ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.127.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 127/2021-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. 10. 2021 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. K. , nar. XY v XY, rozsudkem Okresního soudu Heilbronn, jako trestního soudu s přísedícími, Spolková republika Německo, ze dne 6. 7. 2018, sp. zn. 13 Ls 63 Js 4482/18, který nabyl právní moci dne 14. 7. 2018, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Heilbronn, jako trestního soudu s přísedícími, Spolková republika Německo, ze dne 6. 7. 2018, sp. zn. 13 Ls 63 Js 4482/18, který nabyl právní moci dne 14. 7. 2018, byl M. K. (dale též jen “odsouzený”) uznán vinným trestným činem nedovoleného dovozu omamných prostředků v množství větším než malém spáchaným v jednočinném souběhu s trestným činem napomáhání k nedovolednému obchodování s omamnými prostředky v množství větším než malém podle §29a odst. 1 č. 2, §30a odst. 1 č. 4 německého zákona o nakládání s omamnými látkami (BtMG) a §27, §52 německého trestního zákoníku (StGB). Za to byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a osmi měsíců. Po výkonu dvou třetin z uloženého trestu byl odsouzený usnesením Zemského soudu Heilbronn, Spolková republika Německo, ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. H 9 StVK 1334/19, z jeho dalšího výkonu podmíněně propuštěn se stanovením zkušební doby v trvání tří let.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu Heilbronn se M. K. výše uvedeného drogového trestného činu dopustil v podstatě tím, že
v dosud pevně neustanovené době před 8. 2. 2018 v 10:30 hodin ve městě XY, Nizozemské království, převzal od dosud nevyšetřované osoby úlomek se 49,65 gramy krystalické substance obsahující MDMA a dále 1.499,15 gramů tablet extáze obsahujících MDMA s obsahem účinné látky celkem ve výši 663,14 gramů hydrochloridu MDMA, jakož i 117,76 gramů směsi kokainu s obsahem účinné látky 70,51 gramů kokainu hydrochloridu, aby drogu později dopravil přes Spolkovou republiku Německo do České republiky, kde ji chtěl v součinnosti s dalšími dosud nezjištěnými osobami se zikem dále prodávat; za tímto účelem, aniž by měl k dispozici povolení Spolkového ústavu pro léčiva, které je nezbytné pro nakládání s omamnými prostředky, za odměnu 700 eur převezl uvedené množství drogy v jím řízeném motorovém vozidle tov. zn. BMW 530D, RZ: XY, přes státní hranici do Spolkové republiky Německo; v průběhu cesty však byl v 10:30 hodin na odpočívadle Rosenberg na spolkové dálnici 6 ve směru jízdy na Norimberk podroben dopravní kontrole, při které byla ve sportovní tašce uložené v zavazadlovém prostoru vozidla nalezena a zajištěna předmětná droga, přičemž odsouzený před jízdou vědomě požíval drogy a byl pod vlivem těchto omamných prostředků.
3. Dne 22. 9. 2021 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Okresního soudu Heilbronn, jako trestního soudu s přísedícími, Spolková republika Německo, ze dne 6. 7. 2018, sp. zn. 13 Ls 63 Js 4482/18, který nabyl právní moci dne 14. 7. 2018, ve vztahu k osobě M. K. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že M. K. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky [konkrétně trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, neboť se v daném případě jednalo o neoprávněný dovoz více druhů psychotropních látek ve velkém rozsahu z Nizozemského království přes území Spolkové republiky Německo do České republiky za účelem jejich další distribuce, přičemž odsouzený takový čin spáchal ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, konkrétně nejméně na území České republiky a Nizozemského království]. Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky pro postup podle ustanovení §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť odsouzený M. K. se dopustil úmyslné trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána mimo jiné i mezinárodními úmluvami. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je přitom zvyšována zejména více druhy a celkovým množstvím návykových látek, se kterými za účelem dosažení vlastního obohacení nakládal (tj. 49,65 gramů substance a 1.499,15 gramů extáze s obsahem 663,14 gramů účinné látky hydrochloridu MDMA, a 117,76 gramů kokainu s obsahem 70,51 gramů účinné látky hydrochloridu kokainu), jež výrazně přesahuje hranici velkého rozsahu (tj. 400 gramů účinné látky v případě MDMA), jakož i vyšší mírou jejich koncentrace, resp. kvality.
8. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze konstatovat, že odsouzenému byla za předmětné jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Heilbronn, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let a osmi měsíců. Za tohoto stavu tak lze dovodit, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení M. K. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě odsouzeného zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 10. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu