ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.170.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 170/2021-12
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. 11. 2021 k podnětu Krajského soudu v Brně na zrušení usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. 11 Tcu 98/2019, v trestní věci I. K., nar. XY v XY, takto:
Podle §4 odst. 4 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, per analogiam se usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. 11 Tcu 98/2019, jímž bylo podle tehdy platného ustanovení §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb. rozhodnuto tak, že se na odsouzení občanů České republiky I. K., nar. XY v XY, a M. K., nar. XY v XY, rozsudkem Zemského soudu Traunstein, 2. trestní senát, Spolková republika Německo, ze dne 6. 10. 2014, sp. zn. 2 KLs 440 Js 12019/14, který nabyl právní moci dne 17. 10. 2014, hledí jako na odsouzení soudem České republiky, ve vztahu k osobě I. K. , nar. XY, zrušuje , zatímco ve vztahu k osobě M. K. zůstává toto usnesení zcela nedotčeno.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Zemského soudu Traunstein, 2. trestní senát, Spolková republika Německo, ze dne 6. 10. 2014, sp. zn. 2 KLs 440 Js 12019/14, který nabyl právní moci dne 17. 10. 2014, byli I. K. a M. K. uznáni vinnými trestným činem krádeže velkého rozsahu spáchané v organizované skupině ve třech případech a trestným činem krádeže v organizované skupině podle §244a odst. 1, §243 odst. 1 věta 2 č. 3, §244 odst. 1 č. 2 a č. 3, §25 odst. 2 a §53 německého trestního zákoníku (StGB) , za což byli odsouzeni M. K. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců a I. K. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a devíti měsíců.
2. Nejvyšší soud České republiky k návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů o odsouzení I. K. výše označeným rozsudkem německého soudu do evidence Rejstříku trestů rozhodl podle ustanovení §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon“), usnesením ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. 11 Tcu 98/2019, tak, že se na odsouzení I. K. výše citovaným rozsudkem Zemského soudu Traunstein, 2. trestní senát, Spolková republika Německo, ze dne 6. 10. 2014, sp. zn. 2 KLs 440 Js 12019/14, který nabyl právní moci dne 17. 10. 2014, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
3. Dne 22. 10. 2021 podal Krajský soud v Brně Nejvyššímu soudu podnět ke zrušení výše citovaného usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. 11 Tcu 98/2019, ve vztahu k osobě odsouzené I. K., a to s odkazem na pravomocně skončené řízení o uznání cizozemského rozhodnutí, konkrétně rozsudku Zemského soudu Traunstein, 2. trestní senát, Spolková republika Německo, ze dne 6. 10. 2014, sp. zn. 2 KLs 440 Js 12019/14, v trestní věci této odsouzené, vedené u jmenovaného soudu pod sp. zn. 11 T 5/2021. Z obsahu toho podání lze dovodit, že se jedná o podnět ve smyslu §4 odst. 4 zákona, neboť ve věci odsouzené I. K. již bylo rozhodnuto tak, že se předmětné cizozemské rozhodnutí ve vztahu k její osobě uznává na území České republiky.
4. Pouze pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že výše citovaným usnesením ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. 11 Tcu 98/2019, bylo Nejvyšším soudem zároveň rozhodnuto tak, že se podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb. hledí jako na odsouzení soudem České republiky rovněž na odsouzení týmž rozsudkem Zemského soudu Traunstein, 2. trestní senát, Spolková republika Německo, ze dne 6. 10. 2014, sp. zn. 2 KLs 440 Js 12019/14, který nabyl právní moci dne 17. 10. 2014, i ve vztahu k osobě M. K.. Ve vztahu k této výrokové části usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. 11 Tcu 98/201, však žádný podnět k jejímu zrušení podán nebyl, pročež v této části, tj. ve vztahu k osobě M. K., zůstává dané usnesení Nejvyššího soudu tímto rozhodnutím zcela nedotčeno.
5. Nejvyšší soud danou věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro zrušení shora označeného usnesení v části, v níž dříve rozhodl o zaznamenání údajů o odsouzení I. K. výše označeným rozsudkem německého soudu do evidence Rejstříku trestů.
6. Podle ustanovení §4a odst. 3 zákona platí, že Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodne o tom, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
7. Podle §4 odst. 4 zákona platí, že pokud byly do Rejstříku trestů zaznamenány údaje o jiném odsouzení občana České republiky, osoby bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, nebo právnické osoby podle §4 odst. 2 nebo 3 zákona a soud podle zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, následně rozhodne o uznání takového rozhodnutí, Nejvyšší soud z podnětu tohoto soudu zruší své předchozí rozhodnutí o zaznamenání údajů o odsouzení; Rejstřík trestů v takovém případě eviduje pouze rozhodnutí o uznání rozhodnutí. Na rozhodnutí cizozemského soudu nebo mezinárodního soudu zaznamenaná do evidence Rejstříku trestů podle §4 odst. 1 až 3 zákona se hledí jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 5 zákona).
8. Z obsahu příslušného spisového materiálu vyplývá, že rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. 11 T 5/2021, bylo pravomocně rozhodnuto tak, že se podle §306 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, na území České republiky uznává rozsudek Zemského soudu Traunstein, 2. trestní senát, Spolková republika Německo, ze dne 6. 10. 2014, sp. zn. 2 KLs 440 Js 12019/14, jímž byla I. K. uznána vinnou ze spáchání čtyř trestných činů kvalifikovaných jako těžká krádež spáchaná ve skupině ve třech případech a krádež podle §244 odst. 1, §243 odst. 1 věta 2 č. 3, §244 odst. 1 č. 3, č. 2, §25 odst. 2 a §53 německého trestního zákoníku, za což byla odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a devíti měsíců. Citovaným rozsudkem Krajského soudu v Brně bylo současně rozhodnuto o tom, že I. K. podle §306 odst. 1 ve spojení s §124 odst. 4 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, vykoná na území České republiky trest odnětí svobody uložený výše uvedeným rozsudkem německého soudu, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Jelikož odsouzená I. K. ani státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně jako osoby oprávněné nepodali proti výše citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. 11 T 5/2021, v zákonné lhůtě odvolání, nabylo toto rozhodnutí právní moci dne 6. 10. 2021.
9. Ačkoli se současná úprava ustanovení §4 odst. 4 zákona o Rejstříku trestů výslovně nevztahuje na odsouzení soudem jiného členského státu Evropské unie (srov. §4 odst. 2, 3 tohoto zákona), a v předmětné věci jde o odsouzení soudem Spolkové republiky Německo (tedy členského státu Evropské unie), lze v posuzované věci aplikovat postup podle ustanovení §4 odst. 4 zák. č. 269/1994 Sb., které upravuje možnost zrušení předchozího rozhodnutí o zaznamenání údajů o jiném odsouzení občana České republiky, osoby bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, nebo právnické osoby cizozemským soudem podle odst. 2 nebo 3 tohoto ustanovení, jehož smyslem je zamezení situaci, kdy by v Rejstříku trestů bylo jedno odsouzení zapsáno dvakrát, a to podle pravidel analogie (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2012, sp. zn. 11 Tcu 137/2012, ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. 11 Tcu 99/2013, ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 11 Tcu 33/2016, ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 11 Tcu 54/2018, a ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. 11 Tcu 150/2019). Byť citované ustanovení zákona o Rejstříku trestů dopadá na odsouzení soudy jiných než členských států Evropské unie, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že takový nežádoucí stav je nutno odstranit jeho analogickou aplikací i v případě odsouzení soudem jiného členského státu Evropské unie.
10. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud zrušil své předchozí usnesení ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. 11 Tcu 98/2019, o zaznamenání údajů o předmětném odsouzení I. K. německým soudem do evidence Rejstříku trestů, a to pouze ve vztahu k osobě této odsouzené, zatímco ve vztahu k osobě M. K. zůstává dané usnesení Nejvyššího soudu tímto rozhodnutím zcela nedotčeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 11. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu