ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.192.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 192/2021-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 16. 12. 2021 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky J. J. , narozeného XY v XY, okres XY, rozsudkem Okresního soudu ve Wodzislawiu Ślaskim, Polská republika, ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. VI K 529/15, který nabyl právní moci dne 17. 5. 2016, ve spojení s rozhodnutím téhož soudu ze dne 3. 4. 2019, sp. zn. II 1 Ko 449/19, které nabylo právní moci dne 27. 4. 2019.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Wodzislawiu Ślaskim, Polská republika, ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. VI K 529/15, který nabyl právní moci dne 17. 5. 2016 (dále jen „cizozemský rozsudek“), byl J. J. (dále jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání trestného činu krádeže podle §278 odst. 1 polského trestního zákoníku (dále jen „KK“), za což mu byl podle §278 odst. 1, §91 odst. 1 a §4 odst. 1 KK uložen trest odnětí svobody ve výměře 1 (jednoho) roku a 6 (šesti) měsíců, přičemž podle §69 odst. 1, 2 a §70 odst. 1 bodu 1 KK byl jeho výkon podmíněn odložen na zkušební dobu 3 (tří) let. Rozhodnutím téhož soudu ze dne 3. 4. 2019, sp. zn. II 1 Ko 449/19, které nabylo právní moci dne 27. 4. 2019 (dále jen „cizozemské rozhodnutí“), byl následně podle §75 odst. 1 a §63 odst. 1 KK nařízen výkon uvedeného trestu odnětí svobody.
2. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
3. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
4. Z aktuálního opisu evidence Rejstříku trestů fyzických osob Nejvyšší soud zjistil, že o uznání cizozemského rozsudku, ve spojení s cizozemským rozhodnutím, rozhodl již dříve Krajský soud v Praze, a sice rozsudkem ze dne 14. 6. 2021, sp. zn. 8 T 4/2021, který nabyl právní moci dne 3. 7. 2021. V důsledku uznání daných cizozemských rozhodnutí podle zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů, se tak na ně hledí jako na odsouzení soudem České republiky. Rozhodnutí Nejvyššího soudu podle §4a odst. 3 zákona by proto bylo za daného právního stavu ryze nadbytečné. Právní úprava zákona o Rejstříku trestů je přitom koncipována tak, aby rozhodnutí o uznání cizozemského rozhodnutí (rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie) a rozhodnutí o zaznamenání údajů o odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, resp. rozhodnutí Nejvyššího soudu podle §4a odst. 3 zákona, nestála vedle sebe.
5. Podle §4 odst. 4 zákona platí, že pokud byly do evidence Rejstříku trestů zaznamenány údaje o odsouzení občana České republiky, osoby bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, nebo právnické osoby podle odstavce 2 nebo 3 a soud podle zákona o mezinárodni justiční spolupráci ve věcech trestních následně rozhodne o uznání takového rozhodnutí, Nejvyšší soud z podnětu tohoto soudu zruší své předchozí rozhodnutí o zaznamenání údajů o odsouzení; Rejstřík trestů v takovém případě eviduje pouze rozhodnutí o uznání rozhodnutí. V posuzovaném případě proto Nejvyšší soud postupoval analogicky podle tohoto ustanovení a návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky v celém rozsahu zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 12. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.