ECLI:CZ:NS:2020:8.TCU.14.2020.1
sp. zn. 8 Tcu 14/2020-45
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 10. 6. 2020 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky F. K. , nar. XY, rozsudkem Obvodního soudu v Deggendorfu, Spolková republika Německo, ze dne 12. 3. 2015, sp. zn. 1 Ls 2 Js 7305/14, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu v Deggendorfu, Spolková republika Německo, ze dne 12. 3. 2015, sp. zn. 1 Ls 2 Js 7305/14, který nabyl právní moci dne 20. 3. 2015, byl F. K. uznán vinným v bodě II. trestným činem krádeže se zbraní v reálném souběhu s trestným činem krádeže v reálném souběhu v 6 případech, objektivně v souběhu s pokusem o krádež podle §242 odst. 1, odst. 2, §243 odst. 1, věta 1, věta 2, č. 3, č. 3, odst. 2, §244 odst. 1 č. 1 a, §248 a, §22, §23, §53 německého trestního zákoníku, a byl odsouzen za použití §47 odst. 1 německého trestního zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku a 10 měsíců.
Podle skutkových zjištění tohoto soudu se F. K. trestné činnosti dopustil tím, že:
odcizil v níže uvedených případech vždy z uzamčených schránek na milodary různou hotovost, aby si tuto přivlastnil, k čemuž nebyl oprávněn – jak si byl vědom. Za účelem realizace použil ve všech případech druh „udice“, sestávající z provazu, na jehož jednom konci byl upevněn lepící proužek; s tímto pak „lovil“ přilepenou hotovost ze schránek na milodary v níže uvedených kostelích.
Podrobně se jednalo o tyto případy: (číslo případu, doba trestného činu, místo trestného činu, poškozený, odcizená hotovost)
2. 1. 1. 2013 – 25. 11. 2013, XY, Kirche, XY, 12,00 EUR,
3. 17. 8. 2013 – 23. 8. 2013, XY, Kirche, Kirchenverwaltung XY, 50,00 EUR,
4. 1. 1. 2014 – 24. 9. 2014, XY, Grabkirche, Pfarrei Maria XY, 100,00 EUR,
5. 1. 10. 2014 – 23. 10. 2014, XY, Basilika, Pfarrei XY, 50,00 EUR,
6. 3. 10. 2014 – 17. 10. 2014, XY, Wallfahrtskirche, Kirchenverwatung XY, 50,00 EUR,
7. 10. 10. 2014, 9.00 hod. – 11. 10. 2014, 18.00 hod., XY, Grabkirche, Pfarrei XY, 50,00 EUR,
8. 4. 11. 2014, 14:41 hod., XY, Grabkirche, Pfarrei XY, 10,00 EUR.
V případě trestného činu uvedeného v bodě II. 8. měl u sebe při spáchání trestného činu po ruce slzný plyn připravený k použití.
V níže uvedeném případě se pokusil výše uvedeným způsobem odcizit uvedenému kostelu hotovost z uzamčené schránky na milodary, aby si tuto ponechal pro sebe, k čemuž nebyl oprávněn - čehož si byl vědom. Nebylo tedy možné zjistit dostatečně škodu způsobenou odcizením hotovosti.
9. 4. 10. 2014, 11.00 – 14.00 hod., XY, Grabkirche, Pfarrei XY.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 269/1994 Sb.“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., podle něhož Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného opisu rozhodnutí vyplývá, že F. K. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku.
Lze upřesnit, že popsané jednání obviněného uvedené pod body II. 2. - 9. citovaného rozsudku je možno právně kvalifikovat jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, neboť obviněný si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou, kterou se podle §138 odst. 1 tr. zákoníku rozumí škoda dosahující částky nejméně 5.000 Kč, a čin spáchal vloupáním. U popsaného činu proto byla shledána vzájemná trestnost.
Nejvyšší soud kromě zjištěné vzájemné obecné trestnosti též posuzoval – se zřetelem na ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku – závažnost popsaného skutku, a dospěl k závěru, že šlo o společensky škodlivé jednání, které bylo motivováno zištným úmyslem, šlo o odcizení většího množství finanční hotovosti pocházející z milodarů věnovaných v uvedených církevních objektech, a bylo provedeno více útoky.
Pro závěr vyslovený ve výroku tohoto rozhodnutí svědčí i to, že při postihu v České republice by byl obviněný ohrožen trestem odnětí svobody s trestní sazbou až na dvě léta (případně zákazem činnosti nebo propadnutím věci). Jestliže mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 1 roku a 10 měsíců, je tato výměra jen mírně pod horní hranicí trestní sazby, kterou by byl ohrožen za obdobný čin i podle právní úpravy platné v České republice.
Ze všech zvažovaných hledisek Nejvyšší soud shledal, že se zřetelem na oboustrannou trestnost i závažnost činu, jakož i druh trestu, který za ně byl uložen, jsou splněny všechny podmínky (formální i materiální) pro to, aby se na výše uvedené odsouzení F. K. rozsudkem Obvodního soudu v Deggendorfu, Spolková republika Německo, ze dne 12. 3. 2015, sp. zn. 1 Ls 2 Js 7305/14, který nabyl právní moci dne 20. 3. 2015, hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 6. 2020
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Pavel Göth