ECLI:CZ:NS:2020:8.TDO.422.2020.1
sp. zn. 8 Tdo 422/2020-2554
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 5. 2020 o dovolání obviněného P. D. , narozeného XY, zemřelého 9. 4. 2020, naposledy trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 2 To 31/2019, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 T 16/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. D. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2019, sp. zn. 49 T 16/2018, byl obviněný P. D. uznán vinným pod body 1. a) až j) výroku o vině zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, 2 tr. zákoníku, přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 3 tr. zákoníku, pod body 2. a) až c) výroku o vině zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, v bodě 2. a) též podle §185 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 3 tr. zákoníku a pod bodem 3. výroku o vině přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl podle §185 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře devíti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věcí specifikovaných ve výroku rozsudku a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu práce s dětmi v trvání deseti let. Podle §99 odst. 2 písm. a), odst. 3, 4 tr. zákoníku bylo obviněnému vedle trestu odnětí svobody uloženo ústavní sexuologické ochranné léčení. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněné K. Ž. a také o nárocích poškozených na náhradu nemajetkové újmy.
2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný P. D., státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze, a to v neprospěch obviněných P. D. i K. Ž., a zmocněnec poškozených. Obviněný P. D. zaměřil odvolání proti výroku o vině pod bodem 1. i) a 2. a) a proti výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu. Státní zástupkyně odvoláním podaným v neprospěch obviněného P. D. brojila ve vztahu k tomuto obviněnému proti výrokům o trestu odnětí svobody a náhradě nemajetkové újmy týkající se nezletilé AAAAA (pseudonym) a odvoláním podaným v neprospěch obviněné K. Ž. proti výroku o vině a trestu ohledně této obviněné. Zmocněnec poškozených zaměřil své odvolání do výroku o náhradě nemajetkové újmy poškozeným. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 2 To 31/2019, podle §258 odst. 1 písm. b), c), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil, a to u obviněného P. D. ve výroku o vině pod bodem 2., v důsledku čehož zrušil celý výrok o trestu, o uložení ochranného opatření, jakož i výrok o náhradě nemajetkové újmy stran nezletilých poškozených AAAAA a BBBBB (pseudonym); dále jej zrušil u obviněné K. Ž. ve výroku o vině pod bodem 4. a v důsledku toho i v celém výroku o trestu a ve výroku o náhradě nemajetkové újmy. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného P. D. uznal vinným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, v bodě a) též podle §185 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 3 tr. zákoníku. Za to a za zločin pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, 2 tr. zákoníku, přečin ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a přečin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 3 tr. zákoníku (bod 1. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně) a za přečin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 1 tr. zákoníku (bod 3. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně) obviněného podle §185 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře devíti let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věcí specifikovaných ve výroku rozsudku a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu práce s dětmi v trvání deseti let. Podle §99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému vedle trestu odnětí svobody uloženo ústavní sexuologické ochranné léčení. Nově bylo rozhodnuto o nárocích poškozených AAAAA a BBBBB na náhradu nemajetkové újmy. Jinak zůstal napadený rozsudek ohledně obviněného P. D. nezměněn. Odvolání obviněného bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto. V dalším bylo rozhodnuto tak, že podle §259 odst. 1 tr. ř. se věc stran obviněné K. Ž. vrací soudu prvního stupně, aby ve věci učinil nové rozhodnutí.
3. Podle skutkových zjištění odvolacího soudu (jen dílčím způsobem modifikujících skutková zjištění soudu prvního stupně pod bodem 2.) se obviněný zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, v bodě a) též podle §185 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, přečinu ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a přečinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 3 tr. zákoníku dopustil tím, že
a) se nejméně od 10. 5. 2016 až do svého zadržení dne 9. 4. 2018 stýkal s poškozenou nezletilou AAAAA, nar. XY, kdy ji měl svěřenu svému dozoru jako její učitel tance, a v nezjištěném počtu případů během výuky tanců v Mateřské škole XY, ul. XY, záměrně umístil židli do prostor, na které nebylo vidět, a zatímco ostatní děti tančily, posadil se na židli a přiměl nezletilou poškozenou, aby si mu sedla na klín, obkročmo, obličejem k němu, a v úmyslu dosáhnout svého sexuálního uspokojení poškozenou hladil po celém těle přes oděv, líbal ji, zakláněl jí hlavu dozadu, držel ji za hýždě, osahával ji pod oděvem na prsou a na přirození a prováděl kopulační pohyby, tedy přes oděv se třel svým penisem o její tělo, dále v přesně nezjištěných dnech opakovaně s nezletilou AAAAA navštívil areál B., v obci XY, okr. Nymburk, kde ji obkročmo nosil na svém těle, kdy byli obličejem k sobě, sahal jí na hýždě, hladil ji po zádech, dával jí v ústraní polibky na krk, tváře, uši i ústa, oslovoval ji „královno“ a ona jeho „králi“, krmil ji tím způsobem, že jí předával části jídla svými ústy do jejích, dále s nezletilou AAAAA navštívil restauraci XY, XY, kde vystupovali jako zamilovaný pár, drželi se za ruce, poškozená posílala P. D. vzdušné polibky a při odchodu z restaurace se dlouze políbili na ústa, dále opakovaně navštívili restauraci XY, XY čp. XY, kde se s poškozenou líbal na ústa a poškozená mu seděla obkročmo na klíně čelem k němu, dále v červenci 2016 na tanečním soustředění v obci XY, okr. Strakonice, v objektu školy v přírodě, si bral nezletilou AAAAA do prostor v podkroví, kde ji svlékl, osahával ji na holém těle v oblasti prsou a přirození, lízal jí přirození, dále v místě svého trvalého bydliště XY, kam si pravidelně poškozenou vodil, opakovaně ji svlékl, líbal na různé části těla a obličeje, dráždil jí bradavky, osahával ji na holém těle, prováděl orální praktiky spočívající v tom, že prsty roztahoval její přirození a dráždil ji jazykem na přirození, přikládal jí svůj ztopořený pohlavní úd k jejímu přirození a takto prováděl kopulační pohyby, dráždil ji svým přirozením na vagíně až do doby, kdy reagovala tak, že mu sdělila, že už dosáhla orgasmu a následně on ejakuloval mimo tělo poškozené, po nezletilé AAAAA opakovaně požadoval, aby ho orálně uspokojovala, jednotlivé pohlavní styky s nezletilou předem plánoval, připravil aranžmá, ve kterém k pohlavním stykům docházelo a pomůcky k těmto, a vše natáčel za pomoci zařízení pro záznam videa, kdy záznamy označil datem a následně je přechovával pro svoji potřebu na externích záznamových zařízeních, a takto s nezletilou AAAAA pořídil v nejméně 20 případech soubory pornografických fotografií a ve 109 případech videonahrávky trvající řádově desítky minut, na kterých zaznamenal převážně pohlavní styk a jiné sexuální praktiky, které vykonával s nezletilou poškozenou, přičemž při tomto svém jednání zneužil bezbrannosti nezletilé poškozené, která se v důsledku jeho chování k ní do něj zamilovala a vzhledem k jejímu vřelému vztahu k němu souhlasila s prováděním různých sexuálních praktik, kdy ji obviněný v řadě případů cíleně učil různým sexuálním aktivitám a postupům, které stupňoval, kdy zpočátku se s poškozenou „pouze“ líbal a osahával ji přes oděv, postupem času ji přivykl sexuálnímu chování a naučil ji provádět různé sexuální praktiky, od vlastní masturbace, až po masturbaci a orální uspokojování jeho a soulož v různých pozicích, při které však obviněný vždy dbal na to, aby nedošlo k penetraci panenské blány nezletilé, což by mohlo vést k odhalení jeho jednání, a nezletilá s ohledem na svůj věk nemohla mít dostatečné znalosti a vědomosti, aby plně chápala smysl jeho jednání a byla schopna jasného projevení nesouhlasu s tímto jeho jednáním, a v důsledku svého vztahu k němu byla na něm závislá a zcela podřízena jeho vůli, a popsaného jednání se dopustil přesto, že si byl vědom nezákonnosti svého jednání, neboť znal skutečný věk poškozené a věděl, že dosud nedovršila patnácti let, přičemž v důsledku jeho jednání u poškozené došlo nejpozději na podzim roku 2016 k syndromu týraného a zneužívaného dítěte s naučenou bezmocí a patologickou deviantní vazbou a vzniku poruchy přizpůsobení, která u nezletilé poškozené způsobila nevratné poškození s celoživotními následky, které se projevuje v závažném narušení morálního, sexuálního, sociálního a emočního vývoje poškozené, s pocity úzkosti, depresemi, poruchami spánku, přičemž v této podobě se u nezletilé tato porucha projevovala i v době znaleckého zkoumání, tj. do 25. 6. 2018 a trvá do současné doby s nejistou prognózou, kdy tato porucha může v budoucnu nabýt podoby těžké posttraumatické stresové poruchy nebo disharmonického vývoje osobnosti,
b) v době od 1. 7. 2016 do 8. 7. 2016, pravděpodobně dne 2. 7. 2016, v obci XY, okr. Strakonice, během pobytu na tanečním soustředění, v prostorách objektu školy, za účelem sexuálního uspokojení, v době, kdy měl jako učitel tance svěřenou svému dozoru poškozenou nezletilou CCCCC (pseudonym), nar. XY, ji odvedl na pokoj, kde dveře zajistil židlí, aby nemohl nikdo další vejít dovnitř, zde si poškozenou posadil na klín obkročmo čelem k němu, zakláněl ji dozadu, zatímco se přes oděv tiskl svým rozkrokem k jejímu přirození, líbal ji a hladil po nahém těle, stáhl jí kalhotky, nasliněným prstem jí třel přirození, posléze si ji opět posadil obkročmo na klín, uchopil ji za hýždě a prováděl s ní kopulační pohyby, později ji posadil na skříň a lízal ji na přirození, až když nezletilá odmítla dále pokračovat, upustil od dalšího jednání, oblékl poškozenou, a poté, co se ujistil, že nikdo další není na chodbě, ji pustil z pokoje, přičemž při tomto svém úmyslném jednání si jako učitel tance a osoba zodpovědná za provozovaný taneční kurz byl vědom nízkého věku nezletilé, věděl, že jí ještě nebylo 15 let, a využil její psychické i fyzické bezbrannosti vyplývající z jeho převahy psychické, fyzické i z převahy dospělé autority, když nezletilá nebyla vzhledem ke svému nízkému věku po všech stránkách dostatečně vyspělá tak, aby mohla jeho jednání plně pochopit, domyslet, vyhodnotit a dostatečně projevit svou vůli, a dát tak jednoznačně najevo svůj nesouhlas s jeho jednáním a odpor k němu, nebo se jinak účinně bránit, jeho jednání nerozuměla, čehož si musel být nepochybně vědom, a jejího stavu využil k dosažení svého uspokojení, obviněný své jednání nahrával za užití vlastního zařízení pro záznam videa, které před činem umístil tak, aby byl záznam jeho jednání pořízen v co nejlepší kvalitě, a takto pořízený záznam zachycující obnaženou nezletilou při sexuálních aktivitách si pak uchovával pro svou vlastní potřebu,
c) v době od 1. 7. 2016 do 8. 7. 2016, pravděpodobně dne 6. 7. 2016, v obci XY, okr. Strakonice, během pobytu na tanečním soustředění, v prostorách objektu školy, za účelem sexuálního uspokojení, v době, kdy měl jako učitel tance svěřenou svému dozoru poškozenou nezletilou BBBBB, nar. XY, vzal poškozenou do půdních prostor školy, kde jí vyhrnul tričko, hladil a líbal na prsou, sundal kalhotky, nasliněným prstem jí třel přirození, které jí také lízal, s poškozenou střídal různé polohy, též si ji posadil obkročmo na klín, zakláněl ji a prováděl s ní kopulační pohyby a až poté, co nezletilá již nechtěla dále pokračovat, svého jednání zanechal, poškozená se oblékla a z místnosti odešla, přičemž při tomto svém úmyslném jednání si jako učitel tance a osoba zodpovědná za provozovaný taneční kurz byl vědom nízkého věku nezletilé, věděl, že jí ještě nebylo 15 let, a využil její psychické i fyzické bezbrannosti vyplývající z jeho převahy psychické, fyzické i z převahy dospělé autority, když nezletilá nebyla vzhledem ke svému nízkému věku po všech stránkách dostatečně vyspělá tak, aby mohla jeho jednání plně pochopit, domyslet, vyhodnotit a dostatečně projevit svou vůli, a dát tak jednoznačně najevo svůj nesouhlas s jeho jednáním a odpor k němu, nebo se jinak účinně bránit, jeho jednání nerozuměla, čehož si musel být nepochybně vědom a jejího stavu využil k dosažení svého uspokojení, obviněný své jednání nahrával za užití vlastního zařízení pro záznam videa, které před činem umístil tak, aby byl záznam jeho jednání pořízen v co nejlepší kvalitě, a takto pořízený záznam zachycující obnaženou nezletilou při sexuálních aktivitách si pak uchovával pro svou vlastní potřebu.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 2 To 31/2019, podal obviněný P. D. prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Obviněný měl za to, že nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu znásilnění uvedenou v ustanovení §185 tr. zákoníku, poněvadž nebyl naplněn znak „donucení“ jiného k pohlavnímu styku. Přiznal, že zneužil bezbrannosti poškozených jejich vmanévrováním do nastalých situací, které považoval za oboustranně příjemné, avšak nikdy žádnou z poškozených k ničemu nenutil a při jakémkoliv náznaku nesouhlasu vždy svého jednání okamžitě zanechal. Jeho jednání tedy nemělo být kvalifikováno jako zločin znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, v bodě a) též podle §185 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, ale mělo být posuzováno jako zločin pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, 2 tr. zákoníku, v bodě a) též podle §187 odst. 3 tr. zákoníku.
6. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 2 To 31/2019, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2019, sp. zn. 49 T 16/2018, zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení.
7. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k dovolání obviněného připomněla, že obviněný své námitky vyjádřené v dovolání uplatňoval v rámci své obhajoby od samého počátku trestního řízení. K právní kvalifikaci jednání obviněného jako zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a podle §185 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku uvedla, že obviněný se tohoto jednání dopustil právě využitím bezbrannosti poškozených vyplývající z jejich nízkého nezletilého věku, přičemž takto je donutil k pohlavnímu styku, který spáchal způsobem srovnatelným se souloží. Právě tento způsob je s ohledem na věk poškozených příznačný pro kvalifikaci jeho jednání jako znásilnění. V případě znásilnění spáchaného zneužitím bezbrannosti dítěte mladšího patnácti let přistupuje k základní skutkové podstatě (odst. 1 §185 tr. zákoníku) skutková podstata kvalifikovaná [odst. 3 písm. a) §185 tr. zákoníku], aniž by byl porušen zákaz dvojího přičítání téže skutečnosti v rovině viny, neboť jeden a tentýž předmět útoku zde vykazuje odlišné skutkové charakteristiky, které je nutno vyjádřit právně kvalifikačně právě aplikací obou citovaných zákonných ustanovení. Trestný čin pohlavního zneužití podle §187 tr. zákoníku je možné chápat jako subsidiární ve vztahu k trestnému činu znásilnění podle §185 tr. zákoníku, neboť poskytuje základní ochranu práva na nedotknutelnosti tělesné integrity v intimní oblasti osob mladších patnácti let. Pokud vzhledem k duševnímu a fyzickému vývoji oběti, kterou je dítě mladší patnácti let, jakož i vzhledem k dalším souvisejícím okolnostem, nebude existence stavu bezbrannosti v konkrétním případě dovozena, může být jednání pachatele posouzeno jako trestný čin pohlavního zneužití podle §187 tr. zákoníku. Zdůraznila, že současně platí, že stav bezbrannosti nelze bez dalšího dovozovat pouze s odkazem na věk oběti, ale je třeba vždy zvažovat okolnosti konkrétního případu. Pro projednávaný případ konstatovala, že s ohledem na věk poškozených a skutečnost, že u poškozených (pozn.: správně jen u poškozené nezletilé AAAAA) byla znaleckým posudkem konstatována posttraumatická stresová porucha způsobená jednáním obviněného, byl stav bezbrannosti přítomen, a byla tak naplněna skutková podstata trestného činu znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku.
8. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného odmítl.
III. Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Dovolání bylo podáno pouze ve prospěch obviněného, podle §265p odst. 3 tr. ř. tedy jeho smrt nepřekáží provedení řízení na podkladě dovolání. Nejvyšší soud však shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
10. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný v dovolání odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
11. Z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestližerozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
12. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Z hlediska napadeného rozsudku a obsahu dovolání obviněného je tak významná otázka, zda jednání obviněného, jak bylo zjištěno a popsáno odvolacím soudem ve výroku o vině pod body a) až c) rozsudku, vykazuje všechny zákonné znaky zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, v bodě a) též podle §185 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, jak je právně kvalifikovaly soud prvního stupně i odvolací soud, nebo zda je třeba na něj nahlížet jako na zločin pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, 2 tr. zákoníku, v bodě a) též podle §187 odst. 3 tr. zákoníku, jak tvrdí obviněný. Správnost právního posouzení tohoto jednání též jako přečinů ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 3 tr. zákoníku dovolatelem zpochybněna nebyla.
13. Nejvyšší soud v dané souvislosti nejprve připomíná, že trestného činu pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí, kdo vykoná soulož s dítětem mladším patnácti let nebo kdo je jiným způsobem pohlavně zneužije, podle odstavce 2 téhož zákonného ustanovení pokud spáchá čin uvedený v odstavci 1 na dítěti mladším patnácti let svěřeném jeho dozoru, zneužívaje jeho závislosti nebo svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti nebo vlivu, podle odstavce 3 téhož zákonného ustanovení se jej dopustí, pokud uvedeným činem způsobí těžkou újmu na zdraví.
14. Trestného činu znásilnění podle §185 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí pachatel, který jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo jenž k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti, podle odstavce 2 písm. a) uvedeného ustanovení zákona spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 souloží nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží, podle odstavce 3 písm. a) téhož ustanovení zákona spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na dítěti mladším patnácti let a podle odstavce 3 písm. c) téhož ustanovení způsobí-li uvedeným činem těžkou újmu na zdraví.
15 . Trestný čin znásilnění je charakterizován dvojím jednáním – jednak násilným jednáním a jednak pohlavním stykem. Objektivní stránka záleží buď v tom, že pachatel násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí jiného k pohlavnímu styku (alinea první), anebo k takovému činu zneužije bezbrannosti jiného (alinea druhá).
16. Stavem bezbrannosti nelze bez dalšího rozumět nedostatek věku poškozené osoby, míněno, že by závěr o naplnění tohoto zákonného znaku byl dán pouhým zjištěním, že oběť trestného činu nedovršila patnáctý rok svého věku. Ostatně takový názor je obecně sdílen, vyjádřila jej již jak dřívější judikatura soudů [konkrétně např. rozhodnutí publikované pod č. 43/1994-II Sb. rozh. tr., podle něhož „za bezbrannost ženy ve smyslu ustanovení §241 odst. 1 tr. zák. lze považovat jen takový její stav, ve kterém není vzhledem k okolnostem činu schopna projevit svou vůli, pokud jde o pohlavní styk s pachatelem, popř. ve kterém není schopna klást odpor jeho jednání. O takový stav nejde u poškozené, která je sice nezletilá, ale natolik fyzicky a duševně vyspělá, že je schopna pochopit jednání pachatele a svůj případný nesouhlas s tímto jednáním dát dostatečně najevo.“], tak i komentář k trestnímu zákoníku (viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. II., §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. str. 1839), podle něhož se za bezbrannost ve smyslu §185 tr. zákoníku považuje takový stav oběti, ve kterém není vzhledem k okolnostem schopna projevit svou vůli, pokud jde o pohlavní styk s pachatelem, popř. ve kterém není schopna klást odpor jeho jednání. Za bezbrannost se však nepovažuje stav poškozené osoby, která je sice nezletilá, ale natolik fyzicky a duševně vyspělá, že je schopna pochopit jednání pachatele a svůj případný nesouhlas s tímto jednáním dát dostatečně zřetelně najevo.
17 . Z uvedeného pak a contrario plyne, že o takový stav (bezbrannosti) jde u nezletilé poškozené osoby, která je natolik fyzicky a duševně nevyspělá, že není schopna pochopit jednání pachatele a svůj případný nesouhlas s tímto jednáním dát dostatečně najevo.
18. K obdobným závěrům již dospěl Nejvyšší soud i ve svých dřívějších rozhodnutích, např. lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1228/2015, v němž tento soud s oporou o dřívější judikaturu uvedl, že „ve stavu bezbrannosti se mimo jiné nacházejí osoby, které vnímají okolní svět, avšak jejich duševní a rozumové schopnosti nejsou na takové úrovni nebo takového stavu, aby si ve své mysli dokázaly situaci, v níž se nacházejí, dostatečně přiléhavě ze všech souvislostí vyhodnotit a přiměřeně, logicky a účinně na ni reagovat. Tak tomu obvykle bývá např. u osob trpících duševní chorobou, pro niž nechápou význam pachatelova jednání, anebo u dětí či osob mentálně zaostalých, které nemají dostatečné znalosti a zkušenosti, aby byly schopny posoudit význam odporu proti vynucovanému pohlavnímu styku (srov. přiměřeně rozhodnutí uveřejněné pod č. 17/1982 Sb. rozh. tr.) apod. V takových případech bezbrannosti se jedná o psychickou bezbrannost, v důsledku níž oběť často nechápe, co se po ní požaduje, resp. co je smyslem jednání pachatele, nebo není způsobilá vůbec domyslet a vyhodnotit důsledky takového jednání atd. Zneužití spočívá v tom, že pachatel o konkrétní skutečnosti ví, a právě tuto skutečnost využije k tomu, aby dosáhl svého cíle. O zneužití bezbrannosti půjde tehdy, je-li oběť bez přičinění pachatele v takovém stavu, ve kterém není vzhledem k okolnostem činu schopna projevit svou vůli, pokud jde o pohlavní styk s pachatelem, popř. ve kterém není schopna klást odpor jeho jednání (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 43/1994-II. Sb. rozh. tr.).“ Ve stejném duchu k posouzení stavu bezbrannosti přistoupil Nejvyšší soud např. i v usnesení ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. 6 Tdo 1179/2017.
19 . Danou problematikou se zabýval také velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu v usnesení ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 15 Tdo 1154/2019, a i podle jeho závěrů obecně platí, že stavem bezbrannosti nelze bez dalšího rozumět nedostatek věku poškozené osoby, nicméně u dítěte velmi útlého věku nelze pochybovat o tom, že jeho psychické a fyzické vlastnosti, schopnosti nejsou na takové úrovni, aby bylo v případě jednání zasahujícího jeho intimní sféru schopno pochopit smysl a podstatu takového jednání a bylo schopno se mu bránit. Jednání pachatele spočívající ve vykonání pohlavního styku na dítěti mladším patnácti let při současném zneužití bezbrannosti této oběti naplňuje znaky trestného činu znásilnění podle §185 tr. zákoníku, a nikoli jen znaky trestného činu pohlavního zneužití podle §187 tr. zákoníku.
20 . V citovaném rozhodnutí se velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu rovněž věnoval odlišení právních kvalifikací trestného činu znásilnění a trestného činu pohlavního zneužití a dospěl k závěru, že pro jejich odlišení je rozhodný nikoli samotný věk oběti, nýbrž zjištění, zda se oběť pachateli podvolila v důsledku bezbrannosti či nikoli. Je-li přítomna in concreto bezbrannost, ať už je jejím důvodem cokoliv, je použitelná výlučně skutková podstata znásilnění základní a podle okolností i kvalifikovaná, neboť z hlediska individuálního objektu tohoto trestného činu tomu jinak být nemůže (právo na svobodné rozhodování o vlastním pohlavním životě). Naopak není-li přítomna in concreto bezbrannost, i když předmětem útoku pachatele je dítě mladší patnácti let (a nejde-li o případ donucení této osoby k pohlavnímu styku násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy), je použitelná výlučně skutková podstata pohlavního zneužití základní a podle okolností i kvalifikovaná, neboť z hlediska individuálního objektu tohoto trestného činu tomu jinak být rovněž nemůže (ochrana dětí mladších patnácti let před předčasnými zkušenostmi s různými formami pohlavního styku, které by mohly narušit jak jejich mravní, tak tělesný vývoj).
21. V případě znásilnění spáchaného zneužitím bezbrannosti dítěte mladšího patnácti let přistupuje k základní skutkové podstatě (§185 odst. 1 tr. zákoníku), jak již naznačeno, navíc okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby (spáchání činu uvedeného v odstavci 1 na dítěti mladším patnácti let), která zakládá důvod pro právní posouzení skutku podle kvalifikované skutkové podstaty §185 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, aniž by byl porušen zákaz dvojího přičítání téže skutečnosti v rovině viny, neboť jeden a tentýž předmět útoku zde vykazuje odlišné skutkové (kvalitativní) charakteristiky (znaky), které je nutno vyjádřit právně kvalifikačně aplikací nejen znaku zneužití bezbrannosti v rámci základní skutkové podstaty, ale i zvlášť přitěžující okolnosti „na dítěti mladším patnácti let“. Skutečnost, že předmětem útoku byla osoba mladší patnácti let, není totéž, co stav bezbrannosti takovéto osoby (který navíc může mít svůj původ v různých příčinách), a tudíž je namístě aplikace kvalifikované skutkové podstaty chránící právě takto charakterizovaný předmět útoku trestného činu znásilnění. Nejedná se tedy o přičítání téhož dvakrát, ale přičítání pokaždé něčeho jiného (nejedná se o stejné okolnosti), byť spojeného s totožným předmětem útoku jako nositelem obou zmíněných charakteristik chráněných jako individuální objekty. Tyto dva aspekty nelze zaměňovat. Nutno mít přitom na zřeteli i skutečnost, že uvedená kvalifikovaná skutková podstata poskytuje zvýšenou ochranu dítěti mladšímu patnácti let bez dalšího. Dlužno pak dodat, že kvalifikovaná skutková podstata, která vychází ze skutkové podstaty základní, tuto dál specifikuje (tj. kvalifikuje) jako typicky trestný čin společensky škodlivější, než je ten, který je kriminalizován skutkovou podstatou základní (viz body 30., 31. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 15 Tdo 1154/2019).
22. Obviněný zpochybnil existenci zákonného znaku „donucení“ jiného k pohlavnímu styku, z čehož vyvozoval, že jeho jednání mělo být právně kvalifikováno jako zločin pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, 2 tr. zákoníku, v bodě a) též podle §187 odst. 3 tr. zákoníku. Z pohledu uvedených východisek je však právní kvalifikace jednání obviněného užitá odvolacím soudem přiléhavá. Z tzv. právní věty výroku o vině rozsudku odvolacího soudu se podává, že podle odvolacího soudu obviněný naplnil znaky zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, v bodě a) též podle §185 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku tím, že zneužitím bezbrannosti donutil jiného k pohlavnímu styku provedenému způsobem srovnatelným se souloží, tohoto jednání se dopustil na dítěti mladším patnácti let a v bodě a) takovým činem způsobil těžkou újmu na zdraví.
23. Skutková část výroku o vině rozsudku odvolacího soudu ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahuje konkrétní skutková zjištění, která naplňují všechny zákonné znaky uvedeného zločinu. Obviněný totiž s nezletilými poškozenými ve věku pěti až osmi let uskutečnil pohlavní styk, a to způsobem srovnatelným se souloží, neboť právě orální styk a tření přirození je nutno takto posoudit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2010, sp. zn. 7 Tdo 841/2010, ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II., §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. str. 1836 a 1841), přičemž využil jejich bezbrannosti založené především na jejich duševní a fyzické nevyspělosti, protože tyto děti nebyly dostatečně seznámené s lidskou sexualitou, s tím, jak společnost nahlíží na lidskou intimitu, s normami, které na takovéto jednání klade společnost a právní řád. V případě skutku pod bodem a) výroku o vině rozsudku odvolacího soudu bylo zjištěno, že v důsledku jednání obviněného došlo u nezletilé poškozené AAAAA ke vzniku syndromu týraného a zneužívaného dítěte s naučenou bezmocí a patologickou deviantní vazbou a ke vzniku poruchy přizpůsobení, která u nezletilé poškozené způsobila nevratné poškození s celoživotními následky, které se projevují v závažném narušení morálního, sexuálního, sociálního a emočního vývoje nezletilé poškozené, s pocity úzkosti, depresemi, poruchami spánku, přičemž tato porucha může v budoucnu nabýt podoby těžké posttraumatické stresové poruchy nebo disharmonického vývoje osobnosti. Za situace, kdy učiněná skutková zjištění nevytvářela pochybnosti o jeho zavinění ve formě přímého úmyslu podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku zahrnujícím všechny rozvedené skutečnosti, bylo třeba uzavřít, že daným skutkem byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Správně bylo jednání obviněného pod bodem a) posouzeno i podle §185 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku; s naplněním zákonného znaku způsobení těžké újmy na zdraví obviněný nepolemizoval a není pochyb ani o potřebném zavinění – vědomé nedbalosti podle §16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jak přiléhavě vyložil soud prvního stupně (bod 339., str. 69).
24. Jednání obviněného tedy naplnilo všechny znaky zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, v bodě a) též podle §185 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, naopak s ohledem na skutečnost, že obviněný zneužil k vykonání pohlavního styku provedenému způsobem srovnatelným se souloží s nezletilými poškozenými jejich bezbrannosti, nemohlo jeho jednání naplnit skutkovou podstatu zločinu pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, 2 tr. zákoníku, v bodě a) též podle §187 odst. 3 tr. zákoníku. Námitka obviněného, že při jakémkoliv náznaku nesouhlasu svého jednání zanechal, a poškozené tudíž k ničemu nenutil, je již z vyložených důvodů lichá (shodně také odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně pod bodem 330, str. 66).
25. Nejvyšší soud proto uzavírá, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. formálně relevantně uplatněnou námitkou obviněného věcně naplněn nebyl, a proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 5. 2020
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu