ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.172.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 172/2021-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 10. 11. 2021 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky P. N., nar. XY ve XY, okres XY, rozsudkem Trestního soudu číslo 7 ve Valencii, Španělské království, ze dne 4. 6. 2015, sp. zn. 000550/2013, ve spojení s rozsudkem Provinčního soudu ve Valencii, páté oddělení, Španělské království, ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 000212/2015, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Trestního soudu číslo 7 ve Valencii, Španělské království, ze dne 4. 6. 2015, sp. zn. 000550/2013, ve spojení s rozsudkem Provinčního soudu ve Valencii, páté oddělení, Španělské království, ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 000212/2015, který nabyl právní moci téhož dne, byl P. N. uznán vinným trestným činem krádeže podle čl. 234 a čl. 22.6 španělského trestního zákona, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 14 (čtrnácti) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený P. N. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že
odsouzený byl najat jako ošetřovatel V. L. T., trpícího mozkovou obrnou jeho bratrem A. L. T., který stejně jako jeho bratr a odsouzený bydlel v domku na ulici XY č. XY ve Valencii. Blíže nezjištěného dne, nejméně před 15. 3. 2013 odsouzený P. N. odcizil šperky patřící bratrům L. T. v hodnotě 1.114,02 euro a tyto poté dne 15. 3. 2013 prodal v klenotnictví L. na XY ve Valencii za cenu 780 euro.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený P. N. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený P. N. se pro svůj prospěch dopustil jednání, kterým byla způsobena vyšší škoda na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována způsobem jejího provedení. Z obsahu spisového materiálu rovněž vyplývá, že byl ve Španělsku již pro majetkovou trestnou činnost v minulosti odsouzen. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení P. N. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 11. 2021
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu