ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.207.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 207/2021-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. 12. 2021 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky K. S. , nar. XY v XY, rozsudkem Okresního soudu v Krakově - centrum, II. trestní oddělení, Polská republika, ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. II K 770/18/S, který nabyl právní moci dne 26. 7. 2018, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Krakově - centrum, II. trestní oddělení, Polská republika, ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. II K 770/18/S, který nabyl právní moci dne 26. 7. 2018 (dále též „cizozemské rozhodnutí“), byl K. S. (dále též „odsouzený“) uznán vinným trestným činem krádeže za použití násilí nebo zbraní nebo za použití hrozby násilím nebo zbraní proti osobám podle čl. 280 §1, čl. 64 §1 a čl. 91 §1 polského trestního zákoníku, za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Krakově - centrum, II. trestní oddělení se odsouzený K. S. shora uvedené majetkové trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že:
I. dne 31. 12. 2017 v Krakově, společně s další zjištěnou a již odsouzenou osobou, jejíž trestní stíhání bylo vedeno odděleně, a třetí dosud nezjištěnou osobou, po předchozím použití násilí, které spočívalo v kopání do hlavy, hrudníku a do zad poškozeného, v důsledku čehož tento utrpěl pohmožděniny v oblasti přední části hlavy, poškozenému J. S. k jeho škodě odcizil peněžní hotovost ve výši 300 PLN, přičemž se uvedeného činu dopustil během pěti let od dokončení výkonu trestu odnětí svobody v délce čtyř let a šesti měsíců, který vykonal v době od 19. 12. 2011 do 19. 6. 2016, a ke kterému byl odsouzen rozsudkem Krajského soudu Warszawa – Praga ve Varšavě ze dne 29. 10. 2012, sp. zn. V K 121/12, pro úmyslný trestný čin podle čl. 156 §1 bod 2 a §3 polského trestního zákoníku,
II. dne 31. 12. 2017 v Krakově, společně s další zjištěnou a již odsouzenou osobou, jejíž trestní stíhání bylo vedeno odděleně, a třetí dosud nezjištěnou osobou, po předchozím použití násilí, které spočívalo v kopání do hlavy, hrudníku a do zad poškozeného, v důsledku čehož tento utrpěl pohmožděniny v oblasti přední části hlavy, poškozenému J. S. k jeho škodě odcizil mobilní telefon zn. Modecom Q503 v hodnotě 199 PLN, přičemž se uvedeného činu dopustil během pěti let od dokončení výkonu trestu odnětí svobody v délce čtyř let a šesti měsíců, který vykonal v době od 19. 12. 2011 do 19. 6. 2016, a ke kterému byl odsouzen rozsudkem Krajského soudu Warszawa – Praga ve Varšavě ze dne 29. 10. 2012, sp. zn. V K 121/12, pro úmyslný trestný čin podle čl. 156 §1 bod 2 a §3 polského trestního zákoníku.
3. Dne 13. 12. 2021 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Krakově - centrum, II. trestní oddělení, Polská republika, ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. II K 770/18/S, který nabyl právní moci dne 26. 7. 2018, ve vztahu k osobě odsouzeného K. S. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený K. S. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně zvlášť závažného zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, neboť proti jinému užil násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci. Z obsahu dotčeného rozhodnutí cizozemského soudu přitom jednoznačně plyne, že jednání odsouzeného popsané pod body I. a II. rozsudku Okresního soudu v Krakově - centrum, II. trestní oddělení, tvoří z pohledu české právní úpravy jeden skutek (a tedy i jeden trestný čin), neboť odsouzený se za užití fyzického násilí, jež směřovalo vůči osobě téhož poškozeného, ve stejném okamžiku zmocnil jednak jeho finanční hotovosti a jednak mobilního telefonu, tzn. že odsouzený se týmž jednáním za užití násilí zmocnil různých věcí, které měl poškozený v daném okamžiku u sebe. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je totiž zvyšována nejen způsobem provedení činu, ale též jeho bohatší trestní minulostí, neboť z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů plyne, že byl v rozmezí let 1984 až 2011 na území České republiky celkem devětkrát trestně stíhán a odsouzen, a to nejen pro majetkovou trestnou činnost, byť zčásti je v důsledku zahlazení odsouzení na něho třeba hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Současně nelze přehlédnout ani skutečnost, že v minulosti byl K. S. v dalších dvou případech odsouzen rovněž na území Polské republiky, a to opět za trestnou činnost majetkového charakteru spojenou s užitím násilí. Z výše uvedeného tak plynou jeho zjevné sklony k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, když ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, osobě odsouzeného nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
8. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Krakově - centrum, II. trestní oddělení, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvou let. Za tohoto stavu lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení K. S. příslušným soudem Polské republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 12. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu