ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.112.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 112/2021-44
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 26. 10. 2021 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky P. K. , narozeného dne XY v XY, okres XY, rozsudkem Okresního soudu v Norimberku, Spolková republika Německo, ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 44 Ls 354 Js 11928/16, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Norimberku (dále jen „cizozemský soud“) ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 44 Ls 354 Js 11928/16, který nabyl právní moci dne 29. 11. 2017, byl P. K. (dále také jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání trestných činů nedovoleného držení omamných prostředků v množství větším než malém v 221 případech a nedovoleného získávání omamných prostředků ve 3 případech. Za uvedené trestné činy uložil cizozemský soud odsouzenému úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let a 6 (šesti) měsíců a ochranné protitoxikomanické léčení vykonávané ústavní formou.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil shora označených trestných činů v podstatě tím, že:
jako pacient trpící chronickými bolestmi, jenž věděl, že z lékařského hlediska potřebuje každé tři dny jednu náplast s maximálně 100 mikrogramy fentanylu za hodinu, si v době od 25. 3. 2015 do 8. 12. 2016 nechal předepsat od 58 různých lékařů v regionu Norimberk fentanylové náplasti, přičemž u příslušného lékaře vždy vzbudil dojem, že si nechává předepsat lékařsky indikované množství náplastí, aniž by ho informoval o lékařských předpisech vystavených paralelně jinými lékaři, v důsledku čehož mu lékaři, jež jednali v důvěře v jím poskytnuté údaje o nutnosti předepsání lékařsky indikovaného množství náplastí, dané předpisy vystavili; následně, na základě úmyslného jednání obviněného, lékárny důvěřující v údaje na předpisech, jež na základě registrace u pojišťovny byli lékaři oprávněni vystavit a které byly formálně správné a nebyly zjevně chybné, když lékárny nebyly povinny a ani neměly možnost přezkoumat nezbytnost předpisů, přijaly a vydaly obviněnému fentanylové náplasti, jež obsahovaly účinnou látku v množství 5,0 až 23,12 mg fentanylu na každou náplast, čímž zdravotní pojišťovně Bosch BKK vznikla povinnost fentanyl zaplatit, jíž tato pojišťovna dostála,
obviněný si přitom byl vědom, že nedisponuje příslušným povolením pro nakládání s omamnými prostředky.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že P. K. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky [konkrétně trestného činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku].
7. Co se týče posouzení shora popsaného skutku, má Nejvyšší soud za to, že tento lze právně kvalifikovat přinejmenším jako přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku (neboť odsouzený neoprávněně pro vlastní potřebu přechovával omamnou látku fentanyl v množství větším než malém). Formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona jsou proto splněny.
8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzený se totiž dopustil závažného trestného činu, jehož objektem je zájem na ochraně společnosti a lidí proti možnému ohrožení, které vyplývá z nekontrolovaného nakládání (mimo jiné) s omamnými látkami. Nelze pominout, že daného protiprávního jednání se odsouzený dopustil ve značném množství případů a páchal je po delší dobu (téměř dvou let), přičemž úmyslně uváděl v omyl příslušné lékaře, kteří v dobré víře v jím uváděné údaje o lékařsky indikovaném množství omamné látky – fentanylu – aniž by věděli o tom, že takto souběžně jedná ve vztahu k dalším lékařům, mu vystavili lékařské předpisy na náplasti obsahující jmenovanou omamnou látku – vysoce účinné opioidní analgetikum. Společenskou škodlivost trestné činnosti odsouzeného kromě uvedených skutečností zvyšuje též jeho bohatší trestní minulost, když tento byl na území Spolkové republiky Německo již dříve opakovaně soudně trestán pro trestnou činnost různého charakteru, mimo jiné i drogovou trestnou činnost. Co se týče druhu uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen citelný trest odnětí svobody. V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení P. K. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 10. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.