ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.15.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 15/2021-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. 3. 2021 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky J. D., nar. XY ve XY, okres XY, rozsudkem Okresního soudu Lučenec, Slovenská republika, ze dne 6. 6. 2019, sp. zn. 22T/17/2019, který nabyl právní moci dne 22. 6. 2019.
Odůvodnění:
1. Výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu Lučenec, Slovenská republika, ze dne 6. 6. 2019, sp. zn. 22T/17/2019, který nabyl právní moci dne 22. 6. 2019, byl J. D. (dále jen “odsouzený”) uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby omamných a psychotropních látek, jedů anebo prekurzorů, jejich držení a obchodování s nimi podle §172 odst. 1 písm. b), písm. c), písm. d), odst. 2 písm. e) slovenského trestního zákona a za to byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se středním stupněm střežení. Současně byl odsouzenému citovaným rozsudkem okresního soudu uložen ochranný dohled v trvání jednoho roku, trest propadnutí věci a ochranné protitoxikomanické léčení vykonávané ústavní formou.
2. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci dne 8. 3. 2021 návrh Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
3. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že v daném případě nejsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
4. Z aktuálního opisu evidence Rejstříku trestů fyzických osob, jakož i dotčeného rozhodnutí Nejvyšší soud zjistil, že o uznání shora citovaného pravomocného rozsudku Okresního soudu Lučenec, Slovenská republika, ze dne 6. 6. 2019, sp. zn. 22T/17/2019, rozhodl dne 24. 6. 2020 rozsudkem sp. zn. 11 T 25/2019 Krajský soud v Brně. Citovaný rozsudek krajského soudu přitom nabyl právní moci dne 22. 7. 2020. V důsledku uznání citovaného rozsudku slovenského soudu podle zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů, se tak na něj hledí jako na odsouzení soudem České republiky. Rozhodnutí Nejvyššího soudu podle §4a odst. 3 zákona by proto bylo za daného právního stavu ryze nadbytečné. Právní úprava zákona o Rejstříku trestů je přitom koncipována tak, aby rozhodnutí o uznání cizozemského rozhodnutí (rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie) a rozhodnutí o zaznamenání údajů o odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, resp. rozhodnutí Nejvyššího soudu podle §4a odst. 3 zákona, nestála vedle sebe.
5. Podle §4 odst. 4 zákona pokud byly do evidence Rejstříku trestů zaznamenány údaje o odsouzení občana České republiky, osoby bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, nebo právnické osoby podle odstavce 2 nebo 3 a soud podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních následně rozhodne o uznání takového rozhodnutí, Nejvyšší soud z podnětu tohoto soudu zruší své předchozí rozhodnutí o zaznamenání údajů o odsouzení; Rejstřík trestů v takovém případě eviduje pouze rozhodnutí o uznání rozhodnutí. V posuzovaném případě proto Nejvyšší soud postupoval analogicky podle tohoto ustanovení a návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky v celém rozsahu zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 3. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu