ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.125.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 125/2021-90
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 26. 10. 2021 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanů České republiky J. O. , narozeného dne XY v XY, okres XY a L. G. , narozeného dne XY v XY, okres XY, rozsudkem Zemského soudu v Landshutu, Spolková republika Německo, ze dne 8. 3. 2018, sp. zn. 1 KLs 301 Js 13915/17, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Zemského soudu v Landshutu, Spolková republika Německo (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 8. 3. 2018, sp. zn. 1 KLs 301 Js 13915/17, který ve vztahu k odsouzenému J. O. nabyl právní moci dne 24. 10. 2018, a vůči odsouzenému L. G. dne 16. 3. 2018, byl odsouzený J. O. uznán vinným ze spáchání pěti trestných činů zvlášť těžké krádeže podle §242 a §243 odst. 1 bodu 3 německého trestního zákoníku (dále jen „StGB“) a jednoho trestného činu zvlášť těžké krádeže podle §242 a §243 odst. 1 bodu 3 StGB ve stadiu pokusu a odsouzený L. G. byl uznán vinným ze spáchání dvou trestných činů zvlášť těžké krádeže podle §242 a §243 odst. 1 bodu 3 StGB.
2. Za uvedené trestné činy cizozemský soud uložil oběma odsouzeným podle §243 StGB úhrnné nepodmíněné tresty odnětí svobody, konkrétně odsouzenému J. O. v trvání 6 (šesti) let a odsouzenému L. G. v trvání 3 (tří) let a 6 (šesti) měsíců. Současně cizozemský soud rozhodl podle §73 StGB o propadnutí náhradní hodnoty za výnosy z trestné činnosti, a to v případě odsouzeného O. ve výši 1 891 728 EUR, z toho u částky 756 943,20 EUR jako solidárního dlužníka s odsouzeným G. a u odsouzeného G. ve výši 756 943,20 EUR, opět jako solidárního dlužníka s odsouzeným O.
3. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzení dopustili daných trestných činů tím, že:
I.
na počátku roku 2017 odsouzený O. oslovil svědka Z., když tento jako řidič spedice W. přivezl zboží do logistického centra ve XY, ohledně možnosti vedlejšího výdělku, přičemž mu vysvětlil, že by měl mimo své trasy z areálu závodu přepravit, a nakonec odcizit, drátěné boxy (pozn. Nejvyššího soudu – z odůvodnění cizozemského rozsudku se podává, že každý drátěný box obsahoval 720 ks dieselových injektorů, kdy jeden takový injektor měl prodejní cenu 262,74 EUR, vč. DPH a prázdný drátěný box hodnotu 63 EUR) . Poté, co svědek Z. vyjádřil svou ochotu, odsouzený O. v blíže neupřesněné době na počátku ledna 2017 v době od 3. 1. 2017 do 12. 1. 2017 v odstupu jednoho týdne naložil během své noční směny zvláště stíhanému Z. na jeho nákladní automobil vždy dva takové drátěné boxy.
Při jednom z těchto dvou případů obžalovaný svědku Z. uložil, aby jel k čerpací stanicí obchodní společnosti N. ve XY vzdálené přibližně 2 km, protože tam přijede dodávka za účelem přeložení zboží. Svědek Z. tento pokyn uposlechl. Podle získaných informací následně do areálu čerpací stanice přijela dodávka s českou registrační značkou, přičemž neznámí pasažéři této dodávky do ní následně přeložili zboží včetně drátěných boxů.
(…)
II.
Odsouzený G. byl dne 8. 8. 2016 zaměstnán u obchodní společnosti S., jako řidič motorových vozidel. Tato společnost prováděla přepravy z pověření logistického centra, pročež měli její pracovníci k dispozici příjezdové karty pro externí pracovníky v areálu obchodní společnosti B..
V blíže neupřesněné době několika dnů před 24. 2. 2017 odsouzený O. oslovil odsouzeného G., aby tento odvezl nákladním automobilem z areálu obchodní společnosti B. odpovídající drátěné boxy, aby tyto odcizil. Ačkoliv odsouzenému G. nebylo známo, jaké zboží bylo v drátěných boxech, přesto věděl, že šlo o náhradní díly do vozidel zn. BMW, a také počítal s tím, že měly vysokou hodnotu, aniž by ji konkrétně znal.
Při provádění popsaného plánu trestného činu odsouzený G. dne 24. 2. 2017 v 2:00 hod. a dne 15. 3. 2017 mezi 2:00 hod. a 3:00 hod. vyjel svou návěsovou jízdní soupravou vždy se 2 drátěnými boxy z areálu logistického centra BMW ve W., poté co krátce předtím pomocí příjezdové karty pro externí pracovníky otevřel tzv. kyvadlovou bránu areálu a tímto způsobem vjel do areálu obchodní společnosti B., kde mu odsouzený O. opět podle domluvy otevřením příjezdové brány k tzv. studené hale umožnil vjezd do této, kde naložili již připravené drátěné boxy s injektory. Za každou z těchto jízd odsouzený G., jak mu bylo předtím předběžně slíbeno, obdržel vždy v den činu od odsouzeného O. vždy 1 000 EUR, přičemž tomuto danou částku poskytl zvlášť stíhaný N. J.
Dne 24. 2. 2017 odsouzený G. odvezl zboží svým nákladním automobilem k čerpací stanici N. ve XY V, XY, dne 15. 3. 2017 pak do okružní silnice za restaurací B. v XY, XY, kde jej převzaly neznámé osoby, a zboží bylo odvezeno dodávkou. Odsouzený O. totiž předtím dostal od zvlášť stíhaného N. J. informaci, kde by měly být odcizené drátěné boxy přeloženy a tuto předal odsouzenému G.
III.
Po jízdě dne 15. 3. 2017 odsouzený G. již nechtěl sám provádět jízdy nákladním automobilem. Když se jej poté odsouzený O. zeptal, zda nezná kolegy, kteří by jezdili místo něj, odsouzený G. se spojil s odsouzeným U., kolegou z práce u společnosti S., kterého informoval o shora uvedené možnosti přivýdělku, totiž převezení odcizeného zboží z tzv. studené haly na místo přeložení, které je ve vzdálenosti pouhých několika kilometrů. Odsouzený U. na to nakonec přistoupil, o shora popsaných zamýšlených jízdách ale informoval odsouzeného V., protože je nechtěl provádět sám. Odsouzení U. a V. si od jízd slibovaly stálý a ne nevýznamný zdroj příjmů, kdy navíc tyto jízdy byly od počátku plánovány a sjednávány jako opakované. Odsouzený G. poté odsouzenému U. předal telefonní číslo odsouzeného O., a naopak tomuto dal telefonní číslo odsouzeného U., aby tito měli možnost se ohledně jízd navzájem jednotlivě domluvit, obzvláště kdy přesně by mělo dojít k příjezdu do areálu a ke studené hale. Za zprostředkování vedlejšího výdělku pro odsouzeného U. si odsouzený G. vyjednal provizi ve výši 300 EUR za každou jízdu. Odsouzenému U. bylo odsouzeným G. sděleno, že bude za jednu takovou jízdu se 2 drátěnými boxy vyplaceno 1 000 EUR a odsouzený U. odsouzenému V. vysvětlil, že by dostal polovinu z dané částky. Ačkoliv nebylo odsouzeným U. a V. známo, jaké zboží bylo v připravených drátěných boxech, které by měly být odcizeny, tak ale věděli, že šlo o náhradní díly pro vozidla zn. BMW, a počítali také s tím, že měly velmi vysokou hodnotu, aniž by tuto konkrétně znali.
Na základě těchto ústních dohod pak byly učiněny následující trestné činy:
1.
Dne 5. 5. 2017 v 0:53 hod. vjel odsouzený V. sedlovým tahačem reg. zn. XY kyvadlovou branou do areálu závodu společnosti B.. Spolujezdcem byl odsouzený U. K otevření brány byla přitom použita karta s oprávněním odsouzeného V. O několik minut později potom vjel odsouzený V. do studené haly, kterou předtím podle dohody otevřel odsouzený O. Odsouzený O. poté na nákladní automobil naložil dva drátěné boxy vždy opět se 720 dieselovými injektory. Protože odsouzený O. odsouzenému U. sdělil, aby zboží převezl do areálu nedaleko se nacházející obchodní společnosti R. v XY ve XY, jel tam odsouzený V. společně s odsouzeným U., kde byly dieselové injektory včetně drátěných boxů nakonec přeloženy neznámými osobami do dodávky a odvezeny. Od těchto neznámých osob dostal odsouzený U. odměnu, která mu byla slíbena, a to ve výši 1 000 EUR, přičemž mu bylo uloženo, aby polovinu z toho odezval odsouzeným G. a O.
2.
Protože se odsouzený U. dozvěděl, že za dřívější srovnatelné přepravy kradeného zboží byly vypláceny vyšší částky a tudíž trval na vyšší odměně, obdržel odsouzený U. nakonec při zprostředkování od odsouzeného G. příslib, že za každý odcizený drátěný box bude vyplacena částka 750 EUR, tedy celkem 1 500 EUR za každou další jízdu, přičemž polovina z toho je opět určena pro odsouzené G. a O. a druhá polovina pro řidiče, tedy pro odsouzené U. a V.
Dne 10. 5. 2017 v 0:59 hod. vjel odsouzený U. jako řidič s odsouzeným V. jako spolujezdcem návěsnou jízdní soupravou společnosti S., reg. zn. XY, skrze kyvadlovou bránu do areálu obchodní společnosti BMW ve XY. K vjezdu do areálu odsouzení použili oprávnění k vjezdu odsouzeného U. O několik minut později poté vjeli do studené haly, kterou předtím podle domluvy otevřel odsouzený O., který tam na sedlový návěs pomoci vysokozdvižného vozíku naložil 2 drátěné boxy vždy se 720 dieselovými injektory, které předtím odebral z uličky ve skladu sousední skladovací haly a které připravil k odvozu. Odsouzení U. a V. poté vyjeli návěsovou jízdní soupravou z haly, aby opustili areál závodu a jeli na blízko se nacházející, přesně neznámé, místo, kde mělo dojít opět k překládce do připravené dodávky a k předání dohodnutých 1 500 EUR.
K tomu však nedošlo, protože nákladní automobil byl u kyvadlové brány zastaven závodní ochrannou službou společnosti B. a odcizené zboží bylo zajištěno.
4. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
5. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
6. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
7. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že oba odsouzení jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku).
8. Konkrétně odsouzený O. svým jednáním naplnil znaky pokračujícího zvlášť závažného zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ve spojení s §116 tr. zákoníku. To proto, neboť si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil a způsobil tím škodu na cizím majetku, takový čin spáchal jako člen organizované skupiny a způsobil jím škodu velkého rozsahu. Protože shora popsaného skutku se odsouzený dopustil za podmínek vymezených v §116 tr. zákoníku, platí, že škodu způsobenou jednotlivými dílčími útoky je v tomto případě třeba sčítat, přičemž částka 1 891 728 EUR mnohonásobně překračuje hranici škody velkého rozsahu ve smyslu §138 odst. 1 tr. zákoníku.
9. Odsouzený G. svým jednáním naplnil rovněž znaky pokračujícího zvlášť závažného zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ve spojení s §116 tr. zákoníku. V jeho případě je třeba nad rámec výše uvedeného říci, že ačkoliv svým jednáním způsobil „toliko“ škodu ve výši 756 943,20 EUR, i tato částka výrazně překračuje hranici škody velkého rozsahu ve smyslu §138 odst. 1 tr. zákoníku.
10. U obou odsouzených jsou tak splněny všechny formální podmínky podle §4a odst. 3 zákona.
11. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Oba odsouzení se dopustili trestného činu, jehož objektem je zájem na ochraně vlastnického práva, přičemž intenzita jejich zásahu do tohoto ústavně zaručeného základního práva byla v případě obou odsouzených výrazná, když významně překročila hranici škody velkého rozsahu ve smyslu §138 odst. 1 tr. zákoníku. Tato skutečnost tak jednoznačně výrazně zvyšuje společenskou škodlivost trestné činnosti obou odsouzených. Co se týče druhu uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzeným byly uloženy citelné nepodmíněné tresty odnětí svobody, společně s tresty propadnutí věci, resp. náhradní hodnoty. V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení J. O. a L. G. výše uvedeným cizozemským rozhodnutím hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
12. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobám obou odsouzených vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 10. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.