ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.108.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 108/2021-39
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. 9. 2021 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky O. M. , nar. XY v XY, okres XY, rozsudkem Okresního soudu Weiden i. d. Opf., trestní senát s přísedícími, Spolková republika Německo, ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 3 Ls 24 Js 2062/18, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Weiden i. d. Opf., 2. malý trestní senát, Spolková republika Německo, ze dne 6. 9. 2018, sp. zn. 2 Ns 24 Js 2062/18, který nabyl právní moci dne 14. 9. 2018, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Weiden i. d. Opf., trestní senát s přísedícími, Spolková republika Německo, ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 3 Ls 24 Js 2062/18, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Weiden i. d. Opf., 2. malý senát, Spolková republika Německo, ze dne 6. 9. 2018, sp. zn. 2 Ns 24 Js 2062/18, který nabyl právní moci dne 14. 9. 2018 (dále též „cizozemské rozhodnutí“), byl O. M. (dále též „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání trestného činu nedovoleného dovozu omamných prostředků v množství větším než malém v jednočinném souběhu s napomáháním k nedovolenému obchodování s omamnými prostředky v množství větším než malém podle §29a odst. 1, č. 2, odst. 2, §30 odst. 1, č. 4, odst. 2, §3 odst. 1, §1 odst. 1 německého zákona o nakládání s omamnými prostředky, Příloha I k §1 německého zákona o nakládání s omamnými prostředky a §27, §52 německého trestního zákoníku. Za to byl odsouzen podle §52 odst. 2 věta první německého trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
2. Podle skutkových zjištění obou soudů se odsouzený O. M. shora uvedené trestné činnosti drogového charakteru dopustil v podstatě tím, že
dne 28. 2. 2018 ve 14:20 hod. jako řidič osobního motorového vozidla tov. zn. BMW, reg. zn. XY, převezl cestou z České republiky do Spolkové republiky Německo po spolkové dálnici A6 přes bývalý hraniční přechod XY do blízkosti města XY, celkem 175,6 g marihuany s množstvím účinné látky ve výši 26,8 g delta-9-tetrahydrokanabinolu, kde měl tyto omamné látky se ziskem prodat, když za přepravu těchto omamných látek mu byla slíbena blíže neurčená peněžní částka, přičemž odsouzený nedisponoval žádným povolením k nakládání s těmito omamnými prostředky.
3. Dne 7. 9. 2021 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Okresního soudu Weiden i. d. Opf., trestní senát s přísedícími, Spolková republika Německo, ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 3 Ls 24 Js 2062/18, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Weiden i. d. Opf., 2. malý senát, Spolková republika Německo, ze dne 6. 9. 2018, sp. zn. 2 Ns 24 Js 2062/18, který nabyl právní moci dne 14. 9. 2018, ve vztahu k osobě odsouzeného O. M. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený O. M. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně nejméně trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť odsouzený O. M. se dopouštěl úmyslné trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána mimo jiné i mezinárodními úmluvami. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je přitom zvyšována zejména jeho bohatší trestní minulostí, když v rozmezí let 2006 až 2008 byl na území České republiky čtyřikrát trestně stíhán a odsouzen převážně pro majetkovou trestnou činnost (konkrétně pro spáchání trestných činů krádeže, loupeže, porušování domovní svobody, poškozování cizí věci). Ačkoli v mezidobí došlo v převážné míře k zahlazení těchto odsouzení, jsou z těchto rozhodnutí zjevné sklony odsouzeného k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání. Z výše uvedeného je rovněž zřejmé, že ani několik předchozích pravomocných odsouzení osobě odsouzeného nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
8. Ve vztahu k druhu uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Weiden i. d. Opf., trestní senát s přísedícími, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Weiden i. d. Opf., 2. malý senát, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku a šesti měsíců. Za tohoto stavu lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení O. M. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 9. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu