ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.17.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 17/2021-14
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 18. 3. 2021 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky A. V. , nar. XY v XY, Česká republika, rozsudkem Okresního soudu v Novém Meste nad Váhom, Slovenská republika, ze dne 20. 6. 2019, sp. zn. 2 T 28/2019, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Výše označeným rozsudkem Okresního soudu v Novém Meste nad Váhom, Slovenská republika, který nabyl právní moci dne 9. 7. 2019, byl A. V. uznán vinným přečinem porušování domovní svobody podle §194 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. Slovenské republiky a přečinem nebezpečného vyhrožování podle §360 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. Slovenské republiky. Za to mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců se zařazením pro jeho výkon do ústavu se středním stupněm střežení. Současně mu bylo uloženo ústavní protialkoholické ochranné léčení.
Podle skutkových zjištění slovenských soudů se odsouzený A. V. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že dne 20. 2. 2019 kolem 04.00 hod. v XY na ul. XY č. XY na 4. poschodí obytného domu přistoupil k bytu č. 17 oprávněného uživatele poškozeného M. G., klepal a bouchal do dveří a když mu nikdo neotevíral, tak do nich kopal až je vylomil a bez souhlasu poškozeného vešel do bytu, kde se nacházeli poškozený M. G. a A. M. Potom přistoupil k poškozenému, kterého fyzicky napadl údery do oblasti hlavy, a poté co poškozený v důsledku toho spadl na zem, tak do něj kopal do oblasti hlavy, bil jej opakovaně rukama a vyhrožoval mu opakovaně, že jej zabije, a proto poškozený z bytu utekl, neboť z jednání obžalovaného měl důvodnou obavu o svůj život a zdraví.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený A. V. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin porušování domovní svobody podle §178 tr. zákoníku a přinejmenším trestný čin nebezpečného vyhrožování podle §353 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený A. V. se dopustil v jednočinném souběhu dvou trestných činů, přičemž nelze přehlédnout závažnost předmětné trestné činnosti vyplývající zejména ze způsobu jejich spáchání. Z opisu rejstříku trestů lze též dovodit jeho sklony k páchání obdobné trestné činnosti. Pokud jde o druh uloženého trestu, odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody a současně též ústavní ochranné léčení protialkoholní. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení A. V. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 3. 2021
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu