ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.133.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 133/2021-37
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. 10. 2021 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky R. H. , nar. XY ve XY, okres XY, rozsudkem Okresního soudu Drážďany, oddělení pro trestní a přestupkové věci, Svobodný stát Sasko, Spolková republika Německo, ze dne 17. 3. 2017, sp. zn. 205 Ls 424 Js 58531/15, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Drážďany, oddělení pro trestní věci, Svobodný stát Sasko, Spolková republika Německo, ze dne 21. 8. 2017, sp. zn. 11 Ns 424 Js 58531/15 (2), který nabyl právní moci dne 30. 11. 2017, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Drážďany, oddělení pro trestní a přestupkové věci, Svobodný stát Sasko, Spolková republika Německo, ze dne 17. 3. 2017, sp. zn. 205 Ls 424 Js 58531/15, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Drážďany, oddělení pro trestní věci, Svobodný stát Sasko, Spolková republika Německo, ze dne 21. 8. 2017, sp. zn. 11 Ns 424 Js 58531/15 (2), který nabyl právní moci dne 30. 11. 2017, byl R. H. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným trestným činem krádeže ve dvou případech, spáchané ve stadiu pokusu podle §242 odst. 1, §243 odst. 1 č. 2, §22, §23, §25 odst. 2, §49 odst. 1 a §53 německého trestního zákoníku (StGB) , a odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a pěti měsíců.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu Drážďany, resp. Zemského soudu Drážďany, se R. H. předmětné trestné činnosti majetkového charakteru dopustil v podstatě tím, že
1) dne 20. 10. 2013 mezi 13:00 hodin a 17:30 hodin společně s další osobou, se kterou předtím přijel na místo svým motorovým vozidlem tov. zn. Škoda Fabia, české RZ: XY, z České republiky do Drážďan, na adrese XY před domem č. XY nezjištěným způsobem vypáčili zde zaparkované motorové vozidlo tov. zn. Škoda Octavia, RZ: XY, poškozeného D. K., v hodnotě cca 8.000 eur, a dále se pokoušeli vylomit zámek zapalování, což se jim však nepodařilo, avšak tento svým jednáním poškodili tak, že do něho nešel zasunout originální klíč, přičemž odsouzený H. ve vozidle poškozeného při činu ztratil svoji peněženku s finanční hotovostí 260 eur a 62.000 Kč, načež svůj záměr odcizit vozidlo pachatelé nemohli dokončit, neboť byli vyrušeni poškozeným, který se v 17:30 hodin vrátil ke svému vozidlu, přičemž svým jednáním způsobili poškozenému škodu na vozidle ve výši cca 150 eur,
2) dne 13. 11. 2013 v 16:15 hodin se odsouzený společně s další osobou pokusili ve vnitřním dvoře stavebního objektu v XY v XY odcizit uzamčené a zde odstavené osobní motorové vozidlo tov. zn. Škoda Octavia, RZ: XY, poškozeného M. W., v hodnotě 10.000 eur, když vozidlo otevřeli nezjištěným způsobem a vytáhli zámek zapalování, načež však svého jednání zanechali, neboť byli vyrušeni kolemjdoucí osobou, přičemž svým jednáním způsobili poškozenému věcnou škodu na vozidle ve výši cca 4.000 eur.
3. Dne 22. 9. 2021 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Okresního soudu Drážďany, oddělení pro trestní a přestupkové věci, Svobodný stát Sasko, Spolková republika Německo, ze dne 17. 3. 2017, sp. zn. 205 Ls 424 Js 58531/15, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Drážďany, oddělení pro trestní věci, Svobodný stát Sasko, Spolková republika Německo, ze dne 21. 8. 2017, sp. zn. 11 Ns 424 Js 58531/15 (2), který nabyl právní moci dne 30. 11. 2017, ve vztahu k osobě R. H. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že R. H. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky [konkrétně pokračujícího trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, v jednočinném souběhu s trestným činem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, neboť se společným jednáním s další osobou pokusil přisvojit cizí věc tím, že se jí zmocní a tímto svým jednáním se pokusil způsobit větší škodu ve smyslu §138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, tj. škodu dosahující nejméně částky ve výši 100.000 Kč, a současně tímto svým jednáním poškodil cizí věc a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou ve smyslu §138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, tj. škodu dosahující nejméně částky ve výši 10.000 Kč]. Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť odsouzený R. H. se shora uvedeného jednání dopustil dvěma útoky spáchanými s odstupem pouhých cca tří týdnů, přičemž svým jednáním naplnil znaky více úmyslných trestných činů. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je tak zvyšována nejen způsobem provedení činu, jakož i celkovou výší způsobené, popř. hrozící škody, ale též jeho bohatší trestní minulostí, ježto byl na území České republiky opakovaně soudně trestán, a to převážně pro různorodou trestnou činnost majetkového charakteru, byť zčásti je v důsledku zahlazení odsouzení na něho třeba hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Současně se odsouzený dopustil opakované majetkové trestné činnosti i na území Spolkové republiky Německo, z čehož tak plynou jeho zjevné sklony k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států. Z výše uvedeného je rovněž zřejmé, že ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, osobě odsouzeného nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
8. Ve vztahu k druhu uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Drážďany, resp. Zemského soudu Drážďany, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku a pěti měsíců. Za tohoto stavu lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení R. H. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky, a to i přes delší časový odstup od spáchání dotčené trestné činnosti.
9. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě odsouzeného zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 10. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu