ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.961.2020.1
sp. zn. 7 Tdo 961/2020-502
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. 9. 2020 o dovolání obviněného G. J. , nar. XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 8 To 32/2020, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 5 T 9/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného G. J. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 2. 2020, č. j. 5 T 9/2019-403, byl obviněný G. J. uznán vinným zločinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 4 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy mu byl uložen podle §146 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání šesti let se zařazením do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit škodu a způsobenou nemajetkovou újmu jednotlivým poškozeným.
Uvedených trestných činů se podle zjištění krajského soudu dopustil v podstatě tím, že dne 14. 12. 2018 v 16:27 hodin v Plzni na volně přístupném venkovním prostranství autobusového nádraží na schodišti před bufetem po předchozí slovní rozepři udeřil pěstí do obličeje Š. H., nar. XY, který v důsledku úderu prudce upadl zády a hlavou na schody a chodník a utrpěl zranění lebky a mozku, jež vedly k hlubokému bezvědomí a přes poskytnutou lékařskou pomoc v 19:40 hodin téhož dne k jeho smrti.
Odvolání obviněného směřující do všech výroků rozsudku bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 5. 2020, č. j. 8 To 32/2020-424, jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním s odkazem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V podstatě zde zopakoval námitky, které uplatnil již v průběhu trestního stíhání. Poukázal na své návrhy na doplnění dokazování prověrkou výpovědi na místě, z níž by vyplynulo, že svědek T. H. nemohl vidět z průběhu činu to, co popsal, a psychiatrickým znaleckým posudkem k otázce ovlivnění motorických schopností poškozeného omamnými látkami. Nevyhověním těmto návrhům došlo podle dovolatele k opomenutí důkazů. Zrekapituloval obsah části provedených důkazů a obecně zmínil extrémní nesoulad „právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry“ a právo obviněného na spravedlivý proces. Soudy se podle názoru obviněného nevypořádaly s jeho obhajobou, že nejdříve on byl fyzicky napaden poškozeným. Dovoláním se obviněný domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání rozvedla, že obviněný dovolání odůvodnil skutkovými námitkami, které uplatnil již v předchozím řízení a které nespadají pod uplatněný dovolací důvod, a navíc skutkové závěry soudů jsou v souladu s provedenými důkazy a řádně odůvodněné. Státní zástupkyně navrhla dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c) odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Zákonný dovolací důvod je relevantně uplatněn za předpokladu, že jsou s ním spojeny konkrétní námitky, které mu odpovídají svým obsahem. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů ani k postupu soudu při provádění důkazů. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Záleží ve vadné aplikaci hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, pak dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídají takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
Dovolání obviněný založil na námitkách, které navazovaly na jeho obhajobu z původního řízení, založenou na zpochybnění hodnocení důkazů soudy a na tvrzení, že se uvedeného jednání nedopustil tak, jak je mu kladeno za vinu, a že incident proběhl jiným způsobem. Uvedené námitky mají vyloženě skutkovou povahu, čímž se ocitají mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Totéž platí o dalších procesních námitkách, týkajících se rozsahu dokazování. Obviněný sice formálně deklaroval uvedený zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají. Navíc jde o námitky, s nimiž se přesvědčivě a podrobně vypořádaly soudy obou stupňů, na jejichž rozhodnutí lze odkázat.
Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by tato zjištění byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by tím bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě by měl zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4 a čl. 90 Ústavy.
Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v zásadě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.
O žádný z těchto případů se v posuzované věci nejedná. Především nedošlo k opomenutí důkazů, neboť již soud prvního stupně se logickým a přesvědčivým způsobem vypořádal s důkazními návrhy a s otázkami, k nimž obviněný uvedené doplnění dokazování navrhoval, tj. s otázkou věrohodnosti svědka T. H. a možností pozorovat z jeho místa průběh činu i s otázkou snížení (exaktně neměřitelného) motorických schopností poškozeného. Mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Plzni na straně jedné a obsahem provedených důkazů na straně druhé není žádný, natož extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, které nalézací soud řádně zhodnotil a svůj postup vysvětlil v odůvodnění rozsudku. Odvolací soud se s jeho závěry ztotožnil a své úvahy rovněž řádně odůvodnil.
V podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a napadeného usnesení odkazuje. Není předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
Shrnuto, logická obsahová návaznost skutkových zjištění soudů na provedené důkazy svědčí o tom, že ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení nebylo porušeno. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje s rozsahem dokazování a se způsobem, jakým soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 9. 2020
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu