ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.181.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 181/2021-37
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. 11. 2021 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. S. , nar. XY v XY, rozsudkem Okresního soudu Hof, trestní senát s přísedícími, Spolková republika Německo, ze dne 14. 9. 2016, sp. zn. 7 Ls 314 Js 3372/16, který nabyl právní moci dne 20. 1. 2017, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Hof, trestní senát s přísedícími, Spolková republika Německo, ze dne 14. 9. 2016, sp. zn. 7 Ls 314 Js 3372/16, který nabyl právní moci dne 20. 1. 2017, byl J. S. uznán vinným trestným činem krádeže v jednočinném souběhu s poškozením věci podle §242, §243 odst. 1 věta druhá č. 1, §303 odst. 1 a §52 německého trestního zákoníku ( StGB ) a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu Hof se J. S. předmětné trestné činnosti majetkového charakteru dopustil v podstatě tím, že
v blíže nezjištěné době mezi 4. 1. 2014 18:00 hodin a 5. 1.2014 11:00 hodin odsouzený násilně vnikl do autodílny “XY” na adrese XY tak, že blíže neznámým způsobem prorazil jednu část sekčních vrat a odstranil ji, načež z dílny odcizil 3 kompletní kola s letními pneumatikami na 17palcových hliníkových ráfkách zn. Aluett, 4 kompletní kola zn. Pirelli na 17palcových hliníkových ráfkách zn. Platin P 53, 4 zimní pneumatiky zn. Falken Hs 449 a jedno autorádio zn. VW RCD 300, tj. věci v celkové hodnotě 2.837 eur, jakož i jednu žlutou kazetu na peníze s peněžní hotovostí ve výši cca 8 eur, aby si tyto předměty ponechal pro sebe, přičemž na válečkovém kontejneru v kanceláři dílny a na vratech do dílny vznikla škoda v celkové výši cca 700 eur.
3. Dne 2. 11. 2021 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Okresního soudu Hof, trestní senát s přísedícími, Spolková republika Německo, ze dne 14. 9. 2016, sp. zn. 7 Ls 314 Js 3372/16, který nabyl právní moci dne 20. 1. 2017, ve vztahu k osobě J. S. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že J. S. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, a to konkrétně trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku spáchaného v jednočinném souběhu s trestným činem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, neboť svým jednáním si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, daný čin spáchal vloupáním a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou ve smyslu §138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (tj. škodu dosahující nejméně částky 10.000 Kč) a současně tímto svým jednáním poškodil cizí věc a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou ve smyslu §138 odst. 1 písm. a) tr. zákoník. Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť odsouzený J. S. se uvedené trestné činnosti majetkového charakteru dopustil s odstupem několika málo měsíců poté, co byl dne 10. 7. 2013 rozsudkem Okresního soudu Hof sp. zn. 8 Cs 35 Js 4575/13, resp. dne 20. 8. 2013 rozsudkem Okresního soudu Weiden i. d. Opf sp. zn. 4 Cs 13 Js 6151/13, resp. dne 9. 12. 2013 rozsudkem Okresního soudu Weiden i. d. Opf sp. zn. 2 FDs 24 Js 8184/13 pravomocně odsouzen pro jinou trestnou činnost majetkového charakteru. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je tak zvyšována nejen způsobem provedení činu, který by podle příslušných právních předpisů České republiky naplňoval zákonné znaky hned dvou úmyslných trestných činů, jakož i celkovou výší způsobené škody, ale též bohatší trestní minulostí odsouzeného, který byl v rozmezí let 1999 až 2015 na území České republiky celkem jednadvacetkrát trestně stíhán a odsouzen, a to nejen pro majetkovou trestnou činnost, byť zčásti je v důsledku zahlazení odsouzení na něho třeba hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Současně se odsouzený v období roku 2013 dopustil celkem ve třech případech další trestné činnosti, a to výhradně majetkového charakteru, i na území Spolkové republiky Německo, z čehož tak plynou jeho zjevné sklony k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států. Z výše uvedeného je rovněž zřejmé, že ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, osobě odsouzeného nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
8. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Hof, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku a šesti měsíců. Za tohoto stavu lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. S. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 11. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu