v úmyslu zničit případný záznam, následně ze zlatnické dílny odcizil hodinky zn. Breitling v přesně nezjištěné hodnotě ke škodě B. P., dále 4 kusy hodinek různých značek v celkové hodnotě nejméně 152 250 Kč a 36 různých kusů šperků v přesně nezjištěné hodnotě, předaných k různým opravám poškozenými M. T., M. N., O. H., K. K., M. R., R. Z., L. S., V. B., J. V., M. V., V. S., M. W., L. W. a dalšími neustanovenými poškozenými, následně se po schodišti přesunul ke vchodu do kanceláře prodejny, kde nejprve vypáčil skříňku s klíči, které odcizil, vykopl dveře a vnikl do kanceláře, odkud z trezoru, který otevřel za pomoci odcizených klíčů, odcizil finanční hotovost ve výši 10 000 Kč, poté zcela zdemoloval počítač zn. Lenovo a notebook zn. HP, ze kterého vytrhl pevný disk, v úmyslu zničit případný záznam, pokračoval do samotné prodejny, ve které odcizil finanční hotovost ve výši 18 880 Kč, následně vypáčil kovové zásuvky pod prodejním pultem a výlohové skříně, ze kterých odcizil celkem 1 969 kusů různých zlatých šperků v hodnotě 14 808 545 Kč, 221 kusů různých stříbrných šperků v hodnotě 284 400 Kč, 2 kusy šperků z platiny v hodnotě 46 450 Kč, 39 kusů různých šperků značky Brosway v hodnotě 44 390 Kč, 50 kusů různých šperků zn. Guess v hodnotě 56 480 Kč, 23 kusů různých šperků zn. Montblanc a perel v hodnotě 137 855 Kč, vše v celkové hodnotě 15 336 120 Kč a 63 různých hodinek zn. Zenith, Rado, Tag Heuer, Omega a Breitling v celkové hodnotě 7 341 350 Kč, čímž poškozené společnosti P. K. způsobil škodu odcizením hodinek, šperků a finanční hotovosti v celkové výši nejméně 22 706 270 Kč a poškozením vybavení prodejny jí způsobil další škodu ve výši nejméně 134 550 Kč, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 18. 1. 2017, č. j. 23 T 179/2016-521, který nabyl právní moci téhož dne, uznán vinným ze spáchání mimo jiné přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku a přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, za které mu byl uložen mimo jiné úhrnný trest odnětí svobody v délce trvání 21 měsíců, se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 20. 6. 2018.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 28. 4. 2020, č. j. 12 To 16/2020-1396, podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Usnesení Vrchního soudu v Praze následně obviněný napadl v celém jeho rozsahu dovoláním, opírajícím se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Po shrnutí průběhu celého dosavadního trestního řízení včetně všech svých odvolacích námitek uvedl, že nesprávné právní posouzení skutku spočívá v tom, že svým jednáním dovozené kvalifikace nemohl naplnit a skutek nebyl řádně prokázán. Jeho odvolání bylo zamítnuto, aniž by byly pro takové rozhodnutí splněny procesní podmínky, jelikož soud druhého stupně ani soud prvního stupně pro zjištění skutkového stavu nevyčerpaly v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. všechny důkazní prostředky, které byly navrženy, a to především svědeckou výpověď P. T. a policistů provádějících zadržení. Závěry soudů obou stupňů tak vyvěrají pouze z provedení jednoho nepřímého důkazu v podobě pachové stopy, přičemž tento důkazní prostředek stojí zcela osamocen a netvoří s ostatními důkazy ucelený a uzavřený řetězec. V neprovedení navrhovaných důkazů lze spatřovat porušení jeho práva na spravedlivý proces. Odkázal rovněž na judikaturu Ústavního soudu, podle které Nejvyšší soud nesmí aprobovat porušení principů spravedlivého procesu poukazem na nepodřaditelnost pod taxativně uvedené dovolací důvody.
5. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze zrušil a přikázal mu věc znovu projednat a rozhodnout.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný v dovolání výslovně zmiňoval jeho první alternativu, spočívající v nesplnění procesních podmínek pro zamítnutí dovolání, k čemuž však v posuzované věci nedošlo. Z jeho argumentace je však zřejmé, že fakticky namítl alternativu druhou, která se pak logicky váže na uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Konkrétně uplatněná dovolací argumentace obviněného s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však tomuto ani žádnému jinému dovolacímu důvodu neodpovídá. Obviněný totiž uvedl výlučně procesní a skutkové námitky, které navíc uplatňoval po celý průběh soudního stadia trestního řízení. Tyto námitky byly provedeným dokazováním, které odpovídalo ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., pečlivým a podrobným hodnocením důkazů způsobem uvedeným v §2 odst. 6 tr. ř. a argumentací soudů obou stupňů uvedenou v odůvodněních jejich rozhodnutí v rozsahu stanoveném v §125 odst. 1 tr. ř. vyvráceny. Ve věci tak nelze shledat žádný rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, natož rozpor, který by bylo možné označit za extrémní. K úplnosti provedeného dokazování a neakceptování důkazních návrhů obhajoby se soud prvního stupně podrobně a logicky vyjádřil v odst. 40 až 41 odůvodnění jeho rozsudku, soud druhého stupně tyto závěry aproboval v odst. 9 až 12 odůvodnění jeho usnesení. Námitka obviněného týkající se osamoceného nepřímého důkazu v podobě pachové stopy pak účelově nereflektuje souhrn provedených důkazů a jejich vzájemné hodnocení, což bylo soudem prvního stupně důkladně provedeno v odst. 48 až 59 odůvodnění jeho rozhodnutí a soudem druhého stupně doplněno v odst. 23 až 29 odůvodnění jeho rozhodnutí.
7. Státní zástupce navrhl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
8. Toto vyjádření bylo zasláno obviněnému k možné replice, čehož však nebylo využito.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
10. Dále je nutné zmínit, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Bylo tudíž namístě posoudit, zda v dovolání tvrzené důvody odpovídají důvodům zařazeným v citovaném ustanovení. Přitom nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
11. Obviněný své dovolání výslovně opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
12. Nejvyšší soud nejprve ke druhému z nich, tj. k §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., konstatuje, že obsahuje dvě alternativy. Především lze s odkazem na něj dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, jinak řečeno jej lze užít v situaci, kdy dovolateli bylo v odvolacím řízení odepřeno meritorní přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně, zejména byl-li zamítnut opravný prostředek z formálních důvodů bez jeho věcného přezkoumání. Podle alternativy druhé je potom tento důvod naplněn, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. a v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Obviněný v podaném dovolání výslovně uvedl první alternativu tohoto dovolacího důvodu, která ovšem v jeho věci nepřipadá v úvahu, neboť soud druhého stupně se jeho odvoláním věcně zabýval a poté ho zamítl z důvodu podle §256 tr. ř. Je tak případně možné zvažovat naplnění pouze druhé alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a to za užití §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na kterou ostatně obviněný svými námitkami fakticky poukazoval.
13. Z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [resp. podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] lze pak dovolání podat, jestliže napadené rozhodnutí, resp. již závěry vyslovené v předchozím řízení, zejména v rozhodnutí soudu prvního stupně, spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K tomu je potřeba uvést, že v rámci zmíněného dovolacího důvodu se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud potom není stupněm třetím, jehož úkolem by byl široký přezkum rozhodnutí druhoinstančních soudů, a to již z důvodu jeho omezené možnosti provádět v řízení o dovolání důkazy (srov. §265r odst. 7 tr. ř.) a přehodnocovat tak důkazy provedené již dříve.
14. V podaném mimořádném opravném prostředku ovšem obviněný napadl výlučně správnost skutkových zjištění a správnost procesu dokazování, jenž k jejich dovození vedl. Námitky obviněného tedy směřují proti způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů a proti rozsahu dokazování, což s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [resp. podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. za užití §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] činit nelze.
15. Výjimkou z popsaného pravidla, umožňující v daném smyslu zásah Nejvyššího soudu v dovolacím řízení do pravomocného rozhodnutí, je zejména stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením, učiní-li současně dovolatel takový nesoulad předmětem svých námitek. Extrémní nesoulad je nicméně namístě dovodit toliko v případech závažných pochybení, zejména pokud skutková zjištění nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011).
16. V daném případě však takové pochybení (které nadto obviněný ve svém dovolání ani výslovně nenamítal), vyžadující zásah Nejvyššího soudu, zjevně nenastalo. Mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Ústí nad Labem, z nichž v napadeném usnesení vycházel Vrchní soud v Praze, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, není žádný, natož extrémní rozpor. Skutková zjištění soudu prvního stupně mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, které soud prvního stupně odpovídajícím způsobem zhodnotil a svůj postup velmi důkladně a pečlivě vysvětlil v odůvodnění rozsudku. Soud druhého stupně následně tuto argumentaci v podstatě potvrdil a opakovaně se vypořádal se všemi námitkami obviněného.
17. Na uvedeném ničeho nemění, že obviněný svoji vinu, resp. spáchání trestné činnosti, odmítl a podal svoji verzi skutkového děje, v níž veškeré své trestné jednání popřel a nabízel soudům obou stupňů varianty, jak mohl skutkový děj proběhnout (ve zkratce se mělo jednat o to, že šperky z klenotnictví neodcizil, ale pouze se je pokusil na základě pokynů cizích osob prodat), neboť se s jeho tvrzeními soudy obou stupňů neztotožnily.
18. Nejvyšší soud tedy k provedenému dokazování, resp. k jeho rozsahu, jen obiter dictum konstatuje, že namítl-li obviněný, že soudy měly postavit závěr o jeho vině na jediném nepřímém důkazu (pachové stopě), především zcela pominul důkaz, který soudy obou stupňů označily za stěžejní, a to skutečnost, že se obviněný podstatnou část odcizených věcí pokusil, bez jím tvrzené ingerence dalších osob, prodat a byl při tomto jednání i se zmíněnými věcmi zadržen. Jeho vysvětlení, jak a od koho se mu tyto odcizené věci dostaly do dispozice (s přihlédnutím k samotné formě, jakou se pokusil tyto věci prodat), shledaly soudy důvodně zcela nevěrohodným. Tato skutečnost ve spojitosti s dalšími důkazy, zejména kamerovými záznamy a zajištěnou pachovou stopou na místě činu (konkrétně na kovové kulatině, kterou musel pachatel vypáčit při vloupání do objektu) umožňovala učinit bez důvodných pochybností závěr, že se obviněný dopustil jednání popsaného ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně.
19. Pokud pak obviněný v rámci dokazování učinil určité návrhy na jeho doplnění, které byly zamítnuty, důvody takového postupu soudy ve svých rozhodnutích velmi důkladně a rozsáhle vysvětlily. V případě výslechu P. T. zejména uvedly, že okolnosti, ke kterým by se v rámci své svědecké výpovědi měl vyjadřovat, byly již dostatečně objasněny na základě jiných důkazů (navíc tohoto svědka ani nebylo možné opakovaně předvést). Stejně tak nebyl důvod k výslechu policistů provádějících zadržení obviněného, neboť okolnosti tohoto úkonu byly zcela zřejmé, zejména z výpovědí svědků M. P. a V. K., přičemž rovněž obviněný měl v rámci své výpovědi možnost se k němu dostatečně vyjádřit, resp. obsahem spisu je i protokol o zadržení. Nejvyšší soud se s těmito závěry plně ztotožňuje a v podrobnostech, co se týče zdůvodnění zamítnutí návrhů na provedení těchto důkazů, odkazuje na body 40. a 41. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a na body 9. a 10. odůvodnění usnesení soudu druhého stupně, popřípadě stran celkové důkazní situace je namístě zdůraznit zejména body 8. až 29. odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze a body 40. až 59. odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, které není nutno v rámci dovolacího řízení plně reprodukovat.
20. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovozuje, že dovolací argumentace obviněného neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [resp. podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], stejně jako kterémukoli z dalších uvedených v §265b tr. ř. Proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 9. 2020
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Radek Doležel