ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.166.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 166/2021-37
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 10. 2021 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanů České republiky T. Z. , nar. XY v XY, a T. J. , rozené J., nar. XY v XY, rozsudkem Okresního soudu Pirna, oddělení pro trestní věci, Svobodný stát Sasko, Spolková republika Německo, ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 22 Ls 143 Js 63953/16, který nabyl právní moci ve vztahu k osobě T. Z. dne 24. 5. 2017 a ve vztahu k osobě T. J. dne 7. 7. 2017, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Pirna, oddělení pro trestní věci, Svobodný stát Sasko, Spolková republika Německo, ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 22 Ls 143 Js 63953/16 (dále též „cizozemské rozhodnutí“), který nabyl právní moci ve vztahu k osobě T. Z. dne 24. 5. 2017, byl T. Z. (dále též „odsouzený“) uznán vinným trestným činem krádeže spáchané ve dvou případech ve vícečinném souběhu podle §242 odst. 1, §243 odst. 1, č. 3, §25 odst. 2, §53 německého tr. zákoníku (StGB) , za což byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
2. Týmž rozsudkem Okresního soudu Pirna, oddělení pro trestní věci, Svobodný stát Sasko, Spolková republika Německo ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 22 Ls 143 Js 63953/16, který nabyl právní moci ve vztahu k osobě T. J. dne 7. 7. 2017, byla T. J. (dále též „odsouzená“) uznána vinnou trestným činem krádeže spáchané organizovanou skupinou ve třech případech ve vícečinném souběhu a trestným činem krádeže ve dvou případech ve vícečinném souběhu podle §242 odst. 1, §243 odst. 1, č. 3, §244 odst. 1, č. 2, §25 odst. 2, §53 německého tr. zákoníku (StGB) a §17 odst. 2 německého zákona o trestním rejstříku, za což byla odsouzena k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
3. Podle skutkových zjištění Okresního soudu Pirna, oddělení pro trestní věci, se odsouzení T. Z. a T. J. shora uvedené majetkové trestné činnosti dopustili v podstatě tím, že:
1. dne 14. 10. 2016 ve 21:15 hod. odsouzená J. ve vědomé a chtěné součinnosti se zvlášť stíhanými I. R. a J. K. odcizila v obchodních prostorách společnosti K. v Pirně čokolády, náplně do tiskárny, náhlavní sluchátka a balíčky žvýkaček v celkové hodnotě 720,06 EUR, a to s úmyslem odcizené zboží následně prodat v České republice, když všichni odsouzení odcizené zboží vkládali do dvou cestovních tašek a poté opustili oblast pokladen, avšak zvlášť stíhaný R. byl zastaven, zatímco odsouzené J. se podařil útěk se zbožím v hodnotě 281,52 EUR,
2. dne 21. 11. 2016 ve 20:30 hod. odsouzená J. ve vědomé a chtěné součinnosti se zvlášť stíhanými J. K. a D. N. odcizila v obchodních prostorách společnosti K. v Pirně dámské vysoké boty, poznámkové bloky a 98 balíčků žvýkaček v celkové hodnotě 301,18 EUR, a to s úmyslem odcizené zboží následně prodat v České republice, když při provádění společného plánu všichni jmenovaní zboží skryli do přinesených tašek a s nimi opustili obchodní dům, aniž by za zboží zaplatili,
3. dne 3. 11. 2016 v 10:45 hod. odsouzený T. Z. ve vědomé a chtěné součinnosti se zvlášť stíhanou J. M. odcizil v obchodních prostorách společnosti M. v Drážďanech 10 kusů různých parfémů v celkové hodnotě 763,55 EUR, které oba ukryli do přinesené tašky, která byla upravena pomocí hliníkové fólie, aby si toto zboží ponechali pro sebe bez zaplacení,
4. dne 23. 11. 2016 ve 21:30 hod. odsouzená T. J. ve vědomé a chtěné součinnosti se zvlášť stíhaným J. K. odcizila v obchodních prostorách firmy Kaufland v Drážďanech různé elektronické výrobky, dále 19 kusů čokolád, jednu pletenou čepici a jednu karetní hru v celkové hodnotě 211,39 EUR, přičemž oba ze zboží odstranili elektronické zajištění a vložili jej do připravené tašky, s úmyslem si zboží ponechat pro sebe a následně jej prodat v České republice,
5. dne 5. 12. 2016 ve 12:37 hod. odsouzená T. J. ve vědomé a chtěné součinnosti se zvlášť stíhanou J. V. odcizila v obchodních prostorách firmy Kaufland v Drážďanech 37 kusů čokolád a další sladkosti v celkové hodnotě 66,79 EUR, s úmyslem si zboží ponechat pro sebe a následně jej prodat v České republice,
6. dne 8. 12. 2016 ve 13:00 hod. odsouzená T. J. ve vědomé a chtěné součinnosti s odsouzenými T. Z., R. P., D. N. a M. K. odcizila v obchodním prostorách firmy O., pobočka Pirna, jeden akumulátorový příklepový vrtací šroubovák, jedno vrtací kladivo zn. „Stanley“ a dvě úhlové brusky zn. „Bosch“ v celkové hodnotě 394,92 EUR, a to tak, že toto zboží společně ukryli do svých batohů a tašek a obchod opustili, aby si zboží ponechali bez zaplacení pro sebe a následně jej prodali v České republice.
4. Dne 19. 10. 2021 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Okresního soudu Pirna, oddělení pro trestní věci, Svobodný stát Sasko, Spolková republika Německo, ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 22 Ls 143 Js 63953/16, který nabyl právní moci ve vztahu k osobě T. Z. dne 24. 5. 2017 a ve vztahu k osobě T. J. dne 7. 7. 2017, ve vztahu k oběma jmenovaným odsouzeným hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
5. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
6. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
7. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzení T. Z. a T. J. jsou občané České republiky, byli odsouzeni cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně pokračujícího trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, v případě odsouzeného T. Z. navíc podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, neboť byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen, a to rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 3. 2015, sp. zn. 1 T 191/2013, jímž byl uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře deseti měsíců. Za daného stavu jsou tak u obou odsouzených splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením §4a odst. 3 citovaného zákona.
8. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, když společenská škodlivost trestné činnosti odsouzených je zvyšována zejména celkovou výší způsobené škody na odcizeném spotřebním zboží (jež činila v případě odsouzené J. 1.299,42 EUR a v případě odsouzeného Z. 1.158,47 EUR), způsobem provedení činu, když nelze pominout, že odsouzená J. se během krátké doby necelých dvou měsíců dopustila celkem pěti útoků, odsouzený Z. pak během necelého jednoho měsíce celkem dvou útoků, povahu místa, na kterém se daného jednání dopustil, jakož i bohatší trestní minulostí obou odsouzených. Z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů je totiž zřejmé, že odsouzená T. J. byla v rozmezí let 2013 až 2015 na území České republiky celkem třikrát trestně stíhána a odsouzena, a to pro různorodou trestnou činnost, byť zčásti je v důsledku zahlazení odsouzení na ni třeba hledět tak, jako by nebyla odsouzena. Současně se odsouzená v období roku 2018 dopustila další trestné činnosti majetkového charakteru i na území Spolkové republiky Německo, z čehož tak plynou její zjevné sklony k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států. Ve vztahu k osobě odsouzeného T. Z. pak z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů plyne, že byl v rozmezí let 1984 až 2015 na území České republiky celkem patnáctkrát trestně stíhán a odsouzen, přičemž v období od roku 2012 do roku 2017 se v celkem pěti případech dopustil další trestné činnosti majetkového charakteru i na území Spolkové republiky Německo, z čehož tak plynou jeho zjevné sklony k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států. Z výše uvedeného je rovněž zřejmé, že ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, osobě odsouzeného nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
9. Ve vztahu k druhu a výměře uložených trestů lze současně konstatovat, že oběma odsouzeným byly za jednání, jímž byli pravomocně uznáni vinnými rozsudkem Okresního soudu Pirna, uloženy sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněné tresty odnětí svobody ve výměře jednoho roku a šesti měsíců (v případě odsouzené J.), resp. jednoho roku (v případě odsouzeného Z.). Za tohoto stavu lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení T. J. a T. Z. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
10. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobám obou výše jmenovaných odsouzených zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 10. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu