ECLI:CZ:NS:2020:8.TZ.34.2020.1
sp. zn. 8 Tz 34/2020-889
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 11. 11. 2020 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Kůrkové a soudců JUDr. Milady Šámalové a JUDr. Jana Bláhy stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněných A. G. , nar. XY v XY, bytem XY, D. M. , nar. XY v XY, bytem XY, J. M. , nar. XY v XY, bytem XY, a A. H. , nar. XY v XY, bytem XY, proti trestnímu příkazu Okresního soudu v České Lípě ze dne 3. 12. 2019, č. j. 18 T 23/2019-774, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje , že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v České Lípě ze dne 3. 12. 2019, č. j. 18 T 23/2019-774, byl porušen zákon v ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněných A. G., D. M., J. M. a A. H.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se napadený trestní příkaz zrušuje v celém rozsahu. Zrušují se také všechna další rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v České Lípě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Trestním příkazem Okresního soudu v České Lípě ze dne 3. 12. 2019, č. j. 18 T 23/2019-774, byl obviněný A. G. za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a sbíhající se přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 2 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, jimž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v České Lípě ze dne 2. 9. 2019, č. j. 3 T 132/2019-109, odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku s přihlédnutím k §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 36 měsíců.
2. Tímtéž trestním příkazem byl obviněný D. M. za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a sbíhající se přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 2 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, jimž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v České Lípě ze dne 2. 9. 2019, č. j. 3 T 132/2019-109, odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku s přihlédnutím k §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. k souhrnnému trestu v trvání 24 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 36 měsíců.
3. Stížností pro porušení zákona napadeným trestním příkazem byl obviněný J. M. za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku s přihlédnutím k §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců.
4. Konečně stejným trestním příkazem byl obviněný A. H. za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a sbíhající se přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 2 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v České Lípě ze dne 2. 9. 2019, č. j. 3 T 132/2019-109, a dále za sbíhající se přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 2 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v České Lípě ze dne 1. 7. 2019, č. j. 33 T 96/2019-42, odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku s přihlédnutím k §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 36 měsíců. Rovněž mu byl podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku s přihlédnutím k §314e odst. 2 písm. d) tr. ř. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na 18 měsíců.
5. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byly současně zrušeny výroky o trestech týkající se obviněných z trestního příkazu Okresního soudu v České Lípě ze dne 2. 9. 2019, č. j. 3 T 132/2019-109, a trestního příkazu Okresního soudu v České Lípě ze dne 1. 7. 2019, č. j. 33 T 96/2019-42, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
6. V dalším bylo rozhodnuto o povinnosti obviněných nahradit škodu poškozeným, kteří jsou ve výroku trestního příkazu specifikováni.
7. Žádná z oprávněných osob proti označenému trestnímu příkazu nepodala odpor, a ten tak ve všech výrocích nabyl právní moci ohledně obviněného A. G. dne 21. 12. 2019, obviněného D. M. dne 23. 12. 2019, obviněného J. M. dne 11. 12. 2019 a obviněného A. H. dne 14. 1. 2020.
II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
8. Proti trestnímu příkazu Okresního soudu v České Lípě ze dne 3. 12. 2019, č. j. 18 T 23/2019-774, podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněných A. G., D. M., J. M. a A. H. stížnost pro porušení zákona. Podle názoru ministryně spravedlnosti byl napadeným rozhodnutím v neprospěch obviněných porušen zákon v ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř.
9. Okresní soud porušil označené ustanovení, když trestním příkazem obviněným A. G., D. M. a A. H. uložil shodně trest odnětí svobody v trvání 24 měsíců s podmíněným odkladem na 36 měsíců a obviněnému J. M. trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců s podmíněným odkladem na dobu 30 měsíců.
10. Připomněla, že v předmětné věci jsou splněna omezující kritéria daná §266 odst. 2 tr. ř., jelikož tresty zjevně přesahují hranici trestní sazby stanovenou pro trestní příkaz, který tak byl ukládán ve zřejmém rozporu s jeho účelem.
11. Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v České Lípě ze dne 3. 12. 2019, č. j. 18 T 23/2019-774, byl porušen zákon v ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř., a to v neprospěch obviněných A. G., D. M., J. M. a A. H. Podle §269 odst. 2 tr. ř. aby napadený trestní příkaz v celém rozsahu zrušil, jakož aby zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v České Lípě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
12. Ve veřejném zasedání Nejvyššího soudu státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství označil stížnost pro porušení zákona za opodstatněnou, s jejím obsahem se ztotožnil a připojil se i k návrhu, který v ní byl učiněn.
13. Obvinění se k veřejnému zasedání, o němž byli řádně a včas vyrozuměni, nedostavili, bylo jednáno v jejich nepřítomnosti.
III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
14. Nejvyšší soud poté, co shledal stížnost pro porušení zákona přípustnou z hlediska kritérií uvedených v §266 odst. 2 tr. ř., z jejího podnětu přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, a dospěl k závěru, že zákon byl napadeným rozhodnutím soudu ve vytýkaném směru porušen v neprospěch obviněných.
15. Podle §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. trestním příkazem lze uložit trest odnětí svobody do jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu.
16. Odkaz na ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. je relevantní též z hlediska posouzení primární otázky přípustnosti stížnosti pro porušení zákona. Ministryně spravedlnosti podala stížnost pro porušení zákona, v níž vytkla vady směřující pouze proti výroku o trestu uloženému všem jmenovaným obviněným. Nejvyšší soud se tak musel vypořádat s otázkou, zda je stížnost přípustná ve světle kritérií §266 odst. 2 tr. ř., podle něhož lze proti výroku o trestu podat stížnost pro porušení zákona jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu. V daných souvislostech není ani podle Nejvyššího soudu pochyb o tom, že trest uložený všem obviněným je v zřejmém rozporu s účelem trestu. Účel trestu není v trestním zákoníku výslovně vyjádřen a jeho vymezení je tak ponecháno trestněprávní nauce a soudní judikatuře. V trestním zákoníku je takové vymezení nahrazeno formulací obecných zásad sankcionování přímo aplikovatelných na konkrétní případ, které jsou určeny jednak pro všechny sankce (§36 až 38 tr. zákoníku) a navíc speciálně pro tresty (§39 až 45 tr. zákoníku). Účel trestání je dále nutno dovozovat nejen z těchto obecných zásad a z celkového pojetí trestného zákoníku, ale i z jednotlivých ustanovení upravujících ukládání konkrétních trestních sankcí. Základním předpokladem pro ukládání trestu však je, aby se jeho uložení pohybovalo v mantinelech stanovených zákonem. Byl-li obviněným uložen trest odnětí svobody bez respektu k omezením jasně plynoucím z ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř., uložený trest je ve zřejmém rozporu s účelem trestu ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř.
17. Stěžovatelka opodstatněně vytkla, že okresní soud porušil ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř., když trestním příkazem obviněným A. G., D. M. a A. H. uložil shodně trest odnětí svobody v trvání 24 měsíců s podmíněným odkladem na 36 měsíců a obviněnému J. M. trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců s podmíněným odkladem na dobu 30 měsíců.
18. Okresní soud ukládal obviněným A. G., D. M. a A. H. souhrnný trest. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byly zrušeny výroky o trestech ohledně obviněných A. G., D. M. a A. H. z trestního příkazu Okresního soudu v České Lípě ze dne 2. 9. 2019, č. j. 3 T 132/2019-109, a ohledně obviněného A. H. též z trestního příkazu Okresního soudu v České Lípě ze dne 1. 7. 2019, č. j. 33 T 96/2019-42, jakož i všechna rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněnému J. M. ukládal trest úhrnný za splnění podmínek uvedených v §43 odst. 1 tr. zákoníku. Třebaže konstatoval, že ukládal úhrnný trest odnětí svobody a nově souhrnné tresty odnětí svobody s přihlédnutím k §314e odst. 2 písm. a) tr. ř., ve skutečnosti se omezením uvedeným v tomto ustanovení neřídil. Maximální výměra jednoho roku odnětí svobody platí i pro trest úhrnný, souhrnný a společný trest za pokračování v trestném činu. Je-li však jedním trestním příkazem ukládán zároveň trest souhrnný a trest samostatný (i úhrnný), může jejich výměra vcelku překročit jeden rok, neboť se jedná o dva tresty a u každého z nich se podmínky pro uložení posuzují samostatně a odděleně (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 3575). Jasné znění zákona nedovoluje přijmout výklad, že toliko rozdíl mezi výměrou trestu odnětí svobody, který byl uložen dřívějším trestním příkazem, a nyní nově ukládaným souhrnným trestem odnětí svobody musí být u trestu odnětí svobody do jednoho roku.
19. Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v České Lípě ze dne 3. 12. 2019, č. j. 18 T 23/2019-774, byl porušen zákon v ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř., a to v neprospěch obviněných A. G., D. M., J. M. a A. H. Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu a zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v České Lípě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Okresní soud v dalším řízení na základě stávajícího obsahu spisu a po jeho eventuálním doplnění o aktuální podklady zváží zákonná kritéria pro ukládání trestu, ujasní, uložení jakého trestu přichází v dané věci v úvahu, a podle toho pak zvolí další, trestnímu řádu odpovídající procesní postup a ve věci opětovně rozhodne. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněných (§273 věta první tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 11. 2020
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu