ECLI:CZ:NS:2020:8.TDO.101.2020.1
sp. zn. 8 Tdo 101/2020-97
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 1. 2020 o dovolání obviněného J. O., nar. XY v XY, Uzbekistán, státního příslušníka Republiky Uzbekistán, v České republice bytem XY, proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 11. 2019, sp. zn. 2 T 142/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného J. O. odmítá .
Odůvodnění:
I. Z dosavadního průběhu řízení
1. Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 11. 2019, sp. zn. 2 T 142/2019, byl obviněný J. O. uznán vinným přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku v souběhu s přečinem nebezpečného vyhrožování podle §354 odst. 1 písm. b), c) a s přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a s přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), d) tr. zákoníku, a byl odsouzen podle §205 odst. 1 tr. zákoníku s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jenž mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle §205 odst. 1 tr. zákoníku a §314e odst. 2 tr. ř. za použití §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen rovněž peněžitý trest ve výměře 20 denních sazeb s denní sazbou ve výši 1.000 Kč, tj. celkem 20.000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců.
2. Citovaný trestní příkaz nabyl právní moci dne 5. 11. 2019, neboť obviněný se při vazebním zasedání konaném v rámci zjednodušeného trestního řízení dne 5. 11. 2019, při němž byl vydán a byl mu přetlumočen (viz č. l. 70), do protokolu výslovně vzdal práva odporu, a to i za osoby oprávněné. Totéž učinil i státní zástupce (viz č. l. 71).
Proti tomuto trestnímu příkazu podal obviněný prostřednictvím obhájce dne 12. 11. 2019 odpor (viz č. l. 74 až 76), na nějž soud prvního stupně reagoval sdělením ze dne 15. 11. 2019, jež bylo doručeno do datové schránky obhájce JUDr. Jana Szewczyka, že trestní příkaz již nabyl dne 5. 11. 2019 právní moci (viz č. l. 76 verte). Takto obviněný postupoval i přesto, že byl v závěru trestního příkazu řádně poučen o všech následcích spojených jak s včasným, tak i opožděným podáním odporu (viz č. l. 73).
II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu
Proti tomuto trestnímu příkazu obviněný následně podal i dovolání, jež vymezil důvody podle §265b odst. 1 písm. c), g), l) tr. ř. Vytýkal jím výhradně nesprávné procesní postupy orgánů činných v trestním řízení v době předcházející vydání napadeného trestního příkazu, nerespektování jeho práva na obhajobu a v důsledku toho též nesprávné právní závěry, které by mohly být zvráceny v řádném soudním řízení na základě podaného odporu. V závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil napadený trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 11. 2019, sp. zn. 2 T 142/2019, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.
5. Nejvyšší státní zastupitelství, jemuž byl opis dovolání obviněného doručen dne 9. 1. 2020 (§265h odst. 2 tr. ř.), se k němu nevyjádřilo.
III. K přípustnosti dovolání
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.), který nejprve zkoumal přípustnost dovolání, shledal, že přípustné není.
7. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který nelze podat proti kterémukoli pravomocnému rozhodnutí, protože není určeno k univerzálnímu přezkumu a k nápravě všech tvrzených vad. Jeho přípustnost je vymezena v §265a odst. 1, 2 tr. ř., které vymezuje, proti jakým rozhodnutím a za jakých podmínek je dovolání přípustné, a stanoví, že rozhodnutí, které lze napadnout dovoláním, musí současně splňovat kumulativně stanovené podmínky, a to, že jde o pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští . V §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. je uveden výčet rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, přičemž tento výčet je taxativní.
8. Předpokladem přípustnosti dovolání je podle §265a odst. 1 tr. ř. skutečnost, že proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí předpokládaných ustanovením §265a odst. 2 tr. ř. Zákonná dikce tak z hlediska přípustnosti dovolání nastoluje procesní situaci, kdy ve věci rozhodl jak soud prvního, tak soud druhého stupně, přičemž pokud soud druhého stupně sám nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí předpokládaných ustanovením §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovoláním napadnout toliko rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím vydaným soudem prvního stupně [§265a odst. 2 písm. h) tr. ř.].
9. Jiné rozhodnutí, než které je uvedeno v §265a tr. ř. dovoláním napadnout nelze. V takovém případě jde o nepřípustné dovolání. V posuzované věci dovolání obviněného směřuje proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 11. 2019, sp. zn. 2 T 142/2019, a byť se jedná o rozhodnutí ve věci samé, není splněna další z kumulativně stanovených podmínek pro přípustnost dovolání, neboť trestní příkaz není rozhodnutím, které bylo učiněno ve druhém stupni (§265a odst. 1 tr. ř.), a není obsaženo ani v taxativním výčtu rozhodnutí ve věci samé v 265a odst. 2 tr. ř., z něhož plyne, že nelze za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání považovat žádné jiné (další) rozhodnutí, které do uvedeného okruhu nepatří.
10. Lze pouze dodat, že přípis samosoudce, jímž sděluje osobě, která podala opožděný odpor proti trestnímu příkazu, případně osobě, která se dříve výslovně vzdala práva podat proti trestnímu příkazu odpor, že trestní příkaz se stal pravomocným a vykonatelným, není rozhodnutím ve věci samé ve smyslu §265a odst. 2 tr. ř., proti kterému by zákon připouštěl podání dovolání. Odpor proti trestnímu příkazu je specifickým opravným prostředkem založeným na tom, že v případě podání o něm není vůbec rozhodováno, nemá tudíž devolutivní účinek jako odvolání, což znamená, že v případě řádně podaného odporu není přezkoumáván z hlediska věcné správnosti soudem druhého stupně, nýbrž bez ohledu na obsah se podaným odporem trestní příkaz ze zákona automaticky ruší a samosoudce postupuje tak, jako by trestní příkaz vůbec vydán nebyl, tj. zpravidla nařídí ve věci hlavní líčení. Byl-li odpor podán opožděně, osobou neoprávněnou, apod. samosoudce tuto skutečnost pouze přípisem sdělí osobě, která jej podala a uvědomí ji zároveň, že trestní příkaz se stal pravomocným a vykonatelným. Právě o takovou situaci v posuzované věci šlo. Jakékoli změny pravomocného trestního příkazu se tudíž lze dále domáhat jen na podkladě stížnosti pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) nebo návrhu na obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.), nikoli však cestou dovolání (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 3 Tdo 143/2017, ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 6 Tdo 706/2016, či ze dne 16. 10. 2002, sp. zn. 6 Tdo 789/2002).
IV. Závěr
11. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného J. O. podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné odmítl. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 1. 2020
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu