ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.12.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 12/2021-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. 3. 2021 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanů České republiky D. S. , nar. XY v XY, a P. B. , nar. XY v XY, okres XY, rozsudkem Soudu první instance pro Východní Flandry, pracoviště Dendermonde, Belgické království, ze dne 3. 10. 2016, sp. zn. 2365/2016, který nabyl právní moci ve vztahu k osobě D. S. dne 8. 12. 2016 a ve vztahu k osobě P. B. dne 20. 9. 2017, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Soudu první instance pro Východní Flandry, pracoviště Dendermonde, Belgické království, ze dne 3. 10. 2016, sp. zn. 2365/2016, byli D. S. a P. B. uznáni vinnými trestným činem podle čl. 461 odst. 1, čl. 463 odst. 1 a čl. 100 ter, čl. 433 odst. 1 a 2, 1º, 3º a 4º belgického trestního zákoníku, a odsouzeni (oba jmenovaní) k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Současně byla každému z odsouzených uložena jednak povinnost nahradit jednorázový příspěvek na financování Fondu pro finanční pomoc obětem úmyslných násilných trestných činů ve výši 25 €, přičemž každá desetina této částky se navyšuje dle zákona padesátinásobkem a celková částka k úhradě činí 150 €, a dále povinnost uhradit na náklady trestního řízení částku ve výši 51,20 €. Citovaný rozsudek belgického soudu nabyl právní moci ve vztahu k osobě odsouzeného D. S. dne 8. 12. 2016 a ve vztahu k osobě odsouzeného P. B. dne 20. 9. 2017.
2. Podle skutkových zjištění Soudu první instance pro Východní Flandry, pracoviště Dendermonde se D. S. a P. B. předmětné trestné činnosti majetkového charakteru dopustili v podstatě tím, že
A.
1) oba společně s využitím nezletilého AAAAA (pseoudonym), nar. XY, jehož je P. B. poručníkem, dne 1. 7. 2016 v XY odcizili ke škodě poškozeného obchodu D. dva mobilní telefony zn. Wiko, externí baterii pro mobilní telefon a hodinky zn. Smartwatch, a to tak, že společně s nezletilým zašli do zadní části obchodu, kde zboží vybalili z obalu,
2) oba společně s využitím nezletilého AAAAA, nar. XY, jehož je P. B. poručníkem, dne 6. 7. 2016 v XY e odcizili ke škodě poškozeného obchodu D. různé movité věci, a to tak, že nezletilý AAAAA vzal po vstupu do obchodu v doprovodu obviněných mutimediální přístroje, které předal obviněným, načež tito je odnesli do zadní části obchodu, když však byli zadrženi policií,
B. oba obvinění porušili články 100 ter, 433 odst. 1 a 2, 1º, 3º a 4º belgického trestního zákoníku tím, že nezletilou osobu jménem AAAAA, nar. XY v XY, jehož je P. B. poručníkem, přímo nebo prostřednictvím prostředníka způsobem stanoveným v článku 66 belgického trestního zákoníku zapojili nebo použili ke spáchání trestného činu nebo přečinu, když společně s dítětem přišli na místo spáchání trestných činů, kde dále společně s dítětem odnesli některé předměty do zadní části obchodu, aby je pak společně s dítětem podvodně odcizili a použili tak dítě ke spáchání krádeže, a to za okolností, že nezletilý byl mladší šestnácti let, P. B. byl poručníkem AAAAA a zapojení dítěte nebo jeho použití při páchání trestných činů nebo přečinů se pro ně stalo zvykem.
3. Dne 1. 3. 2021 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Soudu první instance pro Východní Flandry, pracoviště Dendermonde, Belgické království, ze dne 3. 10. 2016, sp. zn. 2365/2016, který nabyl právní moci ve vztahu k osobě D. S. dne 8. 12. 2016 a ve vztahu k osobě P. B. dne 20. 9. 2017, ve vztahu k oběma odsouzeným hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že D. S. i P. B. jsou občané České republiky, byli odsouzeni cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky [konkrétně pokračujícího trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, v případě P. B. též podle odst. 2, dílem spáchaného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, současně spáchaného v jednočinném souběhu s trestným činem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku]. Ve vztahu k osobě odsouzeného P. B. je oboustranná trestnost jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným citovaným rozsudkem belgického soudu, dána mimo jiné i jeho bohatou trestní minulostí, když se jednání popsaného výše pod bodem 2. [u něhož celková výše způsobené škody, a to i přes absenci jejího přesného vyčíslení, s ohledem na charakter a množství odcizených věcí dosahuje nejméně hranice škody nikoli nepatrné ve smyslu §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve spojení s §138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku] dopustil s odstupem pouhých cca 48 dnů poté, co byl dne 13. 5. 2016 rozsudkem Okresního soudu v Mostě sp. zn. 4 T 15/2016, který nabyl právní moci dne 26. 10. 2016, odsouzen za trestný čin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300, který mu byl usnesením téhož soud dne 27. 4. 2018 přeměněn na nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 300 dnů, jenž vykonal dne 8. 4. 2019, resp. cca sedmi měsíců poté, co dne 8. 12. 2015 vykonal trest zákazu pobytu na území města Chebu v trvání pěti let, který mu byl společně s nepodmíněným trestem odnětí svobody ve výměře čtyř let a šesti měsíců uložen rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 8. 2. 2006, sp. zn. 1 T 96/2005, jímž byl pravomocně uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona. Za daného stavu, kdy se odsouzený P. B. výše uvedeným jednáním, popsaným pod bodem 2., opětovně dopustil trestného činu krádeže, ačkoli byl ve smyslu §205 odst. 2 českého trestního zákoníku za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, jsou tak ve vztahu k osobám obou odsouzených splněny všechny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť odsouzení D. S. a P. B. se úmyslné trestné činnosti majetkového charakteru ke škodě poškozeného subjektu dopustili celkem ve dvou případech, a to během velmi krátké doby necelého jednoho týdne, navíc svým jednáním naplnili zákonné znaky skutkové podstaty více úmyslných trestných činů. V případě odsouzeného P. B. přitom nelze pominout ani skutečnost, že předmětnou trestnou činnost páchal v měsíci červenci 2016, tedy toliko necelé dva měsíce poté, co byl dne 13. 5. 2016 rozsudkem Okresního soudu v Mostě sp. zn. 4 T 15/2016, který nabyl právní moci dne 26. 10. 2016, uznán vinným trestným činem identického charakteru. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzených je tak vyjma výše uvedeného zvyšována zejména bohatou trestní minulostí obou odsouzených, když nelze pominout, že D. S. i P. B. byli na území České republiky dříve již vícekrát trestně stíháni a odsouzeni, a to vždy pro trestnou činnost majetkového charakteru, resp. v případě odsouzeného B. též násilného charakteru. Ačkoli v mezidobí došlo k zahlazení části těchto odsouzení, nelze pominout sklony obou odsouzených k porušování závazných právních norem v podobě opakovaně páchaného delikventního jednání. Pominout nelze ani skutečnost, že oba odsouzení byli v minulosti pravomocně uznáni vinnými rovněž v zahraničí, konkrétně odsouzený S. jedenkrát na území Francouzské republiky, a to v roce 2016 pro trestný čin krádeže, a dále dvakrát v letech 2016 a 2017 na území Belgického království, a to opět pro majetkovou trestnou činnost (konkrétně pro trestné činy krádeže). Rovněž odsouzený B. byl v letech 2016 a 2017 dvakrát pravomocně odsouzen pro trestné činy krádeže a legalizace výnosů z trestné činnosti na území Belgického království (a dále celkem třikrát v letech 2015, 2016 a 2017 na území Velké Británie a Spolkové republiky Německo pro skutky spočívající v řízení bez řidičského oprávnění). Z výše uvedeného je tak zřejmé, že ani několik předchozích pravomocných odsouzení pro skutky obdobného charakteru osobám obou odsouzených nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
8. Ve vztahu k druhu uloženého trestu lze konstatovat, že oběma odsouzeným byl za jednání, jímž byli pravomocně uznáni vinnými rozsudkem Soudu první instance pro Východní Flandry, pracoviště Dendermonde, uložen již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody. Za tohoto stavu tak lze dovodit, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení D. S. a P. B. příslušným soudem Belgického království hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobám obou výše jmenovaných odsouzených zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. 3. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu