ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.13.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 13/2021-55
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 18. 3. 2021 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
I. Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se zaznamenají údaje o části odsouzení občana České republiky P. J., narozeného XY ve XY, okres XY, rozsudkem Okresního soudu v Rana, Norské království, ze dne 12. 4. 2018, sp. zn. 17-145696MED-RANA, který nabyl právní moci dne 23. 7. 2018, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hålogaland, Norské království, ze dne 23. 7. 2018, sp. zn. 18-076780AST-HALO, jímž byl uznán vinným zvlášť závažným případem trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými látkami podle §232 odst. 1 ve spojení s §231 odst. 1 norského trestního zákoníku, kterého se dopustil jako účastník podle §15 norského trestního zákoníku, a dále trestným činem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými látkami podle §231 odst. 1 norského trestního zákoníku, a tomu odpovídající části trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 10 (deseti) měsíců.
II. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně části odsouzení občana České republiky P. J., narozeného XY ve XY, okres XY, rozsudkem Okresního soudu v Rana, Norské království, ze dne 12. 4. 2018, sp. zn. 17-145696MED-RANA, který nabyl právní moci dne 23. 7. 2018, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hålogaland, Norské království, ze dne 23. 7. 2018, sp. zn. 18-076780AST-HALO, a to pro trestný čin nedovoleného užití omamné látky podle §31 odst. 2 ve spojení s §24 odst. 1 norského zákona o léčivech, a jemu odpovídající část trestu v trvání 2 (dvou) měsíců.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Rana, Norské království (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 12. 4. 2018, sp. zn. 17-145696MED-RANA, který nabyl právní moci dne 23. 7. 2018, byl P. J. (dále také jen „odsouzený“) uznán vinným zvlášť závažným případem trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými látkami podle §232 odst. 1 ve spojení s §231 odst. 1 norského trestního zákoníku, kterého se dopustil jako účastník podle §15 norského trestního zákoníku, trestným činem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými látkami podle §231 odst. 1 norského trestního zákoníku a dále trestným činem nedovoleného užití omamné látky podle §31 odst. 2 ve spojení s §24 odst. 1 norského zákona o léčivech. Za uvedené trestné činy uložil cizozemský soud podle §232 odst. 1, §231 odst. 1, §15 a §231 odst. 1 norského trestního zákoníku a §31 odst. 2 a §24 odst. 1 norského zákona o léčivech a §79 písm. a) norského trestního zákona odsouzenému úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let. Současně cizozemský soud rozhodl o započtení vykonané vazby v délce 365 dní do uloženého trestu odnětí svobody.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil shora označených trestných činů tím, že:
I.
v období roku 2016 až do středy 29. 3. 2017 jako součást činnosti organizované kriminální skupiny obžalovaní v různých rolích přispívali k nabytí, prodeji a přepravě významného množství hašiše a marihuany určených k distribuci v severním Norsku. Dne 29. března 2017 bylo zabaveno 28,3 kg hašiše a 3,9 kg marihuany, což činí podstatou část drogového kontrabandu.
(…)
P. J. se podílel na činnosti skupiny tím, že převážel N. L. několikrát do XY, XY, XY a XY. Cesty se vztahovaly k prodeji drog a vymáhání pohledávek v souvislosti s prodejem. V jednom případě převzal 10 000 NOK od zákazníka, který si od L. koupil marihuanu. Tyto peníze si J. ponechal jako mzdu za cestu. Několikrát během zimy 2016 v XY dostal od L. zaplaceno za to, že přijímal peníze za prodej drog. V prosinci 2016 vozil I. J. po B. v souvislosti s vymáháním pohledávek z prodeje drog. Ve středu 29. 3. 2017 jel z XY do XY i XY, aby zde převzal kontraband v rozsahu 28,3 kg hašiše a 3,9 kg marihuany a/nebo pomohl s jeho převozem.
(…)
IV. c)
V pátek 7. 4. 2017 v kempinku ve XY přechovával 48,9 gramů Cannabis sativa ve svém autě, červeném Volkswagenu Passat s registrační značkou XY.
(…)
VIII. e)
V dubnu 2017 ve XY nebo jinde požil hašiš.
3. Proti shora uvedenému rozsudku cizozemského soudu podal (mimo jiné) odsouzený odvolání. Na jeho podkladu pak Krajský soud v Hålogaland, Norské království (dále jen „odvolací cizozemský soud“) rozsudkem ze dne 23. 7. 2018, sp. zn. 18-076780AST-HALO, odsouzenému uložil nově podle §232 odst. 1, §231 odst. 1 a §15 norského trestního zákoníku a §79 norského trestního zákona úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let. Uvedený trest současně označil za zcela odpykaný, a to prostřednictvím 467 dní vykonané vazby.
4. Ministerstvo spravedlnosti České republiky (dále také jen „ministerstvo“) podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“). Nejvyšší soud k uvedeném návrhu ministerstva považuje za nezbytné konstatovat, že s ohledem na postavení Norského království, jež není členským státem Evropské unie, podaný návrh vyhodnotil jako podnět k postupu podle §4 odst. 2 zákona.
5. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou částečně splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4 odst. 2 zákona.
6. Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti rozhodne, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o jiném odsouzení občana České republiky soudem jiného než členského státu Evropské unie nebo mezinárodním soudem, který splňuje alespoň jednu z podmínek uvedených v §145 odst. 1 písm. b) nebo c) zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, jestliže se toto odsouzení týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
7. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že P. J. je občanem České republiky a byl odsouzen cizozemskými soudy.
8. Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle §4 odst. 2 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2000, sp. zn. 11 Tcu 6/2000, uveřejněné pod č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Dále platí, že je-li předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, hledí se jako na odsouzení soudem České republiky v takovém případě jen na část odsouzení, která se týká skutku (skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna.
9. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti splněna, určí Nejvyšší soud v rozhodnutí podle §4 odst. 2 zákona s přihlédnutím k závažnosti skutku, ohledně kterého tyto podmínky splněny nejsou. Určení přiměřeného trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie jako na odsouzení soudem České republiky, je však nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4 odst. 2 zákona (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2000, sp. zn. 11 Tcu 6/2000, uveřejněné pod č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle §4 odst. 2 zákona ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), Nejvyšší soud zamítne.
10. Nejvyšší soud shledal, že podmínka oboustranné trestnosti není splněna v případě odsouzeného ve vztahu ke skutku pod bodem VIII e), jímž dle cizozemských soudů odsouzený naplnil znaky trestného činu nedovoleného užití omamné látky podle §31 odst. 2 ve spojení s §24 odst. 1 norského zákona o léčivech. To z toho důvodu, že samotné požití hašiše odsouzeným – bez dalšího – nenaplňuje znaky skutkové podstaty žádného z trestných činů uvedených ve zvláštní části českého trestního zákoníku (srov. především §274 a §283 až §287 ve spojení s §289 tr. zákoníku a contrario ). Nejvyšší soud proto návrh Ministerstva spravedlnosti podle §4 odst. 2 zákona ohledně cizozemského odsouzení ve vztahu k uvedenému skutku a jemu odpovídajícímu trestu zamítl.
11. Pokud jde o zbývající skutky, jimiž byl odsouzený uznán vinným, pak platí, že jednání obviněného uvedené pod bodem I. vykazuje přinejmenším znaky trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku (skutek pod bodem I.) a jednání uvedené pod bodem IV. znaky trestného činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 tr. zákoníku [skutek pod bodem IV. c)]. Formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona jsou proto splněny.
12. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzený se totiž dopustil hned dvou trestných činů, jejichž objektem je zájem na ochraně společnosti a lidí před možným ohrožením, které vyplývá z nekontrolovaného nakládání s omamnými látkami, přičemž společenskou škodlivost jeho trestné činnosti zvyšuje poznatek ohledně množství látek, s nimiž neoprávněně nakládal (28,3 kg hašiše a 3,9 kg marihuany). Současně se jedná o trestnou činnost, k jejímuž stíhání je Česká republika vázána také mezinárodními úmluvami. Uvedené skutečnosti tak jednoznačně zvyšují společenskou škodlivost trestné činnosti odsouzeného. Co se týče druhu uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody.
13. Nejvyšší soud tak návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl pouze částečně, tj. pouze v rozsahu stanoveném v bodě I. výroku tohoto rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud rozhodl, že pouze na část trestu P. J., který mu byl uložen rozsudkem odvolacího cizozemského soudu, se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, snížil uložený nepodmíněný trest odnětí svobody, a to z původních 2 (let) let na konečný jeden (1) rok a 10 (deset) měsíců, a to s přihlédnutím k poměru závažnosti jednotlivých skutků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 3. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.