ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.145.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 145/2021-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. 10. 2021 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky L. D. , nar. XY v XY, rozsudkem Okresního soudu Pirna, oddělení pro trestní věci, Spolková republika Německo, ze dne 29. 6. 2017, sp. zn. 22 Ls 152 Js 8244/17, který nabyl právní moci dne 19. 10. 2017, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Pirna, oddělení pro trestní věci, Spolková republika Německo, ze dne 29. 6. 2017, sp. zn. 22 Ls 152 Js 8244/17, který nabyl právní moci dne 19. 10. 2017, byl L. D. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným trestným činem loupežné krádeže podle §249 odst. 2, §252 německého trestního zákoníku (StGB) , a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a jednoho měsíce.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu Pirna se L. D. předmětné trestné činnosti v podobě loupežné krádeže dopustil v podstatě tím, že
dne 29. 12. 2016 v obchodních prostorách společnosti Kaufland, XY, Pirna, odcizil kosmetické a hygienické výrobky v celkové hodnotě 279,68 eur, včetně dvou kusů parfému zn. Bruno Banani v hodnotě 23,90 eur za kus a dvou kusů krému zn. Kaloderma Creme v hodnotě 31,90 eur za kus a to tím způsobem, že si zboží strčil do svého batohu, který si s sebou přinesl, načež prošel pokladním prostorem, aniž by za toto zboží zaplatil, když měl v úmyslu odcizené zboží se ziskem prodat, aby tak uhradil své životní náklady; poté byl za pokladním prostorem osloven pracovníkem ostrahy prodejny, jímž byl vyzván k otevření svého batohu, na což v obavě z usvědčení z trestného činu reagoval tak, že se pracovníka ostrahy pokusil odstrčit pomocí nákupního vozíku, poté mezi oběma došlo k potyčce, odsouzený se pracovníka ostrahy pokusil znovu odtlačit, aby tak mohl se zbožím uniknout, což se mu však nepodařilo, pročež se pokusil z obchodního domu utéci, avšak byl pracovníkem ostrahy zastaven.
3. Dne 4. 10. 2021 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Okresního soudu Pirna, oddělení pro trestní věci, Spolková republika Německo, ze dne 29. 6. 2017, sp. zn. 22 Ls 152 Js 8244/17, který nabyl právní moci dne 19. 10. 2017, ve vztahu k osobě L. D. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že L. D. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky [konkrétně trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. zákoníku, neboť si přisvojil cizí věc tím, že se ní zmocnil a bezprostředně po činu se pokusil uchovat si odcizenou věc násilím]. Oboustranná trestnost jednání, jímž byl odsouzený pravomocně uznán vinným citovaným rozsudkem Okresního soudu Pirna, je přitom dána též jeho bohatou trestní minulostí, když se uvedeného jednání dopustil s odstupem necelých dvou let poté, co byl dne 7. 2. 2015 rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 27 T 8/2015, pravomocně odsouzen mimo jiné za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, který vykonal dne 4. 10. 2015 (tedy cca patnáct měsíců před spácháním trestné činnosti na území Spolkové republiky Německo, která je předmětem nyní posuzované věci). Za daného stavu, kdy se odsouzený opětovně dopustil trestného činu krádeže, ačkoli byl ve smyslu §205 odst. 2 českého trestního zákoníku za takový čin v posledních třech letech odsouzen i potrestán, přičemž se bezprostředně po činu pokusil uchovat si odcizenou věc násilím, jsou tak splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť odsouzený L. D. se úmyslné trestné činnosti majetkového charakteru navíc dopustil s odstupem necelých třech měsíců poté, co byl propuštěn z výkonu nepodmíněného (původně podmíněn odloženého) trestu odnětí svobody ve výměře jednoho roku, který mu byl uložen (a následně nařízen) na podkladě trestního příkazu Okresního soudu v Děčíně ze dne 20. 12. 2013, sp. zn. 1 T 267/2013, byť pro trestnou činnost jiného charakteru. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je tak zvyšována zejména jeho bohatou trestní minulostí, ježto byl na území České republiky opakovaně soudně trestán, a to převážně pro různorodou trestnou činnost majetkového charakteru, byť zčásti je v důsledku zahlazení odsouzení na něho třeba hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Současně se odsouzený dopustil opakované majetkové trestné činnosti i na území Spolkové republiky Německo, z čehož tak plynou jeho zjevné sklony k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států. Z výše uvedeného je rovněž zřejmé, že ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, osobě odsouzeného nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
8. Ve vztahu k druhu uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Pirna, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku a jednoho měsíce. Za tohoto stavu lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení L. D. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě odsouzeného zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 10. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu