ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.163.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 163/2021-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 10. 2021 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. P. , nar. XY v XY, rozsudkem Zemského soudu Korneuburg, Rakouská republika, ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. 512 Hv 48/19h, který nabyl právní moci dne 18. 5. 2019, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Zemského soudu Korneuburg, Rakouská republika, ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. 512 Hv 48/19h, který nabyl právní moci dne 18. 5. 2019 (dále též „cizozemské rozhodnutí“), byl M. P. (dále též „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání trestného činu krádeže vloupáním podle §127, §129 odst. 1 bod 2 a 3 rakouského trestního zákoníku a ze spáchání přečinu zatajování listin podle §229 odst. 1 rakouského trestního zákoníku. Za to byl podle §129 odst. 1 za použití §28 odst. 1 rakouského trestního zákoníku odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců.
2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu Korneuburg se odsouzený M. P. ve vědomé a chtěné součinnosti s neznámým spolupachatelem dopustili výše uvedené trestné činnosti majetkového charakteru tak, že:
1. dne 2. 9. 2018 ve XY společně odcizili J. L. cizí movité věci, když u ruční pokladny vylomili blokovací zařízení a odcizili z ní hotovost ve výši 50 EUR, a poté ze samoobslužné chladničky odcizili několik lahví vína a moštu v celkové hodnotě 65 EUR s úmyslem neoprávněného obohacení,
2. téhož dne a ve stejném městě ve vědomé a chtěné součinnosti odcizili registrační značku XY L. H. a registrační značku XY B. L. a následně je namontovali na osobní automobil tov. zn. Mazda 6 s českou registrační značkou XY.
3. Dne 15. 10. 2021 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Zemského soudu Korneuburg, Rakouská republika, ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. 512 Hv 48/19h, který nabyl právní moci dne 18. 5. 2019, ve vztahu k osobě odsouzeného M. P. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu jednoznačně vyplývá, že odsouzený M. P. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně pokračujícího trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, neboť si společným jednáním s další osobou přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil a tento čin spáchal vloupáním. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je totiž zvyšována jeho bohatší trestní minulostí, neboť v rozmezí let 2000 až 2020 byl na území České republiky čtyřikrát trestně stíhán a odsouzen, a to pro trestnou činnost zaměřenou proti osobní svobodě, trestnou činnost obecně ohrožující i trestnou činnosti proti pořádku ve věcech veřejných (konkrétně za spáchání trestných činů loupeže, nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání). Z těchto rozhodnutí tak vyplývají zjevné sklony odsouzeného k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, stejně jako skutečnost, že ani předchozí pravomocná odsouzení osobě odsouzeného nezabránila ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
8. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byl za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Zemského soudu Korneuburg, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvanácti měsíců. Za tohoto stavu lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení M. P. příslušným soudem Rakouské republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 10. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu