ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.18.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 18/2021-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. 3. 2021 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. K. , nar. XY v XY, rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 26. 8. 2016, sp. zn. 023 Hv 49/16s, který nabyl právní moci dne 12. 1. 2017, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 12. 1. 2017, sp. zn. 23 Bs 329/16z, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 26. 8. 2016, sp. zn. 023 Hv 49/16s, byl J. K. uznán vinným jednak trestným činem krádeže pro výdělečné účely podle §15, §127 a §130 odst. 1 první případ rakouského trestního zákoníku (jednání popsané pod bodem I.) a dále trestným činem přechovávání odcizené věci podle §164 odst. 1, odst. 2 první případ, odst. 4 druhý případ rakouského trestního zákoníku (jednání popsané pod bodem II.), a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců. Citovaný rozsudek rakouského soudu nabyl ve vztahu k osobě odsouzeného J. K. právní moci dne 12. 1. 2017, a to ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 12. 1. 2017, sp. zn. 23 Bs 329/16z, jímž nebylo vyhověno odsouzeným podanému odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně.
2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni se J. K. předmětné trestné činnosti majetkového charakteru dopustil v podstatě tím, že
I. dne 29. 7. 2016 se ve Vídni pokusil poškozené A.-I. S. odcizit za účelem výdělku cizí věc v již nezjistitelné hodnotě nepřesahující 5.000 euro, s úmyslem se jejím přivlastněním obohatit, a to tak, že se vkradl do její nezamčené praxe, odcizil kabelku odloženou na komodě ve vstupním prostoru a chtěl se vzdálit, přičemž poškozená si krádeže všimla, J. K. sledovala a ten následně nechal kabelku spadnout,
II. dne 29. 7. 2016 ve Vídni koupil věc, kterou neznámý pachatel získal trestně postižitelným jednáním proti cizímu majetku, a to tablet zn. ASUS v hodnotě 200 euro, který byl odcizen P. A. mezi dny 28. 7. 2016 a 29. 7. 2016 neznámým pachatelem, s úmyslem se jeho přivlastněním nezákonně obohatit, přičemž se dopustil výdělečného přechovávání odcizené věci.
3. Dne 8. 3. 2021 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 26. 8. 2016, sp. zn. 023 Hv 49/16s, který nabyl právní moci dne 12. 1. 2017 ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 12. 1. 2017, sp. zn. 23 Bs 329/16z, ve vztahu k osobě odsouzeného J. K. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že J. K. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky [konkrétně v případě jednání popsaného pod bodem I. trestného činu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, spáchaného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a v případě jednání popsaného pod bodem II. trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 tr. zákoníku]. Ve vztahu k osobě odsouzeného je oboustranná trestnost jednání popsaného pod bodem I., jímž byl pravomocně uznán vinným citovaným rozsudkem rakouského soudu, dána jeho bohatší trestní minulostí, když se výše uvedeného jednání [u něhož absentuje přesné vyčíslení způsobené škody, jež však s ohledem na charakter a množství odcizených věcí s největší pravděpodobností nedosahuje zákonem předpokládané hranice škody nikoli nepatrné ve smyslu §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve spojení s §138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku] dopustil přesto, že byl za takový čin (v podobě přisvojení si cizí věci) v posledních třech letech odsouzen i potrestán. Z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů totiž jasně plyne, že se odsouzený uvedeného jednání dopustil s odstupem pouhých cca dvou měsíců poté, co dne 21. 5. 2016 vykonal nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvaceti dvou měsíců, který mu byl uložen pravomocným rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. 053 Hv 113/2014w, který nabyl právní moci dne 30. 8. 2014, jímž byl pravomocně uznán vinným trestným činem krádeže s přitěžujícími okolnostmi, nezahrnující použití násilí nebo zbraní či použití hrozby násilí nebo zbraní vůči osobám podle §127 a §130 rakouského trestního zákoníku. Ve vztahu k citovanému rozsudku rakouského soudu ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. 053 Hv 113/2014w, přitom bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 11 Tcu 69/2015, rozhodnuto o tom, že se na toto odsouzení J. K. soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky. Za daného stavu jsou tak ve vztahu k osobě odsouzeného splněny všechny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 citovaného zákona.
30. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť odsouzený J. K. svým jednáním naplnil zákonné znaky dvou úmyslných trestných činů majetkového charakteru, jichž se dopustil dvěma samostatnými skutky spáchanými v rámci téhož dne, tedy během velmi krátké doby. V daném případě přitom nelze pominout ani skutečnost, že odsouzený předmětnou trestnou činnost spáchal v měsíci červenci 2016, tedy toliko necelé dva měsíce poté, co dne 21. 5. 2016 vykonal nepodmíněný trest odnětí svobody uložený mu rozsudkem cizozemského soudu za trestný čin obdobného charakteru. Společenská škodlivost trestné činnosti je tak vyjma výše uvedeného zvyšována zejména bohatší trestní minulostí odsouzeného, když nelze pominout, že byl na území České republiky již dříve opakovaně trestně stíhán a odsouzen, a to vždy pro trestnou činnost násilného a majetkového charakteru, konkrétně v letech 1995 a 1998 pro trestné činy loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona. Z těchto předchozích, dosud nezahlazených odsouzení, jakož i z dalšího odsouzení pro trestný čin krádeže, ve vztahu k němuž však v mezidobí došlo k zahlazení odsouzení, jsou tak jasně patrné sklony odsouzeného k porušování závazných právních norem v podobě opakovaně páchaného delikventního jednání. Pominout přitom nelze ani skutečnost, že odsouzený byl v minulosti pravomocně uznán vinným rovněž v zahraničí, konkrétně jedenkrát na území Spolkové republiky Německo, a to v roce 2009 pro trestný čin užití padělaných veřejných listin nebo úředních dokumentů, dále jedenkrát v roce 2010 na území Slovenské republiky pro trestný čin krádeže a dvakrát v roce 2014 na území Rakouské republiky, a to opět pro majetkovou trestnou činnost (konkrétně pro trestné činy krádeže a obchodování s odcizenými věcmi). Z výše uvedeného je tak zřejmé, že ani několik předchozích pravomocných odsouzení pro skutky obdobného charakteru osobě odsouzeného nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
31. Ve vztahu k druhu uloženého trestu lze konstatovat, že odsouzenému byl za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu ve Vídni, uložen již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody (ve výměře třiceti měsíců). Za tohoto stavu tak lze dovodit, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. K. příslušným soudem Rakouské republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
32. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 3. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu