ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.128.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 128/2021-49
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 26. 10. 2021 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky R. K. , narozeného XY v XY, okres XY, rozsudkem Zemského soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 19. 10. 2017, sp. zn. KLs 322 Js 11980/16, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Zemského soudu v Hofu, Spolková republika Německo (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 19. 10. 2017, sp. zn. KLs 322 Js 11980/16, který nabyl právní moci téhož dne, byl odsouzený R. K. (dále jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání šesti trestných činů nedovoleného dovozu omamných látek v množství větším než malém podle §30 odst. 1 bodu 4 německého zákona o nakládání s omamnými látkami (dále jen „BtMG“), jichž se dopustil v jednočinném souběhu s trestným činem napomáhání k nedovolenému dovozu omamných látek v množství větším než malém podle §30 odst. 1 bodu 4 BtMG, dále ve vícečinném souběhu s trestným činem napomáhání k nedovolenému dovozu omamných látek v množství větším než malém podle §30 odst. 1 bodu 4 BtMG, a v jednočinném souběhu s trestným činem napomáhání k nedovolenému obchodování s omamnými látkami v množství větším než malém podle §29a odst. 1 bodu 2 BtMG. Za tyto sbíhající se trestné činy cizozemský soud odsouzenému uložil podle §31 odst. 1 německého zákona o soudnictví nad mládeží a §30 odst. 1 BtMG jednotný nepodmíněný trest odnětí svobody pro mladistvé v trvání 3 (tří) let, dále rozhodl o jeho umístění v ústavu pro odvykací léčbu a o propadnutí náhradní hodnoty ve výši 8 100 EUR.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil daných trestných činů tím, že:
odsouzení K., K. a E. nedisponovali, což také věděl, žádným povolením nezbytným pro nakládání s omamnými látkami, přičemž
1.
odsouzený K. se rozhodl, s vědomím této skutečnosti, nejpozději na počátku roku 2016, že bude své životní náklady alespoň částečně hradit provozováním čilého obchodu s omamnými látkami, obzvláště s marihuanou, ve značném rozsahu, kterou získal napřed v České republice a poté ji sám nebo společně s odsouzeným E. přepravil přes zelenou hranici na území Spolkové republiky Německo. Dalším prodejem marihuany se ziskem v oblasti XY, Spolková republika Německo, si tak obstaral – podle svého záměru – nejen přechodný zdroj příjmů v určitém rozsahu a po určitou dobu.
V blíže neurčené době v období od ledna 2016 do června 2016 se odsouzený K. dostal s odsouzeným K. do diskuse ohledně omamných látek. Odsouzený K. znal v České republice jednu osobu, u níž je možné získat výhodně marihuanu. Oba odsouzení se proto dohodli, že v budoucnu pojedou společně na nákup marihuany do XY, přičemž odsouzený K. měl v XY kontaktní osobu jménem R. D., který měl spojení s prodejcem marihuany v XY.
Odsouzený K. a zvlášť stíhaný R. D. zprostředkovali obchody za účelem nákupu v XY. Jejich nákupní cena za marihuanu činila u českého prodejce, jehož jméno nebylo zjištěno, 4,20 EUR za gram, přičemž odsouzenému K. následně odsouzení prodávali marihuanu za cenu 6 EUR za gram. Výnos z prodeje si odsouzený K. a R. D. rozdělili. Také odsouzený K. si tak chtěl obstarat zdroj příjmů v určitém rozsahu a po určitou dobu a podílem na zisku chtěl v každém případě krýt částečně své životní náklady.
Odsouzený E. je dobrým známým odsouzeného K., od něhož také odebírá marihuanu. Odsouzený E. věděl o získání marihuany v České republice. Odsouzení K. a E. se dohodli, že si tam oba rozdělí v České republice nabytou marihuanu mezi sebou za účelem přepravy do Německa a že ji poté přepraví do Spolkové republiky Německo v oblasti železniční tratě z XY do XY pěšky přes zelenou hranici. Novou cestu za účelem nákupu realizovali přitom vždy, když byla stávající zásoba spotřebována.
Při realizaci rozhodnutí o trestném činu odsouzení K., K. a E. spáchali následující trestné činy:
a)
v blíže neurčené době v červnu 2016 jel odsouzený K. společně s odsouzeným K. autobusem ze XY do XY. Odsouzený K. v XY koupil a převzal od odsouzeného K. u nákupního centra Tesco 200 gramů marihuany s minimálním obsahem účinné látky ve výši 5 % delta-9-THC, a to za cenu 6 EUR za gram, tedy za 1 200 EUR, kterou obžalovaný K. získal při zprostředkování R. D. od Čecha z XY, jehož jméno není známo. Odsouzený K. dále zůstal v XY, zatímco K. se vrátil do XY. Odsouzený K. přepravoval získané omamné prostředky podél železniční tratě z XY do XY pěšky, z České republiky do Spolkové republiky Německo. Maximálně 70 gramů této marihuany bylo určeno pro vlastní potřebu obžalovaného K. Zbývajících 130 gramů marihuany dále prodal se ziskem v oblasti XY, Spolková republika Německo, za cenu minimálně 10 EUR za gram.
b)
v blíže nezjištěné době v červnu 2016 po činu popsaném výše, asi dva týdny před Lučními slavnostmi (Wiesenfest), které se konaly od 8. do 11. 7. 2016, jeli odsouzení K., K. a E. znovu k R. D. do XY. Odsouzený K. mohl předtím k této jízdě za nákupem získat T. S. jako řidiče s jeho osobním automobilem VW Polo, reg. zn. XY. Poté všichni jeli společně s R. D. do XY. Odsouzený K. zde předal 3 000 EUR odsouzeným K. a D., kteří za tyto peníze získali od kontaktní osoby R. D. 500 gramů marihuany s minimálním obsahem účinné látky ve výši 5 % delta-9-THC a předali ji dále odsouzenému K. Poté jeli všichni účastníci z XY zpět do XY. Přičemž odsouzený K. a R. D., jakož i odsouzený K. a E. vystoupili z vozidla T. S. Odsouzený K. a R. D. zůstali poté v XY. T. S. jel svým osobním automobilem zpět do XY. Odsouzení K. a E. nesli 500 gramů marihuany s sebou, rozdělili si ji mezi sebou, běželi potom podél železničních kolejí z XY do XY a přepravili tak omamné látky na území Spolkové republiky Německo. V XY dali marihuanu opět dohromady. Maximálně 70 gramů této marihuany bylo určeno pro vlastní potřebu odsouzeného K., 100 gramů marihuany prodal odsouzený K. za cenu 7 EUR za gram odsouzenému E. za účelem dalšího prodeje se ziskem. Poté odsouzený K. prodal zbývajících 330 gramů marihuany dál se ziskem v oblasti XY, Spolková republika Německo, za cenu minimálně 10 EUR za gram.
c)
odsouzený K. koupil a převzal společně s odsouzeným E. v období od července 2016 do konce září 2016 od obžalovaného K. a od R. D. vždy v odstupu dvou týdnů při minimálně čtyřech dalších příležitostech vždy minimálně 500 gramů marihuany s minimálním obsahem účinné látky ve výši 5 % delta-9-THC za cenu 6 EUR za gram. Tito získali návykovou látku od kontaktní osoby R. D. a poté ji předali odsouzenému K. K předávání docházelo buď v XY, anebo v XY. Při těchto cestách ze XY do XY vozila odsouzené K., K. a E. družka odsouzeného K., A. K. Zatímco A. K. jela svým osobním automobilem zpět do XY, zůstávali tři odsouzení v XY. Po získání marihuany zůstal odsouzený K. vždy u R. D. v XY.
Při těchto dvou cestách se odsouzení K. a E. vrátili zpět do XY nejprve bez získané marihuany. Marihuana byla mezitím uložena u R. D. a teprve následující den ji odsouzení K. a E. přepravili do XY. Při druhém obchodu, kdy byla marihuana přechodně uložena u R. D., vykouřili obžalovaný K. a R. D. z 500 gramů marihuany maximálně 50 gramů, aniž by k tomuto měli povolení odsouzeného K. Proto byla poté marihuana přepravována do Německa vždy v den nabytí. Při tomto a při jednom dalším obchodu obžalovaní E. a K., jakož i R. D. obdrželi od obžalovaného K. ještě v České republice vždy 30 gramů marihuany pro vlastní potřebu.
Při všech čtyřech cestách si odsouzení K. a E. rozdělili marihuanu za účelem přepravy mezi sebou a poté přepravili získané omamné prostředky přes hranici na území Spolkové republiky Německo pěšky v souladu s plánem činu všech účastníků, přičemž obžalovaný E. s sebou nesl vždy 30 nespotřebovaných gramů získaných pro vlastní potřebu. V XY byla marihuana – s výjimkou podílu pro vlastní potřebu odsouzeného E. – opět dána dohromady. Maximálně 70 gramů této marihuany bylo určeno vždy pro vlastní potřebu odsouzeného K. 100 gramů marihuany prodával odsouzený K. vždy při ceně 7 EUR za gram odsouzenému E., které tento vždy prodával dále se ziskem v oblasti XY při ceně v minimálně výši 10 EUR za gram. Zbývající marihuanu prodával poté dále se ziskem odsouzený K. oblasti XY za cenu ve výši minimálně 10 EUR za gram, přičemž zůstalo odsouzenému K. ve čtyřech případech dvakrát 330 gramů, jednou 240 gramů a jednou 190 gramů pro další prodej.
(…)
3.
Dne 15. 1. 2017 cestoval odsouzený K. společně se zvlášť stíhaným K. A. do České republiky, aby tam získal marihuanu. Odsouzený K., který znal v XY jednu osobu, od níž bylo možné získat omamné látky, koupil a z pověření K. A. převzal od své kontaktní osoby 75,2 g marihuany s obsahem účinné látky ve výši 14,1 %, tedy 10,6 g delta-9-THC. Tuto marihuanu odsouzený K. získal za částku 5 EUR za 1 g. Poté předal marihuanu zvlášť stíhanému K. A., který ji chtěl dále prodávat se ziskem na území Spolkové republiky, což odsouzený věděl. Oba odsouzení pak přepravovali danou omamnou látku ve 23.00 hodin vozem taxi přes hraniční přechod XY/XY, v katastru obce XY, na území Spolkové republiky Německo. K. A. s sebou vezl (jak odsouzený K. věděl) 75,2 gramů marihuany ukrytých pod svým pulovrem, přičemž tato byla zajištěna bylo při kontrole ve 23.10 hodin u vjezdu do obce E.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku).
7. Konkrétně lze jednání odsouzeného právně posoudit jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283, odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. To proto, neboť odsouzený R. K. jednak prodal, dále dovezl a pro jiného přechovával psychotropní látku (delta-9-THC), a to jednak ve značném rozsahu, neboť šlo celkem o 145,6 g dané účinné látky, takový čin spáchal ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky podle §4a odst. 3 zákona.
8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzený shora popsaným jednáním porušil zájem na ochraně společnosti a lidí před možným ohrožením, které vyplývá z nekontrolovaného nakládání s omamnými látkami, přičemž společenskou škodlivost jeho trestné činnosti zvyšuje skutečnost, že zjištěné množství účinné látky překročilo hranici značného rozsahu a trestné činnosti se dopouštěl po dobu delší než půl roku. Současně se jedná o trestnou činnost, k jejímuž stíhání je Česká republika vázána také mezinárodními úmluvami. Tato skutečnost tak jednoznačně zvyšuje společenskou škodlivost trestné činnosti odsouzeného. Co se týče druhu uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byl uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody, společně s trestem propadnutí věci, resp. náhradní hodnoty a ochranným opatřením v podobě umístění v ústavu odvykací léčby. V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení R. K. výše uvedeným cizozemským rozhodnutím hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 10. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.