ECLI:CZ:NS:2020:8.TCU.6.2020.1
sp. zn. 8 Tcu 6/2020-12
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 12. 2. 2020 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky Z. Š. , nar. XY v XY, rozsudkem Zemského soudu Korneuburg, Rakousko, ze dne 13. 3. 2017, sp. zn. 506 Hv 4/17s, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu Korneuburg, Rakousko, ze dne 13. 3. 2017, sp. zn. 506 Hv 4/17s, který nabyl právní moci dne 17. 3. 2017, byl Z. Š. uznán vinným v bodech 1.) až 3.) přečinem krádeže za účelem obživy podle §127, §130 odst. 1 rakouského trestního zákona, a odsouzen byl k trestu odnětí svobody v trvání 14 (čtrnácti) měsíců.
Podle skutkových zjištění Zemského soudu Korneuburg, Rakousko, ze dne 13. 3. 2017, sp. zn. 506 Hv 4/17s, se Z. Š. trestné činnosti dopustil tím, že:
1.) dne 16. 1. 2017 v Laa an der Thaya oprávněným firmy „Kaufstraße“ cca sedm zimních bund v celkové hodnotě cca 980 EUR tím, že je vzal ze stojanu na sebe a převezl je do České republiky,
2.) cca dne 10. 12. 2016 v Poysdorfu oprávněným firmy „KIK“ šest triček a čtyři dámské vesty v již nezjistitelné celkové hodnotě tak, že je vzal ze stojanu na šaty na sebe a převezl je do České republiky,
3.) dne 23. 1. 2017 v Mistelbachu oprávněným firmy „Kaufstraße“ třináct zimních bund v celkové hodnotě 769,87 EUR tak, že je vzal z obchodu před obchod, tam si je navlékl na sebe a přepravil autem, které stálo bezprostředně před obchodem a které řídil V. P.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 269/1994 Sb.“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., podle něhož Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného opisu rozhodnutí vyplývá, že Z. Š. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku.
Lze upřesnit, že popsané jednání obviněného uvedené pod body 1.) až 3.) citovaného rozsudku je možno právně kvalifikovat jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 tr. zákoníku, neboť obviněný si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou, kterou se podle §138 odst. 1 tr. zákoníku rozumí škoda dosahující částky nejméně 5.000 Kč. U popsaného činu proto byla shledána vzájemná trestnost.
Nejvyšší soud kromě zjištěné vzájemné obecné trestnosti též posuzoval se zřetelem na ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku závažnost popsaného skutku, a dospěl k závěru, že jde o společensky škodlivé jednání, které bylo motivováno zištným úmyslem, šlo o odcizení většího množství věcí podstatnější hodnoty (hodnota odcizených věcí, u nichž byla výše škody prokázána, a tím i výše způsobené škody se výrazně blížila částce 50.000 Kč, tj. hranici větší škody podle §138 odst. 1 tr. zákoníku, která je znakem kvalifikované skutkové podstaty vymezené v §205 odst. 3 tr. zákoníku) a bylo provedeno více útoky.
Pro závěr vyslovený ve výroku tohoto rozhodnutí svědčí i to, že při postihu v České republice by byl obviněný ohrožen trestem odnětí svobody s trestní sazbou až na dvě léta (případně zákazem činnosti nebo propadnutím věci). Jestliže mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, je tato výměra jen mírně nad polovinou trestní sazby, kterou by mu bylo možné uložit za obdobný čin i podle právní úpravy platné v České republice.
Ze všech zvažovaných hledisek Nejvyšší soud shledal, že se zřetelem na oboustrannou trestnost i závažnost činu, jakož i druh trestu, který za ně byl uložen, jsou splněny všechny podmínky (formální i materiální) pro to, aby se na výše uvedené odsouzení rozsudkem Zemského soudu Korneuburg, Rakousko, ze dne 13. 3. 2017, sp. zn. 506 Hv 4/17s, u obviněného Z. Š. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 2. 2020
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu