ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.136.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 136/2021-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. 10. 2021 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky P. V. , nar. XY v XY, rozsudkem Okresního soudu Chemnitz, oddělení pro trestní věci, Svobodný stát Sasko, Spolková republika Německo, ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. 17 Ds 970 Js 6160/17, který nabyl právní moci dne 11. 5. 2017, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Chemnitz, oddělení pro trestní věci, Svobodný stát Sasko, Spolková republika Německo, ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. 17 Ds 970 Js 6160/17, který nabyl právní moci dne 11. 5. 2017, byl P. V. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným trestným činem krádeže vloupáním ve čtyřech případech podle §242 odst. 1, §244 odst. 1 č. 3, §53 německého trestního zákoníku (StGB) , a odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu Chemnitz se P. V. předmětné trestné činnosti majetkového charakteru dopustil v podstatě tím, že
1) dne 7. 4. 2014 kolem 9:48 hodin vnikl do obytného domu rodiny G. v XY, tím způsobem, že rozbil okno a dostal se tak do domu, kde se zmocnil laptopu zn. Asus s příslušející taškou, digitální kamery zn. Canon s příslušející taškou, dětské pokladničky s penězi a platební karty EC banky Volksbank Chemnitz, přičemž z obavy, že bude přistižen poškozenými, kteří se vrátili domů, vyskočil i s odcizenými věcmi z okna v 1. poschodí domu, přičemž se zranil a část věcí rozbil,
2) dne 16. 6. 2014 v době mezi 7:40 hodin a 15:45 hodin vnikl přelezením zábradlí na balkóně a rozbitím balkónových dveří pomoci kamene do bytu poškozeného G. v Chemnitz, XY, odkud odcizil mimo jiné šperky, mobilní telefon zn. Motorola, mobilní telefon zn. Nokia, digitální kameru zn. Canon, klíče a náhradní klíče od vozidla v celkové hodnotě 890 eur,
3) dne 9. 2. 2017 v době mezi 8:45 hodin a 10:10 hodin vnikl do rodinného domu poškozené M. E., XY, tím způsobem, že cihlou rozbil okenní tabulku v okně toalety nacházející se v přízemí domu, načež tímto oknem vlezl do domu, kde prohledal místnosti a odcizil pánské manžetové knoflíčky v hodnotě 25 eur a pánské náramkové hodinky zn. Certis v hodnotě 75 eur, přičemž rozbitím okenní tabule a umyvadla, jež byly rozbity kamenem, způsobil věcnou škodu ve výši 400 eur,
4) dne 14. 2. 2017 kolem 11:00 hodin vnikl do rodinného domu v XY, tím způsobem, že kamenem rozbil sklo ve dveřích terasy nacházející se na zadní straně domu, ve snaze dostat se tímto způsobem do domu, kde měl v úmyslu vyhledat předměty, které by stály za odcizení, v souladu s tímto plánem odcizil šperky, hodinky, finanční hotovost a mobilní telefon v celkové hodnotě 1.200 eur, přičemž poškozením okenní tabule způsobil věcnou škodu ve výši 404,62 eur, když byl z důvodu spuštění alarmu na místě přistižen samotným vlastníkem bytu.
3. Dne 22. 9. 2021 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Okresního soudu Chemnitz, oddělení pro trestní věci, Svobodný stát Sasko, Spolková republika Německo, ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. 17 Ds 970 Js 6160/17, který nabyl právní moci dne 11. 5. 2017, ve vztahu k osobě P. V. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že P. V. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky [konkrétně v případě jednání popsaného pod body 1) a 2) pokračujícího trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, v jednočinném souběhu s trestným činem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a trestným činem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, a v případě jednání popsaného pod body 3) a 4) rovněž pokračujícího trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, v jednočinném souběhu s trestným činem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a trestným činem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, neboť si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, čin spáchal vloupáním a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou ve smyslu §138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, tj. škodu dosahující nejméně částky ve výši 10.000 Kč, současně neoprávněně vnikl do obydlí jiného a při tomto jednání násilím překonal překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí, dále si bez souhlasu oprávněného držitele opatřil platební prostředek jiného, konkrétně nepřenosnou platební kartu identifikovatelnou podle jména a čísla, a konečně poškodil cizí věc a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou ve smyslu §138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, tj. škodu dosahující nejméně částky ve výši 10.000 Kč]. Oboustranná trestnost jednání, jímž byl odsouzený pravomocně uznán vinným citovaným rozsudkem Okresního soudu Chemnitz, je přitom dána též jeho bohatou trestní minulostí, neboť se opětovně dopustil trestného činu krádeže, ačkoli byl ve smyslu §205 odst. 2 českého trestního zákoníku za takový čin v posledních třech letech odsouzen i potrestán, konkrétně se jednání popsaného pod body 1) a 2) dopustil s odstupem necelých čtyř měsíců poté, co byl dne 14. 12. 2013 propuštěn z výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody ve výměře čtyřiceti dvou měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 28. 2. 2011, sp. zn. 2 T 283/2010, jímž byl uznán vinným mimo jiné pro trestné činy krádeže podle §205 odst. 2 a podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, resp. jednání popsaného pod body 3) a 4) se dopustil necelých šest měsíců poté, co byl dne 12. 8. 2016 propuštěn z výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody ve výměře dvou let, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 26. 5. 2014, sp. zn. 15 T 68/2014, jímž byl uznán vinným mimo jiné pro trestný čin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku. Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť odsouzený P. V. se shora uvedeného jednání popsaného pod body 1) a 2), resp. 3) a 4) dopustil v obou případech více útoky spáchanými vždy s krátkým časovým odstupem, přičemž svým jednáním v obou případech naplnil znaky více úmyslných trestných činů. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je tak zvyšována nejen způsobem provedení činu, jakož i celkovou výší způsobené škody, ale též jeho bohatší trestní minulostí, ježto byl na území České republiky opakovaně soudně trestán, a to pro různorodou trestnou činnost majetkového charakteru, byť zčásti je v důsledku zahlazení odsouzení na něho třeba hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Z uvedených odsouzení jsou přitom zjevné sklony odsouzeného k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, přičemž je rovněž zřejmé, že ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, osobě odsouzeného nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
8. Ve vztahu k druhu uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Chemnitz, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku a deseti měsíců. Za tohoto stavu lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení P. V. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě odsouzeného zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 10. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu