ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.19.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 19/2021-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 13. 4. 2021 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanů České republiky J. B. , narozeného XY v XY, okres XY a L. R. , narozeného XY v XY, okres XY, rozsudkem Trestního tribunálu ve Štrasburku, Francouzská republika, ze dne 3. 3. 2015, sp. zn. 1528801041 a 1528801042, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Trestního tribunálu ve Štrasburku (dále jen „cizozemský soud“) ze dne 3. 3. 2015, sp. zn. 1528801041 a 1528801042, který nabyl právní moci dne 24. 3. 2015, byli J. B. a L. R. (dále také jen „odsouzení“) uznáni vinnými ze spáchání trestného činu krádeže spáchané ve skupině podle článku 311-1 a článku 311-4 odst. 1 francouzského trestního zákoníku. Za uvedený trestný čin uložil cizozemský soud odsouzenému B. podle článku 311-4 odst. 1 francouzského trestního zákoníku trest odnětí svobody ve výměře 12 (dvanácti) měsíců a odsouzenému R. podle článku 311-4 odst. 1 a článků 132-8 a 132-19 francouzského trestního zákoníku trest odnětí svobody ve výměře 18 (osmnácti) měsíců.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzení dopustili shora označeného trestného činu tak, že:
v obci XY, Francouzská republika, v noci ze dne 16. 9. na 17. 9. 2014 podvodně odcizili kamion společnosti T. J. e. F., přičemž na této krádeži spolupracovalo několik osob jednajících jako pachatelé nebo spolupachatelé.
Odsouzený L. R. se navíc činu dopustil ve stavu recidivy, vzhledem k tomu, že byl odsouzen pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 21. 2. 2013, za podobný nebo stejný trestný čin.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že J. B. a L. R. byli odsouzeni cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku).
7. Stran posouzení shora popsaného skutku, má Nejvyšší soud za to, že tento lze právně kvalifikovat nejméně jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (v případě obviněného J. B.) a jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku (v případě obviněného L. R.). To proto, že každý z obviněných si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil a s přihlédnutím k charakteru a hodnotě odcizené věci (šlo o kamion) způsobil takovým činem (přinejmenším) škodu nikoliv nepatrnou a odsouzený R. se takového činu dopustil navíc v situaci, kdy byl pro takový čin v předchozích třech letech odsouzen nebo potrestán [jak se podává z bodu 5. opisu z evidence Rejstříku trestů fyzických osob k osobě odsouzeného, neboť rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 21. 2. 2013, sp. zn. 47 T 84/2012, který nabyl právní moci dne 21. 2. 2013, byl uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku]. Formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona jsou proto splněny.
8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzení se totiž dopustili předmětného trestného činu ve vzájemné součinnosti, kdy platí, že trestná součinnost je obecně více společensky škodlivou formou trestného činu nežli situace, kdy se jej dopustí jediný pachatel. Co se týče druhu uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzeným byly uloženy citelné tresty odnětí svobody. V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení J. B. a L. R. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 4. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.