ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.198.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 198/2021-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. 12. 2021 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky V. V. , nar. XY v XY, rozsudkem Zemského soudu Drážďany, Svobodný stát Sasko, Spolková republika Německo, ze dne 7. 4. 2016, sp. zn. 14 KLs 424 Js 29150/14 , který nabyl právní moci dne 14. 9. 2016, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Zemského soudu Drážďany, Svobodný stát Sasko, Spolková republika Německo, ze dne 7. 4. 2016, sp. zn. 14 KLs 424 Js 29150/14 , který nabyl právní moci dne 14. 9. 2016, byl V. V. uznán vinným trestným činem profesionálním způsobem prováděného přechovávání cizích věcí spáchaným organizovanou skupinou ve dvaceti dvou případech podle §259 odst. 1 bod 2, §260a odst. 1, §25 odst. 2, §61 odst. 4 bod 2 a §53 německého trestního zákoníku ( StGB ) a odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let.
2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu Drážďany se V. V. předmětné trestné činnosti majetkového charakteru dopustil v podstatě tím, že
od počátku roku 2013 do dubna roku 2015 pracoval v areálu bývalého kamenolomu pro zvlášť odsouzeného J. H., který nejpozději od roku 2006 hradil své životní náklady z nákupu kradených vozidel, jejich odborného rozebírání a z dalšího prodeje takto získaných jednotlivých dílů, kdy za tímto účelem získal v Ústí nad Labem areál bývalého kamenolomu o ploše cca 42.000 m
˛, do kterého nebylo z d
ůvodu tam panujících geografických zvláštností zvenku vidět, a od této doby také zaměstnával pracovníky, kteří mu pomáhali při profesionálním rozebírání dodaných vozidel, jež mu byla coby osobě i daleko mimo oblast Ústí nad Labem známé jako odběratel kradených vozidel nabízena samotnými členy zlodějských band, které se specializovaly na odcizování vozidel z koncernu VW, přičemž V. V. společně s trestně stíhaným B. K. připadl úkol, aby J. H. přijatá a zaplacená motorová vozidla spolu s ním co možná nejdříve, zpravidla ještě v den dodání, rozložili na jednotlivé díly, tyto deponovali za účelem pozdějšího dalšího prodeje na místa v kamenolomu k tomu určená, jakož i to, aby jednotlivé díly dale prodávali zákazníkům, kteří potřebovali náhradní díly pro svá vozidla a aby za to přijímali peníze; V. V. a B. K. se dále zabývali tím, že v průběhu rozebírání odcizených vozidel odstraňovali identifikační znaky umístěné jak na karoserii, tak i na jiných částech vozidel, aby tak zmařili přiřazení jednotlivých prodaných dílů k dotčeným vozidlům, přičemž jim bylo již při zahájení jejich činnosti pro J. H. známo, že se v případě osobních motorových vozidel, která mají být rozebrána, jedná o vozidla odcizená ze Spolkové republiky Německo a částečně též z České republiky s tím, že za svoji činnost byli odměňováni denně J. H. částkou v hotovosti v rozsahu od 500 do 1.000 Kč, popř. za svoji činnost částečně nedostali žádné peníze, pokud J. H. nebyl s jejich prací spokojený,
když V. V. a B. K. se především podíleli i na rozebírání dvaceti dvou osobních motorových vozidel tov. zn. Škoda Octavia, Škoda Fabia a VW Golf (podrobně specifikovaných v rozsudku Zemského soudu Drážďany, Svobodný stát Sasko, Spolková republika Německo, ze dne 7. 4. 2016, sp. zn. 14 KLs 424 Js 29150/14 , který nabyl právní moci dne 14. 9. 2016) v celkové hodnotě 203.700 EUR, která byla předtím v odbobí od 28. 3. 2013 do 28. 3. 2014 odcizena třetími osobami na různých místech ve Spolkové republice Německo za použití nástroje na páčení, jakož i odpovídající elektroniky pro překonání blokace proti odjetí a v bezprostřední návaznosti na to byla odvezena do České republiky, kde byla po fázi tzv. vychladnutí trvající několik dnů prodána J. H., který je koupil s vědomím, že bude schopen po jejich rozebrání takto získané díly se ziskem zpeněžit, popř. se V. V. a B. K. podíleli na prodeji takto získaných náhradních dílů, přičemž to, že se jedná o kradená vozidla, oba jmenovaní vždy věděli a přinejmenším počítali také s tím, že se jedná o vozidla pocházející ze Spolkové republiky Německo, když po zatčení J. H. v dubnu roku 2014 na jejich činnost v kamenolomu dohlížela jeho manželka, zvlášť stíhaná L. H.;
pakliže se V. V. z důvodu operace levé ruky provedené dne 21. 1. 2014 nebyl do konce března roku 2014 schopen podílet na rozebírání dodaných vozidel, přesto i v tomto období nadále do kamenolomu docházel, aby se podílel na prodeji tam uskladněných náhradních dílů, kdy tímto způsobem byl činný ve dnech 10. 2. 2014, 12. 2. 2014, 13. 2. 2014, 15. 2. 2014, 30. 3. 2014 a 31. 3. 2014, za což jej také J. H. adekvátně odměnil.
3. Dne 2. 12. 2021 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Zemského soudu Drážďany, Svobodný stát Sasko, Spolková republika Německo, ze dne 7. 4. 2016, sp. zn. 14 KLs 424 Js 29150/14 , který nabyl právní moci dne 14. 9. 2016, ve vztahu k osobě V. V. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že V. V. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, a to konkrétně zvlášť závažného zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 2, odst. 4 písm. c), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, neboť svým jednáním zastíral původ věcí, které byly výnosem z trestné činnosti spáchané v cizině jinou osobou, popř. osobami, a to zejména tím, že zakrýval jejich skutečnou povahu a i jinak usiloval o to, aby bylo znemožněno nebo alespoň podstatně ztíženo zjištění jejich původu, daný čin spáchal ve vztahu k věci (věcem) mající značnou hodnotu [tj. ve smyslu §138 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku hodnotu dosahující nejméně částky 1.000.000 Kč] a současně tento čin spáchal ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, když společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je zvyšována zejména způsobem provedení činu, když nelze pominout vyšší četnost jednotlivých útoků (tj. celkem 22 případů), kterých se odsouzený během relativně krátkého období jednoho roku dopustil, ani celkovou hodnotu motorových vozidel, jež byla výnosem trestné činnosti páchané jinými osobami a jejichž původ odsouzený svým aktivním jednáním společně s dalšími osobami opakovaně zakrýval.
8. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Zemského soudu Drážďany, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře tří let. Za tohoto stavu lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení V. V. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky. K tomuto závěru je přitom Nejvyšší soud veden i přes dosavadní trestní bezúhonnost odsouzeného, jakož i přes delší časový odstup od spáchání dotčené trestné činnosti, jež byla realizována v období od počátku roku 2013 do dubna roku 2015. V tomto ohledu totiž nelze pominout zejména okolnosti provedení činu, konkrétně jeho rozsah (když se jednalo o celkem 22 odcizených motorových vozidel, na jejichž demontáži a následném prodeji takto získaných náhradních dílů se odsouzený aktivně podílel), značnou hodnotu motorových vozidel, která byla tímto jednáním odsouzeného přímo dotčena (tj. 203.700 EUR) a celkovou dobu páchání činu přesahující období více než dvou let (tj. období od počátku roku 2013 do dubna roku 2015), jakož ani citelnost odsouzenému uložené sankce.
9. Ze všech shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 12. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu