ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.178.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 178/2021-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. 11. 2021 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky R. F. , nar. XY v XY, okres XY, rozsudkem Zemského soudu Feldkirch, Rakouská republika, ze dne 1. 8. 2019, sp. zn. 50 Hv 85/19k, který nabyl právní moci dne 6. 8. 2019, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Zemského soudu Feldkirch, Rakouská republika, ze dne 1. 8. 2019, sp. zn. 50 Hv 85/19k, který nabyl právní moci dne 6. 8. 2019, (dále též „cizozemské rozhodnutí“ nebo „cizozemský soud“), byl R. F. (dále též „odsouzený“) uznán vinným přečinem závažné krádeže vloupáním podle §127, §128 odst. 1 bod 2, §129 odst. 1 bod 2 rakouského trestního zákoníku (StGB) , za což byl podle §129 odst. 1 rakouského trestního zákoníku (StGB) odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců.
2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu Feldkirch se odsouzený R. F. shora uvedené trestné činnosti majetkového charakteru dopustil v podstatě tím, že:
v období od 3. 7. 2019 do 4. 7. 2019 v XY v kostele svatého Jana, tedy v prostoru sloužícím pro praktikování náboženství, při minimálně dvou napadeních odcizil cizí movité věci v hodnotě nepřesahující částku 5.000 eur, a to částečně vloupáním do schránky tak, že pomocí železného kříže ležícího na oltáři při vynaložení tělesné síly vypáčil visací zámek schránky na milodary, ze které odcizil peníze v hotovosti ve výši cca 86 eur osobám oprávněným k disponování z farnosti svatého Jana v XY s tím úmyslem, že se jejich přivlastněním neoprávněně obohatí.
3. Dne 2. 11. 2021 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Zemského soudu Feldkirch, Rakouská republika, ze dne 1. 8. 2019, sp. zn. 50 Hv 85/19k, který nabyl právní moci dne 6. 8. 2019, ve vztahu k osobě odsouzeného R. F. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený R. F. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, neboť si odsouzený přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil a daný čin spáchal vloupáním. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, když společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je zvyšována zejména způsobem provedení činu, když nelze pominout povahu místa, na kterém se daného jednání dopustil, jakož i jeho bohatší trestní minulostí, neboť v rozmezí let 2004 až 2012 byl na území České republiky celkem pětkrát trestně stíhán a odsouzen, a to nejen pro majetkovou trestnou činnost, byť zčásti je v důsledku zahlazení odsouzení na něho třeba hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Současně se odsouzený v období let 2013 až 2017 dopustil v celkem šesti případech další trestné činnosti, a to nejen majetkového charakteru, i na území Spolkové republiky Německo, z čehož tak plynou jeho zjevné sklony k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států. Z výše uvedeného je rovněž zřejmé, že ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, osobě odsouzeného nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
8. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Zemského soudu Feldkirch, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvanácti měsíců. Za tohoto stavu lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení R. F. příslušným soudem Rakouské republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 11. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu