ECLI:CZ:NS:2020:8.TDO.532.2020.1
sp. zn. 8 Tdo 532/2020-840
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 7. 2020 o dovolání obviněného J. M. , nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2019, sp. zn. 9 To 345/2019, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 1 T 65/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. odmítá .
Odůvodnění:
1. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Vyškově dne 14. 6. 2017 podal na obviněného J. M. (dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) obžalobu pro skutek, v němž byl spatřován přečin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku. Okresní soud ve Vyškově po provedeném dokazování rozsudkem ze dne 25. 7. 2018, č. j. 1 T 65/2017-679, podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obviněného obžaloby, neboť dospěl k závěru, že žalovaný skutek není trestným činem. Podle §229 odst. 3 tr. ř. odkázal poškozenou De Winter Group, s. r. o., IČ: 28301871, se sídlem Masarykovo náměstí 47/33, Vyškov, s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. K odvolání státního zástupce, podanému v neprospěch obviněného, Krajský soud v Brně usnesením ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. 9 To 397/2018, podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu podle §259 odst. 1 tr. ř. vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
2. Okresní soud ve Vyškově tak rozhodoval ve věci podruhé. Rozsudkem ze dne 24. 5. 2019, č. j. 1 T 65/2017-753, uznal obviněného vinným žalovaným skutkem, který kvalifikoval jako přečin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku. Za to mu uložil podle §211 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1, 2 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 18 měsíců, a současně mu uložil povinnost ve zkušební době podle svých sil nahradit způsobenou škodu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu rovněž uložil povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené De Winter Group, s. r. o., IČ: 28301871, se sídlem Masarykovo náměstí 47/33, Vyškov, částku ve výši 500 000 Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21. 11. 2019, sp. zn. 9 To 345/2019, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Odvolací soud takto rozhodl ve veřejném zasedání v nepřítomnosti obviněného, který s tímto procesním postupem zásadně nesouhlasil. Z tohoto důvodu podal k Nejvyššímu soudu dovolání, odůvodněné jeho obhájcem Mgr. Jozefem Z. Trškem, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d) a l) tr. ř., neboť byl přesvědčen, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání.
4. Dovolatel v úvodu svého podání vyjádřil přesvědčení, že mu měla být účast na veřejném zasedání umožněna, neboť se jej chtěl osobně účastnit a aktivně se hájit. Postupem odvolacího soudu byl zkrácen na svých právech podle čl. 40 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1, odst. 3 písm. b), c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Na podporu svých tvrzení navrhl ve smyslu §265r odst. 7 provedení důkazů nezbytných ke spolehlivému rozhodnutí Nejvyššího soudu (ty pak vyjmenoval v rámci jednotlivých pasáží svého mimořádného opravného prostředku).
5. Následně obviněný shrnul podstatné momenty v řízení před odvolacím soudem. Veřejné zasedání bylo nařízeno na den 7. 11. 2019, avšak vyrozumění mu nebylo doručeno řádně ani s dostatečným předstihem, ve své poštovní schránce jej nalezl až dne 5. 11. 2019 ve večerních hodinách. Obratem proto žádal odvolací soud o odročení veřejného zasedání, neboť mu nebyla zachována lhůta ve smyslu §233 odst. 2 tr. ř.; svou žádost odůvodnil rovněž tím, že si potřebuje zajistit obhájce k účasti na veřejném zasedání. Z usnesení odvolacího soudu je podle jeho názoru zřejmé, že odročil veřejné zasedání nikoliv na jeho žádost, ale proto, že u něho neměl vykázáno doručení. Na to jej soud ovšem nijak neupozornil, žádné rozhodnutí o žádosti o odročení mu nedoručil, ani jej jiným způsobem neupozornil, že jeho žádost považoval za nedostatečnou. Měl tak oprávněně za to, že jeho žádosti bylo vyhověno právě z důvodu nedostatku doručení, a také proto, aby mu bylo umožněno zajistit si obhájce.
6. Dovolatel dále uvedl, že po odročení veřejného zasedání si aktivně sháněl obhájce, což se mu vzhledem ke krátkosti času nepodařilo. Oslovil též advokátní kancelář současného obhájce, která nad převzetím jeho právního zastoupení uvažovala, proto dne 19. 11. 2019 u odvolacího soudu telefonicky domlouvala nahlížení do spisu. Referát odvolacího soudu nicméně sdělil, že nahlížení nebude umožněno, neboť je již nařízeno jednání na den 21. 11. 2019. Vzhledem k tomu advokátní kancelář odmítla jeho zastupování a obratem jej telefonicky upozornila o nařízení veřejného zasedání. Zásilka k němu mu však byla vložena do schránky až dne 20. 11. 2019. Veřejného zasedání konaného následující den se však nemohl zúčastnit, proto hned dopoledne soudu doručil žádost o jeho odročení, přičemž výslovně uvedl, že trvá na své účasti u veřejného zasedání a zároveň žádal o odročení s dostatečnou časovou rezervou, aby si mohl zajistit obhájce. Odvolací soud přesto dne 21. 11. 2019 věc projednal a rozhodl bez jeho účasti, ačkoliv na ní výslovně trval a obálkami doložil existenci důvodných pochybností o řádnosti doručování. Dovolatel vedle toho ve svém podání zdůraznil, že důvodem jeho neúčasti byly rovněž vážné zdravotní problémy (silné křeče související s pupeční kýlou, příp. zánětem žaludeční stěny), což přislíbil dodatečně doložit lékařskou zprávou.
7. Další část svého podání obviněný věnoval neúčinnému doručování. Především připomněl povinnost soudu vyrozumět jej o konání veřejného zasedání alespoň s pětidenním předstihem (§233 odst. 2 tr. ř.). Dále vyzdvihl možnost soudu zakotvenou v §64 odst. 1 písm. c) tr. ř. stanovit doručení do vlastních rukou i u jiné písemnosti než těch vyjmenovaných pod písm. a) tohoto ustanovení s tím, že u obou zásilek tak soud v této věci učinil použitím obálek typu III. S odkazem na §50 odst. 1 o. s. ř. zmínil povinnost poštovního doručovatele vyznačit datum vhození na doručence a na písemnosti, jejíž nesplnění má za následek neúčinnost doručení. Podle jeho názoru lze dovodit, že povinnost vyplnění data jak na doručence, která se vrací odesílateli, tak na písemnosti má zabránit následnému účelovému vyplnění data ze strany jakékoliv osoby (např. samotného doručovatele, který chce zastřít svůj předchozí nedůsledný postup při doručování). V daném případě poštovní doručovatel nevyznačil na obálkách písemností adresovaných dovolateli žádné údaje o průběhu doručování a je rozumně pravděpodobné, že pochybil a vyrozumění o veřejném zasedání skutečně doručil pozdě, a nikoliv v době, kterou uvedl soudu na zpětném lístku.
8. V závěrečné pasáži svého podání obviněný konstatoval, že jeho právo zúčastnit se řízení před soudem osobně a být slyšen je základním prvkem práva na spravedlivý proces. Slyšení se přitom nerozumí pouze výslech, ale také možnost uplatňování námitek, argumentů, vyjádření se, příp. vyvrácení určitých skutečností i přednesení závěrečného návrhu. K uplatnění těchto práv mu měl odvolací soud vytvořit prostor, zejména za situace, kdy na své účasti při veřejném zasedání trval. Připomněl, že v odvolacím řízení chtěl uplatnit důkazy, které mohly odůvodnit jiné rozhodnutí ve věci. Tyto měl dosud v držení jeho bývalý právní zástupce (jenž propadl alkoholu a dlouho se mu nedařilo jej kontaktovat) a měly prokazovat, že poškozená obchodní společnost byla informována o jeho závazcích. Postupem soudu bylo proto porušeno jeho právo na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a právo na přítomnost při projednání jeho věci čl. podle 38 odst. 2 téhož předpisu.
9. Vzhledem k uvedenému dovolatel v závěru svého podání navrhl ve smyslu §265k odst. 1 tr. ř. a §265 l odst. 1 tr. ř., aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
10. Opis dovolání obviněného doručil soud prvního stupně Nejvyššímu státnímu zastupitelství. Státní zástupce zde činný Nejvyššímu soudu sdělil, že nevyužívá oprávnění ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. a k podanému dovolání se nevyjádří. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud učinil své rozhodnutí v neveřejném zasedání.
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné. Bylo učiněno osobou oprávněnou, tedy obviněným prostřednictvím obhájce, jak ukládá §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., a to v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném podle §265e odst. 1, 2 tr. ř. Splňuje také obsahové náležitosti předepsané v §265f odst. 1 tr. ř.
12. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., posoudil Nejvyšší soud dále otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
13. Nejprve obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , který je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (druhá alternativa). Z formulace v podaném dovolání je patrné, že obviněný využil právě zmíněné druhé varianty, jeho konkrétní námitky však nemohou příslušný dovolací důvod ani v jedné jeho alternativě naplnit. Zvolená druhá varianta se totiž vztahuje pouze na případy, kdy k pochybení zakládajícímu některý z dalších dovolacích důvodů dojde v té fázi řízení, která řízení o řádném opravném prostředku předcházela – nikoliv tedy v samotném řízení o odvolání, jehož zákonnost obviněný v této věci zpochybňoval. Lze doplnit, že na posuzovaný případ není aplikovatelná ani výše citovaná varianta prvá, která se dotýká pouze rozhodnutí odvolacího soudu učiněná bez věcného přezkumu rozhodnutí napadeného řádným opravným prostředkem (tj. nepostupuje-li soud podle §254 tr. ř. nebo §147 tr. ř.), k čemuž v této trestní věci nedošlo.
14. Obviněný dále zvolil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. , jenž je dán, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání . Citované ustanovení dopadá na situace, kdy došlo ke zkrácení práva obviněného na to, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům, a tímto postupem bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Zmíněný dovolací důvod však nelze aplikovat na jakýkoli případ konání hlavního líčení nebo veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného. Může být uplatněn pouze za situace, kdy soudy konají hlavní líčení či veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti, a činí tak v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu jej nelze bez osobní účasti obviněného konat.
15. Argumentace obviněného, která je zaměřena na nezákonné konání veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti, zákonný rámec ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. v celé šíři naplňuje. Nejvyšší soud tedy po věcné stránce zhodnotil uplatněné dovolací námitky, dospěl ovšem k závěru, že jsou zjevně neopodstatněné, a naopak že Krajský soud v Brně postupoval v souladu se zákonem i principy spravedlivého procesu.
16. Genezi věci popsal (ze svého pohledu) již dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku (srov. odstavce 5. a 6. tohoto usnesení). Jím uváděný sled podstatných momentů je ovšem nutno doplnit o další neméně významné skutečnosti. Podle referátu k nařízení veřejného zasedání a doručenek založených v příslušném spisovém materiálu bylo obviněnému první vyrozumění o veřejném zasedání (které se mělo konat dne 7. 11. 2019) zasláno na adresu, kterou uvedl pro účely doručování (tj. XY – srov. č. l. 55 a 783 p. v. spisu), a vhozeno do poštovní schránky již dne 29. 10. 2019 (srov. č. l. 782 spisu), zatímco druhé vyrozumění o veřejném zasedání (jež bylo nařízeno na den 21. 11. 2019) mu bylo zasláno na stejnou adresu a vhozeno do jeho poštovní schránky dne 11. 11. 2019 (srov. č. l. 799 spisu). Dovolatel ovšem tvrdil, že prvou zásilku nalezl až dne 5. 11. 2019 (č. l. 794 spisu) a druhou pak dne 20. 11. 2019 (č. l. 805 spisu), to vše prý přesto, že svou poštovní schránku pravidelně kontroloval. Na základě toho v obou případech žádal odvolací soud o odročení veřejného zasedání. Odvolací soud mu napoprvé vyhověl, zejména proto, že v dané době (tj. dne 7. 11. 2019) ještě neměl vykázáno doručení. Při dalším veřejném zasedání (konaném dne 21. 11. 2019) však již měl z korespondence obviněného ze dne 20. 11. 2019 doloženo, že byl o termínu veřejného zasedání vyrozuměn, proto jeho další žádost o odročení již jednou odročeného veřejného zasedání neakceptoval a rozhodl o jeho konání v jeho nepřítomnosti. Tento postup odvolací soud odůvodnil poukazem na dlouhodobé obstrukční jednání obviněného, který se i v přípravném řízení – stejně jako v průběhu celého hlavního líčení – „ za každou cenu snažil vyhnout úkonům trestního řízení a trestní řízení rozmělnit a oddálit “.
17. Trestní řád upravuje doručování pro účely trestního řízení pouze zčásti s tím, že dále v §63 odst. 1 tr. ř. odkazuje na předpisy platné pro doručování v občanském soudním řízení. V konkrétním případě je třeba aplikovat §50 odst. 1 o. s. ř., podle kterého nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky; písemnost se považuje za doručenou vhozením do schránky, datum vhození vyznačí doručující orgán na doručence a na písemnosti . Z citovaného zákonného ustanovení je tedy zřejmé, že za den doručení první zásilky je třeba považovat datum 29. 10. 2019, dnem doručení druhé z nich pak datum 11. 11. 2019. V tomto ohledu pak není nikterak relevantní (a to ani ve vztahu k zachování zákonné pětidenní lhůty na přípravu k veřejnému zasedání podle §233 odst. 2 tr. ř.), kdy jejich adresát (obviněný) nalezl tyto dopisy ve své poštovní schránce.
18. Namítal-li dovolatel ve svém podání neúčinnost doručování, jelikož poštovní doručovatel vyznačil datum vhození písemnosti do schránky pouze na doručence, a nikoliv také na písemnosti samé, je potřeba uvést, že tato skutečnost podle občanského soudního řádu automaticky nezakládá neúčinnost takového doručení – o tom totiž musí ve smyslu §50d odst. 1. o. s. ř. teprve rozhodnout odesílající soud na návrh účastníka nebo jeho zástupce. To ovšem Krajský soud v Brně v posuzované věci neučinil a evidentně ani zmíněnou záležitost k návrhu dovolatele neprojednával. Lze sice připustit, že poskytovatel poštovních služeb ne zcela respektoval požadavky §50 odst. 1 o. s. ř., ovšem (jak bude pojednáno níže) v tomto konkrétním případě nehraje dané pochybení žádnou roli. Totéž lze říci o zajímavé teorii obhajoby o účelovém vyplnění nesprávného – dřívějšího – data na doručence ze strany poštovní doručovatelky v její snaze zastřít svůj vlastní nedůsledný postup při doručování (dokonce hned dvakrát po sobě!), kterou navíc Nejvyšší soud nemá možnost jakkoliv prověřit. Poukazoval-li obviněný na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 5. 2014, sp. zn. 1 VSOL 94/2014-A-32, nejedná se v prvé řadě o rozhodnutí, kterým by byl Nejvyšší soud v tomto dovolacím řízení vázán, především jde ale o skutkově zcela odlišný případ (týkající se zachování lhůty k podání odvolání v insolvenčním řízení), který není vůbec aplikovatelný na tuto trestní věc.
19. Z hlediska zákonné pětidenní lhůty na přípravu podle §233 odst. 2 tr. ř. je zcela klíčové, že první veřejné zasedání bylo k žádosti dovolatele odročeno, a zároveň, že o jeho konání se měl podle jeho vlastních slov dozvědět dne 5. 11. 2019. I pokud by posledně uvedené tvrzení bylo pravdivé, bylo by nezpochybnitelným faktem, že obviněný od této chvíle věděl o záměru odvolacího soudu konat veřejné zasedání v jeho věci, což jej mělo vést k neprodlenému započetí s přípravami na něj, oslovení nového obhájce atd. V uvedeném směru lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 8. 2001, sp. zn. 11 Tz 179/2001, publikované pod č. 35/2002 Sb. rozh. tr., které výslovně uvádí, že „ pětidenní lhůta k přípravě na veřejné zasedání stanovená pro doručování předvolání, resp. vyrozumění o tomto zasedání se nevztahuje na jejich přípravu k odročenému veřejnému zasedání “. Výjimku z citovaného pravidla lze uplatnit pouze v případě zásadní změny projednávaných otázek, což ale v posuzovaném případě nenastalo. To znamená, že i kdyby se obviněný (z důvodu namítaného „spiknutí“ nedůsledné poštovní doručovatelky) skutečně dozvěděl o konání odročeného veřejného zasedání teprve dne 20. 11. 2019, stále by u něho byla zachována lhůta na přípravu k veřejnému zasedání podle §233 odst. 2 tr. ř., neboť ode dne 5. 11. 2019 věděl, že se veřejné zasedání o jeho odvolání bude konat, a měl tak více než dva týdny na přípravu své obhajoby.
20. Dovolatel rovněž argumentoval tím, že veřejného zasedání se nemohl zúčastnit ze zdravotních důvodů, neboť v den jeho konání jej postihly náhlé a velmi silné křeče. Za tímto účelem přislíbil ve svém podání poskytnout Nejvyššímu soudu svou zdravotní dokumentaci (kterou nebyl schopen zajistit v době podání dovolání vzhledem k tehdy vládou vyhlášenému nouzovému stavu). Nic takového ovšem neučinil, Nejvyššímu soudu žádnou lékařskou zprávu nezaslal, a jak předseda senátu 8 Tdo telefonickým dotazem na trestní kancelář Okresního soudu ve Vyškově zjistil, žádnou dokumentaci o svém zdravotním stavu nezaslal do dne 29. 7. 2020 ani tomuto soudu. Jeho tvrzení je tak nutno brát jako neprokázané a není možno k němu přihlížet.
21. V této souvislosti rovněž nelze nezmínit, kolik zvláštních náhod znemožnilo dovolateli zúčastnit se veřejného zasedání před odvolacím soudem, byť o to měl – podle vlastních slov – tak vážný zájem. Kromě výše zmiňovaného opakovaného pozdního doručování a zastírání tohoto faktu nepravdivým vyplněním doručenky, ještě údajné a nedoložené zdravotní obtíže v tu nejméně vhodnou dobu.
22. V neposlední řadě nelze akceptovat ani dovolatelem implicitně vyřčenou výtku, že si z důvodu nesprávného postupu odvolacího soudu nemohl včas zajistit obhájce. Ze spisového materiálu totiž plyne, že k ukončení jeho původní zastoupení obhájcem Mgr. Radkem Vondráčkem došlo bezprostředně po skončení hlavního líčení (tj. po dni 24. 5. 2019), přičemž obviněný již ve svém odvolání ze dne 5. 8. 2019 oznámil, že si nového obhájce zvolí v nejbližších dnech. Proč tak do konání veřejného zasedání před odvolacím soudem neučinil, není pro posouzení věci rozhodné, podstatné je pouze to, že na zvolení nového obhájce měl do počátku listopadu 2019 více než 5 měsíců, a že se v dané věci o případ nutné obhajoby ve smyslu §36 tr. ř. nejednalo.
23. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť shledal, že je zjevně neopodstatněné. Učinil tak ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 7. 2020
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu