ECLI:CZ:NS:2020:8.TVO.6.2020.1
sp. zn. 8 Tvo 6/2020-1885
USNESENÍ
Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 4. 2020 o stížnosti obviněné mladistvé AAAAA (pseudonym) , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu vazby ve Věznici Plzeň, proti usnesení Vrchního soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 1 Ntm 2/2020, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni, soudu pro mládež, pod sp. zn. 2 Tm 8/2019, takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost mladistvé AAAAA zamítá .
Odůvodnění:
1. Usnesením soudce Vrchního soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 1 Ntm 2/2020, bylo na návrh předsedy senátu Krajského soudu v Plzni, soudu pro mládež, rozhodnuto tak, že podle §47 odst. 1, 3 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. s. m.“), se vazba mladistvé AAAAA prodlužuje o šest měsíců, tj. do 11. 9. 2020.
Proti tomuto usnesení podala mladistvá prostřednictvím své obhájkyně stížnost, v níž uvedla, že pro prodloužení vazby musí být současně splněny dvě podmínky (srov. §47 odst. 1 z. s. m.) – že nebylo možno pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání ve lhůtě skončit a že propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. Podle ní se soud k první podmínce nevyjádřil, přičemž pokud jde o druhou podmínku, útěky z výchovných zařízení nelze zaměňovat za vyhýbání se trestnímu řízení ve smyslu §67 písm. a) tr. ř. Mladistvá neutekla proto, aby se vyhýbala trestnímu řízení, nýbrž proto, že chtěla domů, k příbuzným. Navíc v době útěků jí bylo pouhých 15, 16 let, tudíž od té doby došlo k vývoji osobnosti, který by měl být zohledněn. Nelze rovněž přehlédnout, že vzetím do vazby, resp. jejím neodůvodněným a nepřiměřeným prodlužováním, je mladistvé znemožněno studium. Uzavřela, že jak uváděla při vazebních zasedáních, vazba ji dostatečně poučila, aby z Výchovného ústavu v Počátkách, který by jí mohl zajistit odpovídající dohled, již neutíkala. Protože je toho mínění, že se Vrchní soud v Praze nezabýval principy zdrženlivosti, proporcionality, fakultativnosti a subsidiarity, navrhla, aby Nejvyšší soud jeho stížností napadené usnesení zrušil a rozhodl tak, že se návrh předsedy senátu Krajského soudu v Plzni, soudu pro mládež, na prodloužení vazby zamítá.
3. Z podnětu stížnosti mladistvé Nejvyšší soud, soud pro mládež (dále jen „Nejvyšší soud“), podle §147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení, proti němuž mohla stěžovatelka podat stížnost, a řízení předcházející napadenému usnesení a dospěl k závěru, že stížnost mladistvé není důvodná.
4. Z obsahu spisového materiálu se podává, že státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni podal dne 30. 12. 2019 Krajskému soudu v Plzni obžalobu na mladistvé AAAAA a BBBBB (pseudonym). Mladistvé AAAAA je v ní kladeno za vinu spáchání provinění obchodování s lidmi podle §168 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
5. Uvedeného provinění se měla podle obžaloby dopustit tím, že v přesně nezjištěných dnech v období od 10. 7. 2018 do 17. 7. 2018 sama s tehdy trestně neodpovědnou osobou mladší patnácti let BBBBB a v období od 26. 8. 2018 do 10. 9. 2018 společně s mladistvou BBBBB v Aši, okres Cheb, a ve Studánce u Aše, okres Cheb, přemluvily poškozenou nezletilou CCCCC (pseudonym), nar. XY, jejíž věk jim byl znám na základě společného pobytu ve Výchovném ústavu v Počátkách, okres Pelhřimov, aby poskytla sexuální služby neznámým mužům za úplatu, následně v přesně nezjištěném počtu případů na různých místech v okolí města Aš, okres Cheb, a ve Spolkové republice Německo nezletilá CCCCC vykonala s I. K., nar. XY, a dalšími přesně neustanovenými muži žijícími v Německu pohlavní styky ve formě soulože a dalších sexuálních praktik, kdy poskytnutí těchto sexuálních služeb za úplatu s nimi předem ml. BBBBB a ml. AAAAA domluvily prostřednictvím sociální sítě Facebook, za pohlavní styk s CCCCC pak mladistvé BBBBB a AAAAA od těchto mužů obdržely peněžní prostředky v jednotlivých částkách ve výši vždy po cca 100 €, kdy polovinu z takto získaných peněz si mladistvé BBBBB a AAAAA ponechaly pro svoji potřebu.
6. Mladistvá AAAAA je ve vazbě. Do vazby byla vzata usnesením Okresního soudu v Chebu, soudu pro mládež, ze dne 13. 9. 2019, sp. zn. 18 Ntm 6001/2019, z důvodů uvedených v §67 písm. a), b), c) tr. ř. Vazba byla započtena ode dne 11. 9. 2019 od 13:50 hodin, tj. od zadržení mladistvé (č. listu 161). Proti tomuto rozhodnutí podala mladistvá stížnost, která však byla usnesením Krajského soudu v Plzni, soudu pro mládež, ze dne 9. 10. 2019, sp. zn. 36 Tmo 5/2019, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta. Usnesením Okresního soudu v Chebu ze dne 4. 12. 2019, sp. zn. 18 Ntm 8001/2019, byla podle §71a tr. ř. zamítnuta žádost mladistvé o propuštění z vazby na svobodu, neboť nadále trvaly vazební důvody podle §67 písm. a), c) tr. ř. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 1. 2020, sp. zn. 2 Tm 8/2019, jeho výrokem II., bylo podle §72 odst. 3 tr. ř., §48 z. s. m. rozhodnuto, že se mladistvá nadále ponechává ve vazbě z důvodů uvedených v §67 písm. a) c) tr. ř.
7. Dne 17. 2. 2020 byl Vrchnímu soudu v Praze jako soudu pro mládež předložen návrh předsedy senátu Krajského soudu v Plzni, soudu pro mládež, na prodloužení lhůty vazby mladistvé o dalších šest měsíců, tj. do 11. 9. 2020.
8. Rozhodl-li napadeným usnesením soudce Vrchního soudu v Praze jako soudu pro mládež (nadále „vrchní soud“) o tomto návrhu tak, že mu zcela vyhověl a podle §47 odst. 1, 3 z. s. m. prodloužil vazbu mladistvé do 11. 9. 2020, nepochybil a své rozhodnutí přesvědčivě zdůvodnil. Podle §47 odst. 1 z. s. m. vazba v řízení ve věcech mladistvých nesmí trvat déle než dva měsíce, a jde-li o zvlášť závažné provinění, nesmí trvat déle než šest měsíců. Po uplynutí této doby může být vazba výjimečně prodloužena až o další dva měsíce a v řízení o zvlášť závažném provinění, jímž provinění obchodování s lidmi podle §168 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku je, až o dalších šest měsíců, pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. K takovému prodloužení může dojít pouze jednou v přípravném řízení a jednou v řízení před soudem pro mládež. Podle §47 odst. 3 označeného zákona o prodloužení vazby v řízení před soudem rozhoduje soudce soudu pro mládež nadřízeného soudu pro mládež, který je příslušný věc projednat nebo který věc již projednává. Návrh na prodloužení lhůty vazby je povinen předseda senátu doručit nadřízenému soudu pro mládež nejpozději 15 dnů před skončením lhůty.
9. Předpoklady pro prodloužení vazby mladistvé byly splněny po stránce formální i věcné. Z odůvodnění napadeného usnesení se podává, že se vrchní soud ztotožnil s návrhem předsedy senátu krajského soudu na prodloužení vazby mladistvé a rozvedl okolnosti, které jsou relevantní jak z pohledu trvání vazebních důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. ř., tak i rozhodnutí o prodloužení vazby.
10. Vrchní soud po připomenutí dosavadních výsledků trestního řízení konstatoval, že důvody vazby podle 67 písm. a) a c) tr. ř., které byly u mladistvé shledány již při jejím vzetí do vazby a dále pak i v průběhu celého řízení proti ní dosud vedeného, trvaly i v době rozhodování o prodloužení vazby. Důvodnost obavy z chování mladistvé způsobem uvedeným v ustanovení 67 písm. a) tr. ř., tj. že se bude v případě propuštění na svobodu trestnímu stíhání, které dosud nebylo skončeno, vyhýbat tím, že se bude skrývat, byla podle něj založena především na skutečnosti, že v minulosti byla u mladistvé neúspěšně realizována soudem nařízená ústavní výchova, z níž opakovaně utíkala a zdržovala se na různých místech. Poukázal na zprávu posledního výchovného zařízení, v němž byla umístěna, tj. Výchovného ústavu v Počátkách, z níž vyplynulo, že v tomto zařízení byla mladistvá umístěna ode dne 29. 6. 2018, ovšem pouze administrativně, neboť byla vedena na útěku z předchozího zařízení. Do výchovného ústavu byla přivezena dne 17. 7. 2018, přičemž dne 11. 8. 2018 se dopustila dalšího útěku, který trval do 12. 12. 2018. Od 31. 12. 2018 byla opět na útěku, ten skončil jejím zadržením dne 11. 9. 2019 na základě příkazu k zadržení. Skutečnost, že je notorickou útěkářkou, za situace, kdy jí hrozí uložení citelného trestního opatření odnětí svobody (ohrožena je sazbou trestu odnětí svobody na jeden rok až pět let), obavu z jejího chování způsobem předvídaným v ustanovení 67 písm. a) tr. ř. nepochybně odůvodňuje.
11. Podle vrchního soudu nelze pominout, že z obsahu spisu, konkrétně ze zpráv OSPOD Magistrátu města Karviná a Výchovného ústavu v Počátkách a dále zejména i ze znaleckého posudku z obou zdravotnictví, odvětví dětská psychiatrie a psychologie, vyplývá, že trestná činnost, pro niž je mladistvá stíhána, pro ni zřejmě představovala zdroj finančních prostředků pro uspokojování nejen životních potřeb, ale i pro nákup drog. Podle znalců, kteří zpracovali uvedený znalecký posudek, pokud se mladistvá stíhaného jednání dopustila, byla motivována finančním ziskem, přitom je pravidelnou uživatelkou marihuany, alkoholu a velmi pravděpodobné i občasným uživatelem pervitinu. Prognóza jejího dalšího vývoje z hlediska možného páchání trestné činnosti je významně nepříznivá, neboť má dlouhodobé problémy s chováním, ke změně chování není motivována, nemá žádnou reálnou představu dalšího fungování v souladu se společenskými normami a pravidly a po propuštění je vysoce pravděpodobný návrat k předchozímu stylu života, chybí jí jiná alternativa, je u ní absence viny, neschopnost poučit se z trestu, nízká vzdělanost a nefunkční rodinné zázemí. Veškerá dosavadní výchovná opatření selhala, pohybuje se ve společnosti rizikových osob, přitom páchání trestné činnosti bere jako nejjednodušší a zcela legitimní způsob obživy. Podle znalců v budoucnosti bude velmi pravděpodobně docházet k pokračování páchání trestné činnosti. Obavu z chování mladistvé způsobem uvedeným v §67 písm. c) tr. ř., tj. že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhána, tedy podle vrchního soudu odůvodňuje především dosavadní způsob života mladistvé a nedostatek jiné alternativy způsobu života v případě propuštění z vazby na svobodu, pro niž ani nemá vytvořeny podmínky.
12. Vrchní soud připustil, že vazba mladistvého je mimořádným zajišťovacím prostředkem za situace, kdy účelu vazby nelze dosáhnout jinak (§46 odst. 1 z. s. m.), nicméně naznal, že v případě mladistvé je závěr o nezbytnosti vazby zcela namístě. Poznamenal, že z obsahu spisu vyplynulo, že otázka náhrady vazby jiným opatřením (§49 z. s. m.) byla v průběhu řízení již zkoumána, přičemž bylo zjištěno, že u mladistvé nepřicházela v úvahu. S tím se vrchní soud ztotožnil a uvedl, že svěření do péče rodičů (§50 z. s. m.), u nichž mladistvá žila před svým umístěním ve výchovných zařízeních, je vyloučeno, neboť právě problémy v tomto prostředí, které bylo vyhodnoceno jako zcela nevhodné (mimo jiné i pro zneužívání návykových látek), byly důvodem pro její umístění do ústavní péče. Jiná důvěryhodná osoba, resp. osoby, do jejichž péče by mohla být mladistvá svěřena, nejsou známy. Mladistvou nelze umístit ani v některém z výchovných zařízení pro mládež, neboť ta nejsou způsobilá útěkům mladistvé ani opakování trestné činnosti z její strany zabránit. Vzhledem k charakteristice osobnosti mladistvé nelze její vazbu nahradit ani jejím písemným slibem a za dostatečnou náhradu za vazební důvod u ní daný s ohledem na povahu a prostředky, jaké má k dispozici, nelze považovat ani dohled probačního úředníka.
13. Doplnil, že v řízení přípravném, ani v řízení před krajským soudem nezjistil žádné nedůvodné průtahy. Krajský soud nařídil hlavní líčení ve věci obžaloby podané na mladistvou a spoluobviněnou mladistvou v podstatě bezprostředně (8. 1. 2020) po podání obžaloby (30. 12. 2019), a to na termíny, které jsou nepochybně nezbytné nejen k prostudování spisu a přípravě hlavního líčení, ale i k potřebě rozhodnout o vazbě obou mladistvých, na které byla obžaloba podána.
14. Vrchní soud uzavřel, že vazební lhůta končí mladistvé dne 11. 3. 2020, tudíž je zřejmé, že její trestní stíhání nebude možno v této vazební lhůtě ze závažných důvodů tak, jak vyžaduje ustanovení §47 odst. 1 z. s. m., skončit. S ohledem na skutečnosti, které odůvodňují existenci zjištěných vazebních důvodů, je zjevné, že propuštěním mladistvé na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení, jak to požaduje ustanovení §47 odst. 1 z. s. m. Tento účel vyplývá i z §1 odst. 1 tr. ř. a §1 odst. 2 z. s. m. Prodloužení vazby o šest měsíců, tj. do 11. 9. 2020, považoval za odůvodněné nutností vytvořit dostatečný časový prostor pro provedení nejen řízení před krajským soudem jako soudem prvního stupně, ale i pro provedení případného odvolacího řízení, za situace, kdy další opětovné prodloužení vazby mladistvé s ohledem na ustanovení §47 odst. 2 z. s. m. již nepřichází v úvahu. Podotkl, že doba prodloužení vazby byla stanovena jako nejvyšší možná, čímž samozřejmě není vyloučeno, aby v závislosti na dalším postupu v dané věci, v níž jsou soudy povinny vzhledem k tomu, že jde o věc mladistvých, postupovat s co největším urychlením, vazba mladistvé skončila ještě před tímto datem.
15. Nejvyšší soud se shora rozvedenými závěry souhlasí a má je za správné, podložené obsahem spisového materiálu. Není sporu o tom, že o vině mladistvé může být spolehlivě rozhodnuto až po provedení a řádném vyhodnocení všech důkazů. Z dosavadního průběhu trestního řízení však neplyne žádná okolnost, která by trestní stíhání pro provinění obchodování s lidmi podle §168 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, zjevně zpochybňovala, o čemž svědčí i podaná obžaloba.
16. Z hlediska existence vazebního důvodu podle §67 písm. a) tr. ř. je významnou okolností, že v minulosti byla u mladistvé neúspěšně realizována soudem nařízená ústavní výchova, z níž opakovaně utíkala a zdržovala se na různých místech. Fakt, že je mladistvá notorickou útěkářkou, i podle názoru Nejvyššího soudu obavu z jejího chování způsobem předvídaným v ustanovení 67 písm. a) tr. ř. nepochybně odůvodňuje v situaci, kdy jí hrozí uložení citelného trestního opatření odnětí svobody, kdy je ohrožena sazbou trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku až pěti let. Podle zprávy OSPOD ze dne 26. 2. 2020 mladistvá utíkala ze zařízení, kde byla vykonávána její ústavní výchova, průběžně od roku 2016. Její rodiče, k nimž má pozitivní vztah a kteří ji vždy podporovali v jejím nevhodném chování, neměli stálé zázemí a stěhovali se z města do města (č. listu 1830). Jestliže má tedy mladistvá sklony k útěkům a opakovaně utíká ze zařízení, která ji poskytují zázemí a nahrazují jí rodinné prostředí, a to údajně z důvodu, že se chce vidět se svým příbuzenstvem, je vysoce pravděpodobné, že bude volit únik a skrývání se v situaci, kdy je ohrožena přísným trestním opatřením. Z hlediska existence vazebního důvodu podle §67 písm. c) tr. ř. je podstatnou skutečností, že trestná činnost, pro kterou je mladistvá stíhána, pro ni zjevně představovala zdroj finančních prostředků, jež byly určeny i pro nákup drog mladistvou užívaných, a že s ohledem na závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie (č. listu 1155–1187), podporované zprávami OSPOD (č. listu 1656, 1657, 1830) a Výchovného ústavu v Počátkách (č. listu 1651), je evidentní, že mladistvá tíhne k páchání trestné činnosti a považuje ji za snadný a zcela legitimní způsob obživy. Podle posudku se mladistvá chová svévolně, bez respektu k sociálním normám a pravidlům, inklinuje k závadovému životnímu stylu, není motivovaná ke změně, zohledňuje pouze své aktuální potřeby (např. potřebu zisku), nikoliv dlouhodobější důsledky svých činů. Své jednání bagatelizuje, lituje pouze sama sebe, nemá žádnou reálnou představu dalšího fungování v souladu se společenskými normami a pravidly a po propuštění je vysoce pravděpodobný návrat k původnímu stylu života, prognóza resocializace je negativní, neboť mladistvá není schopna poučit se z trestu. Vzhledem k nastíněným skutečnostem Nejvyšší soud nesdílí přesvědčení mladistvé o tom, že by jí Výchovný ústav v Počátkách zajistil odpovídající dohled. Z provedeného dokazování vyplynulo, že mladistvá trpí nedostatkem sebereflexe a schopnosti poučit se ze svého závadového jednání a že prakticky není způsobilá fungovat v souladu se společenskými normami a pravidly. Jestliže na ni neměl označený výchovný ústav pozitivní vliv v době, kdy v něm pobývala, neexistuje žádná záruka, že by jej měl ve fázi probíhajícího trestního stíhání.
17. Nejvyšší soud uzavírá, že deklaroval-li vrchní soud existenci označených vazebních důvodů, nepochybil, vyvodil-li, že jsou splněny podmínky pro prodloužení vazby podle §47 odst. 1 z. s. m. Vrchní soud vyložil, proč podle něj nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání ve lhůtě uvedené v §47 odst. 1 citovaného zákona skončit a proč propuštěním mladistvé na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání, přičemž Nejvyšší soud se s jeho argumentací ztotožňuje. Splněny byly i předpoklady pro to, aby lhůta vazby mladistvé byla prodloužena o dalších šest měsíců, tj. o maximální možnou dobu, do 11. 9. 2020. Vrchní soud rozumně uvážil, že je nutno vytvořit dostatečný časový prostor pro provedení nejen řízení před krajským soudem jako soudem prvního stupně, ale i pro provedení případného odvolacího řízení, a to za situace, kdy další opětovné prodloužení vazby mladistvé není s ohledem na ustanovení §47 odst. 2 z. s. m. již možné. To platí zvláště za situace, kdy hlavní líčení původně nařízené na dny 30.–31. 3. a 1.–2. 4. 2020 bylo odvoláno „vzhledem k prodloužení krizových opatření usnesením vlády České republiky“ a termín jeho konání stanoven na 27.–30. 4. 2020.
18. Nejvyšší soud proto stížnost mladistvé podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 14. 4. 2020
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu