ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.162.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 162/2021-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 10. 11. 2021 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky, L. V., nar. XY v XY, okres XY, rozsudkem Trestního soudu první instance TGI v Boulogne-sur-Mer, Francouzská republika, ze dne 15. 7. 2019, sp. zn. 1922290162, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
Rozsudkem Trestního soudu první instance TGI v Boulogne-sur-Mer, Francouzská republika, ze dne 15. 7. 2019, sp. zn. 1922290162, který nabyl právní moci 5. 8. 2019, byl L. V. uznán vinným trestným činem pomoci k nezákonnému vstupu, pohybu a pobytu cizince ve Francii nebo v Schengenském území za podmínek, jež jsou v rozporu s lidskou důstojností, podle §622 odst. 5 3˚, §622 odst. 1, bod 1, bod 2, bod 3 francouzského trestního zákona a zákona o vstupu a pobytu cizinců a právu na azyl, za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a trestu zákazu pobytu na území Francie na dobu 3 (tří) roků.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se L. V. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že:
dne 12. 7. 2019 v XY, na území Francouzské republiky, usnadnil svou přímou nebo nepřímou pomocí nezákonný vstup, pohyb nebo pobyt ve Francii cizím státním příslušníkům nezákonně se nacházejícím na jejím území, a to tím způsobem, že převážel 20 Afghánců, ukrytých ve skrýši umístěné za tímto účelem ve vozidle s tím, že cílem jejich cesty měla být Velká Británie, přičemž životní a cestovní podmínky převážených cizinců byly v rozporu s lidskou důstojností.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený L. V. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle §340 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený L. V. se pro svůj finanční prospěch podílel na ilegálním převozu většího množství cizinců přes státní hranici, jakož i způsobem jejich převozu neslučitelným s důstojností člověka. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení L. V. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 11. 2021
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu