ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.195.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 195/2021-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. 12. 2021 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. K. , nar. XY v XY, rozsudkem Okresního soudu v Prudniku, II. trestní oddělení, Polská republika, ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. II K 550/17, který nabyl právní moci dne 30. 11. 2017, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Prudniku, II. trestní oddělení, Polská republika, ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. II K 550/17, který nabyl právní moci dne 30. 11. 2017, byl M. K. uznán vinným jednak trestným činem nedovoleného užívání omanmných a psychotropních látek a jejich nabytí, držení, výroby a nebo přípravy jen pro vlastní potřebu podle čl. 62 odst. 1 polského zákona ze dne 29. 7. 2005 o boji proti narkomanii ve spojení s čl. 64 §1 polského trestního zákoníku (jednání popsané pod bodem I.), dále trestným činem výroby nebo přípravy omamnných látek nejenom pro vlastní potřebu podle čl. 54 odst. 1 polského zákona ze dne 29. 7. 2005 o boji proti narkomanii ve spojení s čl. 64 §1 polského trestního zákoníku (jednání popsané pod bodem II.) a trestným činem výroby nebo přípravy omamnných látek nejenom pro vlastní potřebu podle čl. 53 odst. 1 polského zákona ze dne 29. 7. 2005 o boji proti narkomanii ve spojení s čl. 12 polského trestního zákoníku (jednání popsané pod bodem III.) . Za to byl podle čl. 85 §1 a čl. 86 §1 polského trestního zákoníku odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Současně bylo podle čl. 70 odst. 1 a 2 polského zákona ze dne 29. 7. 2005 o boji proti narkomanii rozhodnuto o propadnutí zničením zajištěných věcných důkazů.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Prudniku, II. trestní oddělení, se M. K. výše uvedené drogové trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že
I. dne 14. 10. 2016 v XY u Prudniku v rozporu se zákonem vlastnil psychotropní látky v podobě metamfetaminu o váze 0,30 gramu netto,
II. dne 14. 10. 2016 v XY, gmina XY v rozporu se zákonem vlastnil vybavení sloužící k nedovolené výrobě psychotropních látek v podobě metamfetaminu,
III. v průběhu srpna 2016 do 12. 10. 2016 v XY, gmina XY, v krátkých intervalech ve shodě s I. N. v rozporu se zákonem vyráběl psychotropní látku metamfetamin v celkovém množství nejméně 90 gramů.
3. Dne 1. 12. 2021 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Prudniku, II. trestní oddělení, Polská republika, ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. II K 550/17, který nabyl právní moci dne 30. 11. 2017, ve vztahu k osobě M. K. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že M. K. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, neboť se v daném případě jednalo o neoprávněnou výrobu a přechovávání psychotropní látky metamfetamin (tj. pervitinu). Z obsahu dotčeného rozhodnutí cizozemského soudu přitom jednoznačně plyne, že jednání odsouzeného popsané pod body I., II. a III. rozsudku Okresního soudu v Prudniku, II. trestní oddělení, tvoří z pohledu české právní úpravy jeden skutek (a tedy i jeden trestný čin), neboť odsouzený v identickém časovém období společně s další osobou v rozporu se zákonem (tedy neoprávněně) vyráběl psychotropní látku metamfetamin, načež tuto látku, stejně jako předměty (vybavení) sloužící k nedovolené výrobě této látky, u sebe také přechovával. Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky pro postup podle ustanovení §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť odsouzený M. K. se dopustil úmyslné trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána mimo jiné i mezinárodními úmluvami. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je přitom zvyšována zejména celkovým množstvím návykové látky, se kterou nakládal (tj. nejméně 90,30 gramů metamfetaminu), přičemž pominout nelze ani bohatší trestní minulost odsouzeného. Z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů totiž plyne, že M. K. byl v rozmezí let 1993 až 2017 na území České republiky celkem čtrnáctkrát trestně stíhán a odsouzen, a to pro různorodou trestnou činnost, byť zčásti je v důsledku zahlazení odsouzení na něho třeba hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Z výše uvedeného tak plynou jeho zjevné sklony k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, když ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, osobě odsouzeného nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
8. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze konstatovat, že odsouzenému byla za předmětné jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Prudniku, II. trestní oddělení, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku. Za tohoto stavu tak lze dovodit, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení M. K. příslušným soudem Polské republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 12. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu