ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.148.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 148/2021-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 10. 2021 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky G. Š. , nar. XY v XY, rozsudkem Okresního soudu Pirna, oddělení pro trestní věci, Svobodný stát Sasko, Spolková republika Německo, ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Ls 151 Js 61616/16, který nabyl právní moci dne 25. 1. 2017, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Pirna, oddělení pro trestní věci, Svobodný stát Sasko, Spolková republika Německo, ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Ls 151 Js 61616/16, který nabyl právní moci dne 25. 1. 2017 (dále též „cizozemské rozhodnutí“), byl G. Š. (dále též „odsouzený“) uznán vinným pokusem trestného činu loupeže podle §249 odst. 1 a §2, §22, §23 německého trestního zákoníku (StGB) , za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a jednoho měsíce.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu Pirna, oddělení pro trestní věci, Svobodný stát Sasko, se obviněný G. Š. shora uvedené majetkové trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že:
dne 25. 11. 2016 ve 21:15 hod. vstoupil do obchodu „XY“ v XY, nacházejícím se v části obce XY, na ul. XY, který byl již zavřený, ale nebyl zamknutý, s úmyslem vzít peníze a z nich si hradit své životní náklady, načež po svém vstupu do obchodu zaútočil na poškozenou majitelku obchodu G. G., kterou udeřil dlaní ruky, následkem čehož tato utrpěla šok a nebyla schopna klást odpor, poté se pokoušel otevřít pokladnu, během čehož poškozená obchod opustila a po chvíli se vrátila se třemi muži, v důsledku čehož odsouzený upustil od dalšího útoku a pokusil se obchod opustit, v čemž mu muži zabránili a následně jej předali policii.
3. Dne 11. 10. 2021 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Okresního soudu Pirna, oddělení pro trestní věci, Svobodný stát Sasko, Spolková republika Německo, ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Ls 151 Js 61616/16, který nabyl právní moci dne 25. 1. 2017, ve vztahu k osobě odsouzeného G. Š. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený G. Š. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně trestného činu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, neboť proti jinému užil násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy. Přestože podle příslušného německé právní úpravy nebyl pokus trestného činu loupeže ze strany odsouzeného dokončen, nestalo se tak z důvodu vědomého a dobrovolného upuštění od dokonání předmětného činu z jeho strany, nýbrž až po zásahu přivolané posily, která mu v dokončení zamýšleného trestného činu zabránila a následně jej předala policii. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je tak zvyšována nejen způsobem provedení činu, ale též jeho bohatší trestní minulostí, neboť z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů plyne, že byl v rozmezí let 1995 až 2017 na území České republiky celkem jedenáctkrát trestně stíhán a odsouzen, a to nejen pro majetkovou trestnou činnost, byť zčásti je v důsledku zahlazení odsouzení na něho třeba hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Z výše uvedeného tak plynou jeho zjevné sklony k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, když ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, osobě odsouzeného nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
8. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Pirna, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku a jednoho měsíce. Za tohoto stavu lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení G. Š. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 10. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu