ECLI:CZ:NS:2020:8.TZ.5.2020.1
sp. zn. 8 Tz 5/2020-208
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 17. 6. 2020 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Bláhy a soudkyň JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Milady Šámalové stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného T. B. , nar. XY v XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 2. 2018, č. j. 6 To 35/2018-95, a proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 30. 11. 2017, č. j. 81 T 33/2017-81, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje , že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 2. 2018, č. j. 6 To 35/2018-95, byl porušen zákon v ustanovení §256 tr. ř., a jemu předcházejícím rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 30. 11. 2017, č. j. 81 T 33/2017-81, byl porušen zákon v ustanovení §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a to v neprospěch obviněného .
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 2. 2018, č. j. 6 To 35/2018-95, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 30. 11. 2017, č. j. 81 T 33/2017-81, zrušují . Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na tato rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Ministryně spravedlnosti (dále též „stěžovatelka“) podala u Nejvyššího soudu podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného T. B. (dále převážně jen „obviněný“) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 2. 2018, č. j. 6 To 35/2018-95, a jemu předcházejícímu rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 30. 11. 2017, č. j. 81 T 33/2017-81.
2. V odůvodnění podané stížnosti pro porušení zákona stěžovatelka mimo jiné uvedla, že Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 30. 11. 2017, č. j. 81 T 33/2017-81, uznal obviněného T. B. vinným proviněním (správně mělo být „přečinem“) maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že
„ačkoli si byl vědom skutečnosti, že exekučním příkazem soudního exekutora Exekutorského úřadu ve Frýdku – Místku ze dne 14.02.2014, č. j. 142 EX 03422/13-074, který si převzal dne 20. 2. 2014, mu bylo podle §71a odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o exekučním řádu, pozastaveno jeho řidičské oprávnění, a že podle §71a odst. 3 věty druhé zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, po dobu pozastavení řidičského oprávnění nesmí řídit motorová vozidla, přesto dne 28. 1. 2017 v době kolem 15.00 hodin v obci XY, okres Frýdek – Místek, po silnici III. třídy č. 4774, řídil osobní motorové vozidlo tovární značky BMW X5, RZ XY“,
za což mu uložil podle §196 odst. 3 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců, jehož výkon podle §84 a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let a šesti měsíců s dohledem ve smyslu §49 a §50 tr. zákoníku. Podle §85 odst. 2 a §48 odst. 4 písm. i) tr. zákoníku mu uložil povinnost, aby v průběhu zkušební doby podle svých sil hradil dlužné výživné a řádně hradil běžné výživné. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvaceti měsíců. Současně podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 3. 4. 2017, sp. zn. 32 T 68/2017, který nabyl právní moci dne 29. 4. 2017, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo, zrušením pozbyla podkladu.
3. Krajský soud v Ostravě projednal odvolání obviněného v jeho nepřítomnosti ve veřejném zasedání dne 21. 2. 2018 a usnesením z téhož dne, č. j. 6 To 35/2018-95, je podle §256 tr. ř. zamítl. S ohledem na skutečnost, že obviněný podal odvolání do výroku o trestu, krajský soud se v odůvodnění svého rozhodnutí zabýval zejména tímto výrokem, přičemž nezjistil žádnou vadu, která by měla na tento výrok vliv. Ačkoliv obviněný výrok o vině svým odvoláním napadl, krajský soud přesto ověřil, zda skutková zjištění a právní kvalifikace jeho činu jsou správná a odůvodněná. Žádnou vadu při tom nezjistil.
4. Okresní soud ve Frýdku-Místku navazujícím usnesením ze dne 14. 3. 2019, č. j. 81 T 33/2017-124, podle §86 odst. 1 tr. zákoníku rozhodl, že obviněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců vykoná, přičemž pro účely jeho výkonu jej zařadil podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Stížnost, kterou obviněný proti tomuto usnesení podal, Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 4. 2019, č. j. 6 To 146/2019-153, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. Trest odnětí svobody obviněný nastoupil dne 14. 12. 2019 a vykonával jej až do 3. 2. 2020, kdy byl usnesením Okresního soudu v Břeclavi z téhož dne pod sp. zn. 3 Pp 93/2019 z jeho výkonu podmíněně propuštěn se stanovením zkušební doby na 3 roky.
5. Ministryně spravedlnosti poté citovala relevantní právní úpravu – konkrétně ustanovení §256 tr. ř., §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, §13 odst. 1 tr. zákoníku a §125c odst. 1 písm. e) bodu 6. zákona o silničním provozu – a konstatovala, že s napadenými rozhodnutími se nemohla ztotožnit pro jejich nezákonnost. Trestní věc obviněného byla v otázce viny nesprávně právně posouzena soudem prvního stupně, čímž se odvolací soud měl ve svém rozhodnutí zabývat a tuto chybu napravit ve smyslu §254 odst. 2 tr. ř. Poukázala přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 3 Tz 75/2019, z něhož citovala důvody shrnuté v jeho odůvodnění pod bodem 14 (viz další text).
6. Zejména však stěžovatelka odkázala na usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 14 To 370/2015, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2019, sp. zn. 11 To 310/2019, na jejichž základě byla na zasedání trestního kolegia Nejvyššího soudu dne 12. 12. 2019 schválena právní věta, kterou citovala (viz rovněž další text). Poté uzavřela, že dotčené jednání obviněného mělo být posouzeno v režimu práva správního v rámci případného řízení o přestupku podle §125c odst. 1 písm. e) bodu 6 zákona o silničním provozu, a nikoli v režimu práva trestního. Obviněný tak byl odsouzen nezákonně, když byl shledán vinným spácháním trestného činu podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť v předmětném případě bylo s ohledem na požadavek užití trestního práva jako ultima ratio nezbytné využít nástrojů mimotrestních v intencích právní úpravy přestupků.
7. V samém závěru svého podání ministryně spravedlnosti Nejvyššímu soudu navrhla, aby:
I. Podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 2. 2018, č. j. 6 To 35/2018-95, byl porušen v neprospěch obviněného T. B. zákon v ustanovení §256 tr. ř., a v řízení, které mu předcházelo, tedy rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 30. 11. 2017, č. j. 81 T 33/2017-81, byl porušen zákon v ustanovení §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku,
II. podle §269 odst. 2 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 2. 2018, č. j. 6 To 35/2018-95, a zároveň i rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 30. 11. 2017, sp. zn. 81 T 33/2017, v celém rozsahu zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a
III. podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. K rozhodnutí o podané stížnosti pro porušení zákona Nejvyšší soud nařídil veřejné zasedání na 17. 6. 2020, k němuž se o bviněný nedostavil. Nejvyšší soud po zjištění, že obviněnému bylo vyrozumění o jeho konání zasláno na adresu, kterou pro tyto účely v průběhu trestního řízení uvedl, avšak zásilku si nevyzvedl, aplikoval tzv. fikci doručení ve smyslu ustanovení §64 odst. 4 tr. ř. a konal veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti.
9. Intervenující státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) při veřejném zasedání u Nejvyššího soudu uvedl, že se s podanou stížností pro porušení zákona plně ztotožňuje a navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl ve smyslu závěrečného návrhu ministryně spravedlnosti.
10. Jelikož podle §266 odst. 1 věty první tr. ř. platí, že proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona, Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona je důvodná.
11. Před aplikací zmíněných zákonných a judikaturních východisek na posuzovaný případ si Nejvyšší soud ověřil z obsahu spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 81 T 33/2017, který měl k dispozici, že výše uvedené údaje, uváděné ministryní spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona, plně odpovídají skutečnosti.
12. Právní rámec pro přezkumnou činnost Nejvyššího soudu v této věci je dán příslušnými ustanoveními trestního zákoníku a trestního řádu vycházejícími z Ústavy České republiky (publikované pod č. 1/1993 Sb.) a Listiny základních práv a svobod (publikované pod č. 2/1993 Sb.), z nichž je třeba zmínit zejména ta, která citovala ve svém podání sama stěžovatelka.
13. Podle §256 tr. ř. platí, že odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné. Přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu nebo pro kterou takové oprávnění pozbyl. Podle §13 odst. 1 tr. zákoníku je trestným činem protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně.
14. Podle §125c odst. 1 písm. e) bodu 6. zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále převážně jen „zákon o silničním provozu“), se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích řídí motorové vozidlo, přičemž řidičské oprávnění jí bylo pozastaveno podle §95 nebo exekučním příkazem podle exekučního řádu.
15. Vedle těchto zákonných ustanovení je třeba připomenout stěžovatelkou zmíněné „ rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 3 Tz 75/2019“ (přesně jde o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 3 Tz 75/2019), v jehož odůvodnění je v odstavci 14. uvedeno, že v případě rozhodnutí správního orgánu, kterým bylo řidičské oprávnění prozatímně pozastaveno, zákon o silničním provozu pro tento případ výslovně stanoví, že fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích řídí motorové vozidlo a řidičské oprávnění jí bylo pozastaveno podle §95 nebo exekučním příkazem podle exekučního řádu [§125c odst. 1 písm. e) bod 6. citovaného zákona]. V případě, kdy takto zákonodárce výslovně postihuje určité jednání mírnějším režimem, než tím, který upravují trestní předpisy a proklamuje tak jeho menší společenskou škodlivost, je s ohledem na požadavek užití trestního práva jako ultima ratio k řešení společenských vztahů nezbytné užít právě nástrojů mimotrestních (§12 odst. 2 tr. zákoníku).
16. Identicky byla tato problematika vyřešena již usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 14 To 370/2015, a v usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2019, sp. zn. 11 To 310/2019. Obě tato rozhodnutí byla projednána na zasedání trestního kolegia Nejvyššího soudu dne 12. 12. 2019 a schválena s touto právní větou: „ Exekučním příkazem, kterým bylo obviněnému jako povinnému pozastaveno jeho řidičské oprávnění, a to na dobu do vymožení pohledávky oprávněného, nedochází k pozbytí tohoto oprávnění ve smyslu §94a odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů. Řízením motorového vozidla v této době se obviněný nedopouští přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a takové jednání může být posouzeno jako přestupek podle §125c odst. 1 písm. e) bod 6. zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů. “
17. Nejvyšší soud v přezkoumávané věci neměl důvod jakkoliv se od této judikované věci odchýlit. Na rozhodnutí exekutora nelze nahlížet jako na zákaz činnosti, neboť nejde o sankční rozhodnutí, jak je tomu při uložení trestu zákazu činnosti soudem, či při sankci zákazu řízení motorových vozidel uložené správním orgánem. Jde pouze o formu provedení exekuce ve vztahu k občanskoprávnímu rozhodnutí, které má přinutit povinného, aby uhradil dlužné výživné na nezletilé dítě. Povinnému není uložena žádná sankce, řidičské oprávnění je mu pouze dočasně pozastaveno, takže po dobu existence exekučního příkazu je v situaci, jako by řidičské oprávnění ani nezískal (ostatně ani řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění není trestné – jde pouze o přestupek). Řízení motorového vozidla v době účinnosti takového exekučního příkazu je proto postižitelné pouze v přestupkovém řízení [ srov. §125c odst. 1 písm. e) bod 6 zákona o silničním provozu] . I v něm by ovšem případný následek mohl být pro povinného dostatečně citelný, takže by jej měl motivovat k respektování exekučního příkazu a k brzké úhradě nedoplatku na výživném.
18. Ze všech shora rozvedených důvodů Nejvyšší soud shledal, že ministryní spravedlnosti podaná stížnost pro porušení zákona je v posuzované věci důvodná. Proto nejprve podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 2. 2018, č. j. 6 To 35/2018-95, byl porušen zákon v ustanovení §256 tr. ř., a jemu předcházejícím rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 30. 11. 2017, č. j. 81 T 33/2017-81, byl porušen zákon v ustanovení §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a to v neprospěch obviněného. Následně podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 2. 2018, č. j. 6 To 35/2018-95, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 30. 11. 2017, č. j. 81 T 33/2017-81, zrušil. Současně zrušil všechna další rozhodnutí na tato rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Nakonec podle §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
19. Zcela na závěr a jen pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že pokud svým rozsudkem vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (srov. §273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 6. 2020
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu