ECLI:CZ:NS:2020:8.TDO.1144.2020.1
sp. zn. 8 Tdo 1144/2020-865
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 11. 2020 o dovolání obviněné V. D. (roz. P.), nar. XY v XY (bývalý SSSR), občanky České republiky, trvale bytem XY, t. č. XY, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 9 To 113/2020, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 1 T 80/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné V. D. odmítá .
Odůvodnění:
1. Obviněná V. D. (dále jen „obviněná“, příp. „dovolatelka“) byla rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 4. 3. 2020, č. j. 1 T 80/2018-700, uznána vinnou, že
v přesně nezjištěné době nejméně od počátku roku 2016, kdy se A. M., nar. XY, s nezl. AAAAA (pseudonym), nar. v roce XY, nastěhovala do bytu v Králově Dvoře ul. XY čp. XY, obžalovaná ve snaze udržet si za každou cenu kontrolu a moc nad svojí dcerou A., soustavně, urputně, vytrvale a systematicky pronásledovala A., jednáním vybočujícím z běžných norem chování a značně omezujícím obvyklý způsob života, když obžalovaná neustále vyhledávala osobní blízkost A. čekáním před jejím domem, dále ji několikrát denně kontaktovala mobilním telefonem, poté, co si A. zablokovala její číslo, pokračovala ve vyhledávání kontaktu s A. skrze e-maily, v nichž se ustavičně dožadovala osobního styku s A. a vnučkou AAAAA, přičemž přestože A. M. několikrát obžalované sdělila, že si nepřeje, aby ji obžalovaná kontaktovala, obžalovaná každý druhý den jezdila do bytu A. a pokud jí A. neotevřela, obžalovaná se nepřetržitým zvoněním cca 1 - 2 minuty dožadovala vstupu do obydlí A., v roce 2017 pak 2x týdně převážně ve večerních hodinách okolo 22:00 - 23:00 hod., kdy běžně zvonila v kuse 20 až 30 minut, dále A. proti její vůli zakazovala styk s ostatními členy rodiny a očerňovala je, v důsledku nežádoucích zásahů obžalované do osobní, rodinné a profesní sféry A. chodila A. s nezl. AAAAA na dětské hřiště v neobvyklou dobu, aby se s obžalovanou nesetkala, omezila své další obvyklé aktivity, pociťovala výrazný tísnivý pocit z výhružek násilím, což v ní vzbuzovalo důvodné obavy o život a zdraví, a to zejména v době, když obžalovaná A. vyhrožovala, že zařídí, aby ji vyhodili ze školy, že její osobu zdiskredituje, pročež jí bude odebrána nezl. AAAAA z její péče, kdy skutečně u Městského úřadu v Berouně, Odbor sociálních věcí a zdravotnictví dne 10. 5. 2017 uvedla, že A. svou dceru nezl. AAAAA týrá, neúměrně trestá a špatně ji stravuje, což se neprokázalo, před Okresním soudem v Berouně pod sp. zn. 25 P 149/2017 se také domáhala obžalovaná svěření nezl. AAAAA do své péče, pokusila se vzít A. klíče od jejího bytu s tím, že je bude pouštět ven jen, když bude chtít právě ona, vyhrožovala, že A. udělá ze života peklo, najme si Ukrajince, aby A. zabili, půjde po ní jako „tank“, kdy jednání obžalované vyvrcholilo 13. 7. 2017 okolo 21:00 hod. v Králově Dvoře poblíž domu čp. XY v ulici na XY, když obžalovaná přišla ke vstupu na dětské hřiště, kde se v tu dobu nacházela A. s nezl. AAAAA, která okamžitě vzala nezl. AAAAA do náručí a šla rychle domů, načež obžalovaná začala křičet na A., že jí nezl. AAAAA vezme, zabije ji a následně spáchá sebevraždu.
2. Takto popsané jednání obviněné soud prvního stupně právně kvalifikoval jednak jako přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku, jednak jako přečin nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. b), c), d) tr. zákoníku, za což jí uložil podle §353 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců, přičemž jí podle §82 odst. 2 tr. zákoníku uložil přiměřené omezení zákazu styku a kontaktování A. M. proti její vůli. Podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněné dále uložil povinnost nahradit nemajetkovou újmu poškozené A. M., nar. XY, bytem XY, ve výši 100 000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozenou se zbytkem jejího nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti citovanému rozsudku podala obviněná odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 9 To 113/2020, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil napadený rozsudek, a to ve výroku o trestu, o přiměřeném omezení a přiměřené povinnosti a náhradě nemajetkové újmy. Za podmínek §259 odst. 1, 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. b), c), d) tr. zákoníku, uložil obviněné podle §353 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 1 (jednoho) roku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. jí dále uložil povinnost zaplatit na náhradě nemajetkové újmy poškozené A. M., nar. XY, bytem XY, částku 60 000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozenou se zbytkem jejího nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Pro úplnost je potřeba připomenout také rozhodnutí obou soudů činných v této trestní věci, která výše uvedeným rozsudkům předcházela. Prvním v pořadí byl rozsudek nalézacího soudu ze dne 21. 12. 2018, č. j. 1 T 80/2018-353, jímž byla obviněná uznána vinnou přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. b), c), d) tr. zákoníku, za což jí byl podle §353 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 rok. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněná zavázána uhradit poškozené nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč, se zbytkem svého nároku byla poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Z podnětu odvolání obviněné však soud druhého stupně usnesením ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 9 To 57/2019, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil pro jeho faktickou nepřezkoumatelnost a podle §259 odst. 1 věc přikázal nalézacímu soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
5. Následoval rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 16. 9. 2019, č. j. 1 T 80/2018-551, jímž byla obviněná uznána vinnou týmiž přečiny a byl jí uložen tentýž trest i povinnost k náhradě nemajetkové újmy. Také toto rozhodnutí však Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27. 9. 2019, sp. zn. 9 To 354/2019, zrušil, tentokrát na základě §258 odst. 1 písm. a) tr. ř., a to z důvodu (údajně) chybějícího souhlasu poškozené s trestním stíháním obviněné. Věc opět vrátil soudu prvého stupně, který pak vydal shora citovaný třetí rozsudek, načež odvolací soud rozhodl potřetí rozsudkem sám výše popsaným způsobem.
6. Obviněná se ani s posledním rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnila a prostřednictvím svého obhájce JUDr. Tomáše Zejdy proti němu podala dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. e) a l) tr. ř. V odůvodnění svého podání poukazovala na průběh hlavního líčení konaného dne 4. 3. 2020, konkrétně na určité pasáže výslechu poškozené A. M. V této souvislosti vyjádřila přesvědčení, že poškozená vyslovila v průběhu daného výslechu nesouhlas s jejím trestním stíháním. Na to však byla soudem nesprávně poučena, že toto již nezávisí na její vůli. Je sice pravdou, že poškozená na direktní dotaz soudu, zda trvá její souhlas, odpověděla, že ano, nepopiratelnou skutečností však je, že se takto vyjádřila až poté, co ji soud nesprávně poučil, že nemá dispozici s trestním řízením. Její odpověď proto nemohla znít „ne“. V návaznosti na to soud nesprávně uvedl, že poškozená nechce, aby probíhalo trestní stíhání v souvislosti s fotografiemi, které tato nově předložila, poškozená ovšem ve vztahu k těmto fotografiím nic takového neuvedla. Prohlášení soudu tak nemá žádnou oporu v provedeném dokazování. Nadto poškozená byla kvalifikovaně právně zastoupena, a tudíž musela mít povědomost o tom, že předložení fotografií nezakládá eventualitu dalšího trestního stíhání.
7. Podle názoru obviněné byl dotaz soudu ohledně trvání souhlasu nadbytečný, neboť vyplynulo-li z projevu poškozené, že si nepřeje, aby trestní řízení pokračovalo, jednalo se o odepření souhlasu s trestním stíháním s tím, že poté již tento souhlas nejde znovu udělit. Projev nesouhlasu ze strany poškozené byl navíc natolik určitý, že mu nelze přikládat jiný význam. Bez relevance není dále ani fakt, že také přípravné řízení bylo vedeno bez souhlasu poškozené. Z vyšetřovacího spisu je patrné, že poučení poškozené bylo s jejím souhlasem s trestním stíháním provedeno až v samém jeho závěru. Dovolatelka uzavřela, že poté, co poškozená vyjádřila svůj nesouhlas, mělo být její trestní stíhání ve smyslu §11 odst. 1 písm. l) tr. ř. zastaveno. Poučení ze strany nalézacího soudu, že poškozená nemá dispozici s trestním řízením, bylo učiněno v rozporu s trestním řádem. V samém závěru svého podání obviněná žádný explicitní návrh neučinila, pouze uvedla, že „v dané věci byl již v řízení u soudu dán dovolací důvod, neboť soud prvního stupně měl trestní stíhání zastavit pro nepřípustnost a neučinil-li tak prvý soud, měl takto učinit odvolací soud, tedy i ve vztahu k řízení u odvolacího soudu je dán dovolací důvod“.
8. V souladu s §265h odst. 2 tr. ř. se k podanému dovolání písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Námitku obviněné týkající se zpětvzetí souhlasu poškozené s trestním stíháním obviněné lze podle něho podřadit pod uplatněné dovolací důvody, je však namístě posoudit ji jako zjevně neopodstatněnou, neboť je primárně založena na vadné interpretaci vyjádření poškozené. Státní zástupce zdůraznil, že poškozená A. M. svůj souhlas s trestním stíháním udělila – odkázal přitom na odpovídající listiny založené ve spisu (srov. níže). K hlavnímu líčení ze dne 4. 3. 2020 uvedl, že poškozená v rámci svého výslechu potvrdila, že závadové jednání obviněné vůči její osobě stále pokračuje. Výlučně ohledně této skutečnosti a nikoli ve vztahu k probíhajícímu trestnímu řízení vyjádřila názor, že nechce, aby se to dále vyšetřovalo a že v této souvislosti ani nepodávala trestní oznámení. Naopak v aktuálně probíhající věci poškozená trestní oznámení podala a svůj trvající souhlas zřetelně projevila na závěr svého výslechu konaného u hlavního líčení dne 4. 3. 2020.
9. Podle státního zástupce je v rozporu se skutečností také námitka dovolatelky, že bez souhlasu poškozené bylo vedeno i přípravné řízení. Zdůraznil, že případným souhlasem poškozené osoby je podmíněno až trestní stíhání a nikoliv konání přípravného řízení. V podrobnostech pak odkazoval na spisový materiál, z něhož je patrné, že k poučení a souhlasu poškozené došlo krátce po zahájení úkonů trestního řízení (srov. níže). Je tedy nepochybné, že trestní stíhání obviněné bylo od samého počátku vedeno v návaznosti na řádný a srozumitelně projevený souhlas poškozené.
10. S přihlédnutím ke shora uvedeným skutečnostem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil případně i jiné než navrhované rozhodnutí.
11. Nejvyšší soud zaslal vyjádření státního zástupce datovou schránkou na vědomí výše jmenovanému obhájci obviněné (bylo mu doručeno dne 26. 10. 2020). Případnou repliku k němu neměl ke dni svého rozhodnutí k dispozici.
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. přípustné. Bylo učiněno osobou oprávněnou, tedy obviněnou prostřednictvím obhájce, jak ukládá §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., a to v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném podle §265e odst. 1, 2 tr. ř. Splňuje také obsahové náležitosti předepsané v §265f odst. 1 tr. ř.
13. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., posoudil Nejvyšší soud dále otázku, zda obviněnou uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaných ustanoveních zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
14. Obviněná zvolila jako prvý dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (druhá alternativa). Z obsahu jejího podání je zřejmé, že se rozhodla pro druhou z uvedených variant, tj. ve spojení s některým z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
15. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. , je naplněn, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné . Dané ustanovení se vztahuje na situace, kdy ve věci existuje některý z obligatorních důvodů uvedených v §11 odst. 1, 2, 5 tr. ř. a §11a odst. 1, 2 tr. ř., pro který nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li zahájeno, musí být zastaveno. Výčet zde uvedených důvodů je taxativní , tzn. že jej nelze nijak rozšiřovat a přidávat k němu další důvody. Jakékoliv jiné vady (byť se týkají průběhu trestního stíhání) proto nezakládají tento dovolací důvod.
16. Obviněná se domáhala zastavení svého trestního stíhání na základě ustanovení §11 odst. 1 písm. l) tr. ř., který zakotvuje nepřípustnost trestního stíhání, je-li podmíněno souhlasem poškozeného a souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět . V uvedeném směru argumentovala tím, že poškozená měla vzít tento souhlas zpět v průběhu svého výslechu u hlavního líčení konaného dne 4. 3. 2020. V kontextu se zákonným rozsahem posledně zmíněného dovolacího důvodu jde bezpochyby o námitku relevantně uplatněnou. Po věcné stránce ovšem opodstatněná není, neboť (jak již správně podotkl státní zástupce) v podání dovolatelky došlo ke zjevné dezinterpretaci vyjádření poškozené A. M.
17. Úvodem je vhodné podotknout, že trestní stíhání obviněné (matky poškozené) bylo podle §163 odst. 1 tr. ř. možno zahájit a dále vést výhradně se souhlasem poškozené (dcery obviněné), jelikož ta byla v předmětné trestní věci osobou, která měla jako svědek právo odepřít výpověď v souladu s ustanovením §100 odst. 2 tr. ř. Z hlediska posouzení uplatněných dovolacích námitek jsou podstatné následující skutečnosti: záznam o zahájení úkonů trestního řízení sepsal policejní orgán dne 14. 7. 2017 (srov. č. 1. 2 spisu), čímž bylo započato přípravné řízení. Hned následující den, tedy 15. 7. 2017 byla poškozená, jakožto oběť trestného činu v trestním řízení, zákonným způsobem poučena, a to včetně nutnosti jejího souhlasu s trestním stíháním její obviněné matky ve smyslu §163 odst. 1 tr. ř. Po tomto poučení požadovaný souhlas uvedeného dne udělila (srov. č. l. 180 – 182 spisu). Již z toho je patrné, že tvrzení dovolatelky o tom, že přípravné řízení bylo vedeno bez souhlasu poškozené, se prokazatelně nezakládá na pravdě.
18. Poté, co odvolací soud usnesením ze dne 27. 9. 2019, sp. zn. 9 To 354/2019, zrušil (podruhé) rozsudek nalézacího soudu ze dne 16. 9. 2019, č. j. 1 T 80/2018-551, z důvodu, že „ spis sám neobsahuje výslovné vyjádření poškozené, že s trestním stíháním své matky souhlasí “ (srov. č. l. 583 spisu), zaslala poškozená soudu své písemné a vlastnoručně podepsané prohlášení v tomto znění: „ souhlas s trestním stíhání své matky V. D., nar. XY, jsem udělila na č. l. 182 spisu dne 15. 7. 2017 a na tomto souhlasu trvám a nehodlám jej vzít zpět ani v případě odvolacího řízení “ (srov. č. l. 594 spisu). K tomu Nejvyšší soud na okraj dodává, že prvotní souhlas poškozené na č. l. 182 spisu, byť nebyl učiněn písemným prohlášením poškozené, nýbrž pouze podpisem písemného poučení poškozeného – oběti trestného činu v trestním řízení, byl zcela dostačující k pokračování v trestním stíhání obviněné. Odvolací soud tedy nepostupoval správně, pokud z uvedeného důvodu odsuzující rozsudek zrušil (k tomuto pochybení patrně došlo proto, že listinu na č. l. 180 – 182 jednoduše přehlédl). Souhlas poškozené s trestním stíháním její obviněné matky byl tedy zcela jasný a nezpochybnitelný, v příslušném řízení byl navíc udělen již podruhé (a nikoliv naposledy).
19. Pokud jde o průběh hlavního líčení ze dne 4. 3. 2020, je potřeba nahlédnout na výpověď poškozené v širších souvislostech. Z protokolu o hlavním líčení z toho dne založeného na č. l. 665 a násl. spisu, stejně jako ze zvukového záznamu z daného jednání vyplývá, že poškozené byly nejprve přečteny její předchozí výpovědi z přípravného řízení i řízení před soudem. Na jejich obsahu trvala, následně hovořila o tom, že pronásledování ze strany obviněné stále pokračuje, a na důkaz toho předložila fotografie. Je přitom zcela evidentní, že v této části svého výslechu popisuje výhradně jednání, které již nespadá do žalovaného období (tj. od počátku roku 2016 do 13. 7. 2017), nýbrž které se odehrálo teprve následně, takže nebylo předmětem probíhajícího trestního řízení. To je ostatně patrné i z datování předložených fotografií (např. březen 2019).
20. Do tohoto rámce pak jednoznačně zapadá i výrok poškozené, na který je v podaném dovolání poukazováno. Již zde ovšem není zmíněno, že šlo o odpověď na otázku soudu týkající se právě dalšího pokračování závadného jednání obviněné, kdy poškozená uvedla: „ Ano pronásledování neskončilo, stále pokračuje. Obžalovaná pořád píše paní učitelce mé dcery, chce od ní informace, informace byla zjišťovat také v pedagogicko-psychologické poradně. Obžalovaná byla také u mě v práci, myslím, že byla i ve škole. Nechci, aby se to vyšetřovalo, je mi to trapné a je pro mě lepší, aby se to nechalo být. “ Z celého kontextu této svědecké výpovědi i citovaného prohlášení je tedy jasné, že slova poškozené nemohou být chápána jako zpětvzetí jejího souhlasu s předmětným trestním stíháním, neboť se týkala jednání, pro které nebylo trestní stíhání vedeno. Na tom nemůže nic změnit ani dovolatelkou namítané nesprávné poučení ze strany soudu, které se taktéž nevztahovalo k posuzovanému skutku. Význam má naopak skutečnost, že poškozená na přímý dotaz tehdejší obhájkyně obviněné, zda její souhlas s trestním stíháním stále trvá, odpověděla bez zaváhání, že ano. Argumentaci obviněné v podaném dovolání proto nebylo možno přisvědčit.
21. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 11. 2020
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu