ECLI:CZ:NS:2020:8.TCU.26.2020.1
sp. zn. 8 Tcu 26/2020-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 8. 2020 o návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanky České republiky Y. L., nar. XY v XY, bytem XY, rozsudkem Zemského soudu ve Vídeňském Novém Městě ze dne 26. 6. 2017, sp. zn. 50 Hv 32/17h, který nabyl právní moci dne 30. 6. 2017, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Zemského soudu ve Vídeňském Novém Městě ze dne 26. 6. 2017, sp. zn. 50 Hv 32/17h, který nabyl právní moci dne 30. 6. 2017, byla Y. L. uznána vinnou trestnými činy krádeže za výdělečným účelem podle §127, §130 odst. 1 první případ, §15 rakouského trestního zákoníku (bod A.), zadržení listin podle §229 odst. 1, §15 rakouského trestního zákoníku (bod B.) a odcizení bezhotovostních platebních prostředků podle §214e odst. 1, §15 rakouského trestního zákoníku (bod C.). Za tyto trestné činy jí byl za použití §28 odst. 1 podle §130 odst. 1 rakouského trestního zákoníku uložen trest odnětí svobody na dobu osmnácti měsíců.
2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu ve Vídeňském Novém Městě byla Y. L. vinna ve smyslu návrhu na zahájení řízení 3 St 103/17a ze dne 8. 5. 2017 podaného Státním zastupitelstvím ve Vídeňském Novém Městě a odcizila
A.
cizí mobilní věci níže uvedených osob s úmyslem se jejich přivlastněním nezákonně obohatit,
I.
a sice
1) dne 5. 4. 2014 v St. Pöltenu
a. A. H. batoh v hodnotě cca 100 euro, 50 euro v hotovosti, mobilní telefon, klíče, osobní předměty a léky v již nezjistitelné hodnotě;
b. E. G. dvě peněženky v celkové hodnotě cca 25 euro, kabelku v hodnotě cca 15 euro, cca 520 euro v hotovosti, mobilní telefon v hodnotě 80 euro a brýle v hodnotě cca 180 euro;
2) dne 11. 4. 2017 ve Vídni
a. S. K. kabelku v hodnotě cca 30 euro, 230 euro v hotovosti, mobilní telefon v hodnotě cca 200 euro, diverzní klíče, peněženku v hodnotě cca 50 euro;
b. M. S. kabelku v již nezjistitelné hodnotě, 65 euro v hotovosti a mobilní telefon v již nezjistitelné hodnotě;
II.
pokusila se odcizit, a sice dne 11. 4. 2017 v Brunnu am Gebirge U. K. kabelku v již nezjistitelné hodnotě, hotovost ve výši cca 150 euro, mobilní telefon a peněženku v již nezjistitelné hodnotě;
přičemž se dopustila krádeže, resp. nepokusila spáchat krádež za výdělečným účelem;
B.
Zadržela listiny, kterými nesměla disponovat, s úmyslem zabránit, aby byly použity v právním styku k dokázání práva, právního vztahu nebo skutečnosti, pokaždé tak, že tyto odcizila a přinesla na neznámé místo,
I.
a sice
1) dne 5. 4. 2017 v St. Pöltenu
a. kartu E-Card, řidičský průkaz, technický průkaz, průkaz důchodce, průkaz alergika a recept na již zaplacené léky A. H.;
b. kartu E-Card, řidičský průkaz, průkaz první pomoci a průkaz o kardiostimulátoru E. G.;
2) dne 11. 4. 2017 ve Vídni
a. kartu E-Card, technický průkaz, řidičský průkaz a diverzní zákaznické karty S. K.;
b. občanský průkaz a kartu E-Card M. S.;
II.
pokusila se zadržet, a sice dne 11. 4. 2017 v Brunnu am Gebirge řidičský průkaz a osvědčení o technickém průkazu U. K.;
C.
Bezhotovostní platební prostředky, se kterými se nesmí disponovat, s úmyslem zabránit jejich použití v právním styku, pokaždé tak, že je odcizila a odnesla na neznámé místo,
I.
zadržela, a sice
1. dne 5. 4. 2017 v St. Pöltenu kartu A. H. do bankomatu;
2. dne 11. 4. 2017 ve Vídni kreditní kartu a kartu S. K. do bankomatu;
II.
pokusila se zadržet, a sice dne 11. 4. 2017 v Brunnu am Gebirge kreditní kartu U. K.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 30. 7. 2020 pod č. j. MSP-1359/2019-MOT-T/7 Nejvyššímu soudu návrh na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 269/1994 Sb.“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb.
5. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb. může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzená je občankou České republiky, byla odsouzena cizozemským soudem (Evropské unie) a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně trestných činů krádeže podle §205 tr. zákoníku a neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 tr. zákoníku. Nejvyšší soud nepřehlédl, že u některých útoků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky, byla použita vedle této relevantní právní kvalifikace i právní kvalifikace, kterou právní předpisy České republiky výslovně neznají (viz zadržení listin). Z popisu skutků pod bodem B. označeného rozsudku Zemského soudu ve Vídeňském Novém Městě je však zjevné, že jde o jednání, jež tvoří součást jednání spáchaného v tzv. „zlodějském úmyslu“ a předmětné listiny byly odcizeny společně s dalšími věcmi poškozených. Jde o marginální záležitost, nemající jakýkoliv vliv a význam pro případné závěry o tom, že čin je trestný i podle právního řádu České republiky, a úvahy o trestu. Proto nebylo třeba k této okolnosti přihlížet v závěru o tom, zda a že se na odsouzení hledí jako na odsouzení soudem České republiky, a dát jí výraz ve výroku rozhodnutí. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
7. Pro úplnost možno dodat, že popsané jednání odsouzené, jímž způsobila či se pokusila způsobit škodu vysoko přesahující hranici škody nikoli nepatrné, jež činí 5 000 Kč (§138 odst. 1 tr. zákoníku), je možno právně kvalifikovat nejméně jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), d) tr. zákoníku dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, neboť si dílem přisvojila cizí věc tím, že se jí zmocnila, a způsobila tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou a čin spáchala na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě, dílem se dopustila jednání které bezprostředně směřovalo k dokonání tohoto trestného činu a jehož se dopustila v úmyslu trestný čin spáchat. Současně (v ideálním souběhu) zjevně přichází v úvahu i právní posouzení jednání jako přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, poněvadž si bez souhlasu oprávněného držitele opatřila platební prostředek jiného, a to nepřenosnou platební kartu identifikovatelnou podle jména nebo čísla.
8. Nejvyšší soud kromě zjištěné vzájemné obecné trestnosti též posuzoval – se zřetelem k ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku – požadované materiální hledisko, tedy závažnost popsaného jednání. Dospěl přitom k závěru, že šlo o společensky škodlivé jednání, které bylo provedeno více útoky, bylo motivováno zištným úmyslem, šlo o odcizení většího množství věcí v celkové hodnotě blíží se 50 000 Kč, tedy hranici větší škody podle §138 odst. 1 tr. zákoníku, která je znakem kvalifikované skutkové podstaty uvedené v §205 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, a bylo nutno vzít v úvahu i souběh trestných činů. Odsouzené byl při zohlednění všech těchto skutečností uložen již nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy spolehlivě uzavřít, že se zřetelem na závažnost činu i druh trestu, který za něj byl uložen, jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení Y. L. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 8. 2020
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu