ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.14.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 14/2021-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. 3. 2021 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky J. V., nar. XY v XY, rozsudkem Okresního soudu v Žilině, Slovenská republika, ze dne 5. 10. 2018, sp. zn. 35 T 88/2018, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Žilině, Slovenská republika, ze dne 17. 1. 2019, sp. zn. 3 To 84/2018.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Žilině, Slovenská republika, ze dne 5. 10. 2018, sp. zn. 35 T 88/2018, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Žilině, Slovenská republika, ze dne 17. 1. 2019, sp. zn. 3 To 84/2018, byl J. V. uznán vinným zločinem padělání, pozměňování a neoprávněné výroby peněz a cenných papírů podle §270 odst. 2 tr. zákona Slovenské republiky a byl mu za to uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří let.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci dne 8. 3. 2021 návrh Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že v daném případě nejsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
Z aktuálního opisu evidence Rejstříku trestů fyzických osob Nejvyšší soud zjistil, že o uznání shora citovaných rozsudků cizozemského rozsudku rozhodl dne 25. 9. 2019 rozsudkem sp. zn. 11 T 16/2019 Krajský soud v Brně a tento rozsudek téhož dne nabyl právní moci. Tato skutečnost rovněž vyplývá z vyžádaného rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. 11 T 16/2019.
V důsledku uznání výše uvedených cizozemských rozsudků podle zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů, se tak na ně hledí jako na odsouzení soudem České republiky. Rozhodnutí Nejvyššího soudu podle §4a odst. 3 zákona by proto bylo za daného právního stavu ryze nadbytečné a naopak by vedlo k nepřípustné duplicitě záznamu jednoho a téhož odsouzení v evidenci Rejstříku trestů. Právní úprava zákona o Rejstříku trestů je přitom koncipována tak, aby rozhodnutí o uznání cizozemského rozhodnutí (rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie) a rozhodnutí o zaznamenání údajů o odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, resp. rozhodnutí Nejvyššího soudu podle §4a odst. 3 zákona, nestála vedle sebe.
Podle §4 odst. 4 zákona platí, že pokud byly do evidence Rejstříku trestů zaznamenány údaje o odsouzení občana České republiky, osoby bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, nebo právnické osoby podle odstavce 2 nebo 3 a soud podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních následně rozhodne o uznání takového rozhodnutí, Nejvyšší soud z podnětu tohoto soudu zruší své předchozí rozhodnutí o zaznamenání údajů o odsouzení; Rejstřík trestů v takovém případě eviduje pouze rozhodnutí o uznání rozhodnutí. V posuzovaném případě proto Nejvyšší soud postupoval analogicky podle tohoto ustanovení a návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 3. 2021
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu