ECLI:CZ:NS:2020:7.TZ.14.2020.1
sp. zn. 7 Tz 14/2020-176
ROZSUDEK
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Mazáka a soudců JUDr. Michala Mikláše a JUDr. Radka Doležela projednal ve veřejném zasedání dne 28. 7. 2020 stížnost pro porušení zákona podanou ministryní spravedlnosti ve prospěch obviněného V. B. P. , nar. XY v XY ve Vietnamu, v České republice trvale bytem XY, proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 1. 2019, č. j. 1 T 11/2019-119, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 1. 2019, č. j. 1 T 11/2019-119,
byl porušen zákon
v ustanoveních §348 odst. 1 tr. zákoníku a §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného V. B. P.
Tento trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Současně se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Kladně se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Trestním příkazem Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 1. 2019, č. j. 1 T 11/2019-119, byl obviněný V. B. P. uznán vinným přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle téhož ustanovení k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 12 měsíců.
2. Uvedeného přečinu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný tím, že dne 1. 7. 2015, v Kladně, v ulici XY, na detašovaném pracovišti Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra České republiky, k podané žádosti o povolení k trvalému pobytu na území České republiky, vědomě předložil padělané osvědčení o znalosti českého jazyka s datem 4. 3. 2015, evidenčního čísla CZ-2015-034, vydané Střední průmyslovou školou strojírenskou a Jazykovou školou, s právem státní jazykové zkoušky, Kolín, ačkoliv věděl, že zkoušku z jazyka českého řádně nevykonal a osvědčení mu o této skutečnosti nebylo školou vystaveno.
3. Tento trestní příkaz nebyl napaden odporem žádné z oprávněných osob a dne 15. 6. 2019 nabyl právní moci.
4. Ministryně spravedlnosti podala dne 26. 5. 2020 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněného proti citovanému trestnímu příkazu stížnost pro porušení zákona. Po citaci §348 odst. 1 tr. zákoníku a §2 odst. 5 a 6 tr. ř. poukázala na odbornou literaturu, podle níž je paděláním veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku míněno úplné vyhotovení nepravé (falešné) listiny takové povahy, která má vyvolat dojem listiny vydané příslušným orgánem a předepsaným způsobem. Za padělání veřejné listiny se však nepovažuje potvrzení nepravdivých skutečností úřední osobou, do jejíž kompetence vydávání takových listin patří. Takové jednání by naplňovalo znaky trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 tr. zákoníku. O podstatnou změnu obsahu veřejné listiny pak jde zejména tehdy, jestliže se změna dotkne podstaty listiny, tedy dojde-li ke změně údajů o těch skutečnostech, které pravá listina osvědčuje, nebo o orgánu, který listinu vydal (Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2012, s. 3256 a 3257). Otázky, zda je předložené osvědčení padělanou či pozměněnou listinou, se týkalo především odborné vyjádření o posouzení pravosti dokladu ze dne 20. 8. 2017, vypracované Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie Středočeského kraje, Odborem cizinecké policie, Oddělením dokladů a specializovaných činností, které ohledně osvědčení obviněného konstatovalo, že se jedná o pravý formulář a užitý otisk razítka nevykazuje žádné odchylky od provedeného kontrolního otisku razítka předmětné jazykové školy. Dalším důkazem pak byl znalecký posudek Mgr. Heleny Hornychové z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo, podle něhož jsou předložené originály sporných podpisů znějící na jméno „J. K.“ (ředitel školy), které se nacházejí na jednotlivých předložených osvědčeních o znalosti českého jazyka, případně na jejich duplikátech, pravými podpisy J. K. Dosud provedené důkazy tedy neprokazují, že osvědčení o složení jazykové zkoušky obviněným je padělanou nebo pozměněnou veřejnou listinou ve smyslu §348 odst. 1 tr. zákoníku, neboť text osvědčení se nachází na originálním formuláři vydaném příslušným subjektem (střední školou), osvědčení bylo podepsáno oprávněnou a k tomuto úkonu zmocněnou osobou (ředitelem školy) a bylo opatřeno pravým otiskem úředního razítka. Zároveň se však soud prvního stupně nezabýval dalšími okolnostmi potenciálně relevantními pro posouzení naplnění objektivní i subjektivní stránky přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku obviněným, například zda bylo osvědčení obviněnému vydáno příslušnými oprávněnými pracovníky jazykové školy či neoprávněnými třetími osobami, zda bylo osvědčení řádně a v tehdejší době standardně vyplněným dokumentem a zda a jak byl obviněný během zkoušky dne 4. 3. 2015 informován o neúspěšnosti zkoušky a jak poučení porozuměl. Z provedeného dokazování tedy bez důvodných pochybností nevyplynulo, že se obviněný dopustil přečinu, jímž byl uznán vinným.
5. Závěrem ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v neprospěch obviněného, a to v ustanoveních §348 odst. 1 tr. zákoníku a §2 odst. 5, 6 tr. ř., dále aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil, a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a poté aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
6. Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. napadený trestní příkaz i jemu předcházející řízení a učinil následující závěry.
7. Podle §2 odst. 5 a odst. 6 tr. ř. jsou orgány činné v trestním řízení mimo jiné povinny zjišťovat skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Důkazy pak hodnotí podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
8. Podle §348 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku (konkrétně dovozené v této věci) se přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny dopustí, kdo padělá veřejnou listinu nebo podstatně změní její obsah v úmyslu, aby jí bylo užito jako pravé, nebo takovou listinu užije jako pravou.
9. V souladu s komentářovou literaturou (Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2012, s. 3256 a 3257), citovanou již stěžovatelkou, je namístě konstatovat, že základní skutkovou podstatu trestného činu podle §348 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku naplní ten, kdo vyhotoví nepravou (falešnou) listinu, která má vyvolat dojem listiny vydané příslušným orgánem a předepsaným způsobem, resp. kdo podstatně změní její obsah v úmyslu, aby jí bylo užito jako pravé, nebo takovou listinu užije jako pravou. O podstatnou změnu obsahu jde zejména tehdy, jestliže se změna dotkne podstaty listiny, tj. nastane změna údajů o těch skutečnostech, které pravá listina osvědčuje, nebo změna orgánu, který listinu vydal. Objektem tohoto deliktu je zájem na řádném a zákonném chodu státního aparátu a důvěra v pravost a pravdivost veřejných listin.
10. Ke spáchání zmíněného trestného činu však nevede jakékoli porušující jednání, jehož předmětem je nepravá či nepravdivá veřejná listina. Při výkladu zákonných znaků tohoto trestného činu je třeba důsledně vycházet ze znění jeho základní skutkové podstaty, která hovoří pouze o padělané nebo podstatně obsahově změněné veřejné listině. Nepravdivostí veřejné listiny tedy není myšlena její výstupní obsahová informace, pokud veřejná listina byla vydána ve vyžadované podobě subjektem, který k tomu byl oprávněn. Nepravdivostí veřejné listiny je zde myšlena výlučně nepravdivost formálních atributů veřejné listiny, tedy např. pravdě neodpovídajícího jména osoby, pro níž byla vystavena, doby platnosti či rozšíření vyznačeného oprávnění, fotografie oprávněné osoby, pokud je jí veřejná listina opatřena apod. Samotná nepravdivost výstupní informace takové veřejné listiny bude trestná ve smyslu ustanovení §348 odst. 1 tr. zákoníku pouze tehdy, pokud bude vyplývat ze současně padělaných či podstatně obsahově pozměněných výše zmíněných atributů takové veřejné listiny. Jestliže se tak nestane, pouhou obsahovou (výstupní informační) nepravdivost veřejné listiny podle citovaného ustanovení trestního zákoníku postihnout nelze (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 4 Tz 76/2019).
11. Nejvyšší soud souhlasí s výhradami ministryně spravedlnosti, že se obviněný nemohl dopustit přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku, pokud předložil správnímu orgánu listinu mající povahu listiny veřejné, jelikož tato mohla být (přičemž zatím nic nesvědčí o opaku) vydána subjektem oprávněným k osvědčení jazykové způsobilosti žadatele, měla požadovaný tiskopis, byla opatřena pravým razítkem tohoto subjektu a současně i podpisem osoby, která za daný subjekt byla oprávněna vystupovat a podepisovat příslušné dokumenty. Uvedené platí, přestože výsledná informace vyplývající z této veřejné listiny neodpovídala skutečnosti, neboť obviněný u jazykové zkoušky neuspěl a předmětná veřejná listina mu vydána být neměla. Aplikoval-li soud na jednání obviněného zmíněnou skutkovou podstatu, učinil tak v rozporu se zákonem.
12. V zásadě lze souhlasit i s tvrzením ministryně spravedlnosti, že se soud prvního stupně ani nezabýval dalšími okolnostmi, které by mohly být relevantní pro posouzení naplnění objektivní i subjektivní stránky přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku obviněným (byl-li jím spáchán), neboť nebylo dostatečně zjišťováno, zda obviněnému bylo osvědčení vydáno příslušnými oprávněnými pracovníky jazykové školy či neoprávněnými třetími osobami, zda je osvědčení řádným a v té době (v dílčích rubrikách) standardně vyplněným dokumentem, popřípadě zda a jak byl obviněný během zkoušky informován o neúspěšnosti zkoušky a jestli poučení porozuměl. Jak totiž již uvedl Nejvyšší soud ve výše uvedené a skutkově téměř totožné věci (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 4 Tz 76/2019), je možné, že předmětné osvědčení bylo vyhotoveno některou z osob, která k jeho vyhotovení měla přístup, a účastníkovi zkoušky bylo předáno za dosud nevyjasněných okolností navzdory tomu, že v jazykové zkoušce ve skutečnosti neobstál. Přitom je však primárně na orgánech činných v přípravném řízení, kterým je proto nutné věc k dalším úkonům přikázat, aby se pokusily tyto okolnosti dodatečně objasnit, přičemž podle výsledků tohoto šetření státní zástupce teprve může učinit výsledné rozhodnutí o tom, zda je namístě obviněného postavit před soud a pro jaký trestný čin, anebo zda by jeho věc měla být postoupena příslušnému orgánu k rozhodnutí o přestupku, případně je nutné učinit jiné meritorní rozhodnutí. To současně znamená, že (vedle nesprávné aplikace §348 odst. 1 tr. zákoníku) došlo k pochybení soudu prvního stupně též v důsledku vadného předchozího řízení, kdy nebylo dostatečně respektováno ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. ř., týkající se zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a hodnocení důkazů založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
13. Nejvyšší soud navíc nad rámec argumentace předložené stěžovatelkou doplňuje, že v přípravném řízení nebylo v případě obviněného jednoznačně vyjasněno ani to, zda obviněný předložil správnímu orgánu rozhodujícímu o povolení k trvalému pobytu na území České republiky osvědčení pravé (co se týče jeho formy), neboť v odborném vyjádření o posouzení pravosti dokladu ze dne 20. 8. 2017 ani ve znaleckém posudku Mgr. Heleny Hornychové z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo, ze dne 13. 6. 2017, které se hromadně zaobíraly posouzením skupiny obdobných osvědčení, osvědčení evidenčního čísla CZ-2015-034, tedy údajně vystavené obviněnému, zahrnuto nebylo. Přestože lze předpokládat, že stejné závěry bude možné učinit i u této listiny (nebo již byly učiněny v rámci jiného odborného vyjádření a znaleckého posudku, do spisu nezařazených), je zřejmé, že spisový materiál vedený pod sp. zn. 1 T 11/2019 nebyl pro podání obžaloby podložen relevantními podklady, které by umožňovaly dovodit jednoznačnější postoj k průběhu skutkového děje.
14. V důsledku všech výše vyslovených pochybení pak nelze než konstatovat, že napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 1. 2019, č. j. 1 T 11/2019-119, došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného V. B. P., a to v již zmíněných ustanoveních §348 odst. 1 tr. zákoníku a §2 odst. 5, 6 tr. ř.
15. Nejvyšší soud proto uvedené porušení zákona podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil a podle §269 odst. 2 tr. ř. stížností pro porušení zákona napadený trestní příkaz Okresního soudu v Kladně zrušil. Dále byla zrušena i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. S ohledem na rozsah a charakter zjištěných pochybení bylo třeba věc vrátit až do přípravného řízení, Nejvyšší soud tedy podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal věc státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Kladně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Orgány činné v přípravném řízení zajistí relevantní podklady týkající se jednání obviněného, resp. zjistí další okolnosti, které buď naplní podmínky pro podání obžaloby (§176 odst. 1 tr. ř.) pro některý trestný čin, případně pro postoupení věci příslušnému orgánu k rozhodnutí o přestupku, nebo pro jiné rozhodnutí.
16. Nakonec je namístě připomenout, že Nejvyšším soudem bylo vysloveno porušení zákona v neprospěch obviněného, a proto podle §273 tr. ř. nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 7. 2020
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Radek Doležel