ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.154.2021.1
11 Tcu 154/2021-
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 10. 2021 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky L. J. , nar. XY v XY, rozsudkem Tribunálu v Chieti, Italská republika, ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 714/17, který nabyl právní moci dne 8. 3. 2018, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Tribunálu v Chieti, Italská republika, ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 714/17, který nabyl právní moci dne 8. 3. 2018 (dále též „cizozemské rozhodnutí“), byl L. J. (dále též „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání trestného činu krácení spotřební daně z pohonných hmot podle §110, §133, §203, §235, §240 odst. 1 italského tr. zákoníku a §40 odst. 1 písm. b), odst. 4 zákonné vyhlášky č. 504/95, za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, dále k peněžitému trestu ve výši 12.000 eur, trestu zabavení nákladního motorového vozidla užitého k trestnému činu, trestu vyhoštění z území Italské republiky a zákazu zastávání veřejných funkcí na dobu pěti let. Uložený trest odnětí svobody byl přitom odsouzenému rozhodnutím Státního zastupitelství při Obecném soudu v Chieti ze dne 19. 3. 2018, sp. zn. SIEP 53/2018, nejprve podmíněně odložen (pozastaven za stanovených podmínek), následně však bylo toto pozastavení výkonu trestu pozdějším rozhodnutím téhož státního zastupitelství ze dne 10. 2. 2020 zrušeno s tím, že odsouzenému byl nařízen výkon původně uloženého trestu odnětí svobody, jakož i povinnost zaplatit peněžitý trest ve stanovené výši.
2. Podle skutkových zjištění Tribunálu v Chieti se obviněný L. J. (společně s V. Š.) shora uvedené trestné činnosti daňového charakteru dopustil v podstatě tím, že:
dne 8. 12. 2015 v úmyslu vyhnout se zaplacení daně z mazacích olejů převáželi z území Italské republiky do České republiky motorovým vozidlem tov. zn. Volvo FH4 s českou reg. zn. XY kontejner – cisternu s 22.900 kg paliva pro motorová vozidla (nafty), když podle zfalšované přepravní dokumentace vydané českými orgány měli transportovat 22.900 kg rozpouštědla Cleanol 7 nc 271001999, což bylo zjištěno během kontroly mobilní jednotkou finanční policie na dálnici A14 v severním směru ve XY, přičemž toto pašované zboží mělo být dopraveno fiktivnímu příjemci do města XY.
3. Dne 11. 10. 2021 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení Tribunálem v Chieti, Italská republika, ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 714/17, který nabyl právní moci dne 8. 3. 2018, ve vztahu k osobě odsouzeného L. J. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený L. J. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 tr. zákoníku, spáchaného ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, neboť jinému poskytnutou pomocí usnadnil spáchání trestného činu v podobě zkrácení daně ve větším rozsahu. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť v rámci projednávaného skutku se odsouzený L. J. pokusil o spáchání závažného daňového deliktu tím, že transportoval značné množství motorových pohonných hmot (v celkovém objemu 22.900 kg) v úmyslu vyhnout se povinnosti uhrazení zákonem stanoveného odvodu v předepsané výši.
8. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byl za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Tribunálu v Chieti, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře tří let za současného uložení peněžitého trestu ve výměře 12.000 eur, trestu propadnutí věci v podobě zajištěného nákladního motorového vozidla a trestu vyhoštění. Za tohoto stavu lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení L. J. příslušným soudem Italské republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky, a to i přes dosavadní trestní bezúhonnost jeho osoby.
9. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 10. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu